Jak tráví Vánoce country zpěvačka Hana Lounová?
Zpěvačku Hanu Lounovou zná snad každý posluchač country music, její romantický evergreen Čekej na můj jumbojet se zapsal do českého hudebního nebe. Tentokrát jsme se ji však zeptali na její vztah k vánočním svátkům…
Co se Vám vybaví, když se řeknou Vánoce?
Vzpomenu si hlavně na moje dětství. Moje maminka navrhovala a také vyráběla plyšové hračky. Náš byt byl plný odstřižků látek a materiálu na výplně a já často mamince pomáhala, i když dnes si nejsem jista, byla-li to pro ní opravdu pomoc. Ale už jako malá holka jsem si po dvacetníčkách vydělávala, šila jsem malinkaté nožičky na medvídky. abych poznala jaké to je. Ona vyráběla i úplně maličké medvídky a jiná zvířátka, která se dala použít také jako ozdoby na vánoční stromek. A na našem stromku, jich mimo tehdy velmi populární čokoládové kolekce, bylo také několik. Tenkrát nebylo zvykem, dávat si o Vánocích nákladné dárky, šlo spíše o drobnosti, které nikoho nezruinovaly a nebylo nutno si na ně půjčovat. Ostatně to ani nebylo možné, půjčky se dávaly jen na skutečně potřebné věci, třeba na stavbu domu nebo na nábytek a mnohdy byly pro mladé rodiny dotovány státem. Vzpomínám si například, že tatínek na procházce se mnou koupil na poslední chvíli mamince „živé květy“ tehdy populární parfém, ve kterém byla květina a březový šampón. A velký dárek pro celou rodinu byl vysavač a pro mě červený kočárek s panenkou.
Mají pro Vás Vánoce duchovní význam? Zpívání na půlnočních
Cítím se být věřící, ale ne v obvyklém smyslu toho slova. Jsem biřmovaná jako Hana – Marie – Růžena. Modlím se, sbírám Anděly, ale nevěřím církvím, považuji je spíš jen za parazity na víře. Mám víru v Boha, hlavně toho boha v nás, tu víru která dělá lidi lepší a není třeba kvůli tomu stavět nákladné chrámy a zlacené oltáře. I když samozřejmě uznávám, že některé církve dělají dobrou práci v péči o staré lidi nebo bezdomovce. Ale tyto věci dělají stejně dobře i některé necírkevní organizace. Ale protože výjimka potvrzuje pravidlo, také jsem se setkala v osobním či profesním životě s mnoha zástupci církve a byli to opravdu skvělí nezapomenutelní lidé. Ale chápu, že množství věřících často či jen občas chodí do kostela. Tak jsem téměř každý rok zpívala na vánočních a půlnočních koncertech v kostelech, kapličkách nebo u rozsvěcování vánočních stromů v obcích.
Dodržujete i nějaké vánoční obyčeje?
Ano, máme ozdobený velký živý strom, který roste před naším domem. A v domě máme několik malých umělých „stromků“ na kterých jsou svítící LED diody. Také náš dům je osvětlen několika svítícími řetězy a „záclonami“. Ale není to naše posedlost jakou vidíme v televizi, domy poseté statisíci světýlky, která se instaluji již od září. Štědrý večer máme standardní, trochu rybí polévky, bramborový salát, kapr a řízky. Dárky, ty raději dávám, než dostávám. Ty doma máme spíš menší ale několik a pod stromkem se najdou i dárky pro naše pejsky. Máme momentálně čtyři ale mívali jsme jich i šest. Zdá se, že pejskové atmosféru nadílky chápou a rozloží se kolem stromku a čekají na své pamlsky a hračky. Zato našim třem kočičkám vánoce nic neříkají, přestože jinak s pejsky vycházejí skvěle, mnohdy s nimi i spí v pelíšku.
Pečete vánoční cukroví?
Dříve jsem cukroví pekla, je to moje doména, běžně dvanáct druhů, někdy i více. A žádné šetření, byly to dvě až tři kila od druhu. Potom jsem ho rozdávala až do konce února, jednou dokonce moji fanoušci v Rikatádu je měli na svých stolech. Ovšem tento obyčej má bohužel, hlavně se vzrůstajícím věkem, negativní vliv na váhu a proto jsem tuto činnost v posledních letech velmi omezovala. Přiznám se, že minulý rok jsem ještě pekla a to vcelku mohutně, ale letos asi nebudu péct vůbec, protože se, z důvodů které všichni známe, ani nebudeme scházet s přáteli a i s širší rodinou to budou jen krátké návštěvy.
Jak to máte s nakupováním dárků?
Jako mladé děvče jsem měla takovou domácí práci. Abych si vydělala na studium zpěvu a taky abych si mohla pomalu stavět mojí chatičku, jsem sáčkovala odpory (elektronická součástka) po 10 kusech. Pěkně napočítat 10 ks, vložit do sáčku, přehnout etiketu, sešít sešívačkou a razítkem na etiketu narazit typ a hodnotu odporu. Za tu práci jsem měla 50 haléřů za sáček, což v té době byly slušné peníze, vzhledem k tomu, že jsem těch sáčků dělala tisíce. Vzpomínám si, jak se stalo, že jsem dostala peníze až poslední den před Vánocemi, kdy bylo otevřeno už jen hračkářství a já ho vzala útokem. Nakoupila jsem pro své kamarády a muzikanty z kapely tašku mechanických figurek Roly Zoli, což byl jezdící kašpárek na koloběžce. Mělo to velký úspěch a byla to velká legrace, hlavně proto, že jsem trvala na tom aby si to vybalili současně. Bylo to v taneční kavárně Astra, tehdy velmi populární podnik na Václavském náměstí, kde jsem zpívala celé víkendy několik let. Nyní ale kupuji drobné dárky téměř celý rok. Střádám je a rozdávám na narozeniny a Vánoce.
Také prožíváte takový předvánoční maratón?
Ano mám trému.. Bojím se, že nestihnu uklidit a mít zabalené dárky pro přátele a rodinu. Manžel mě stále říká, ať nešílím, že Vánoce jsou svátky klidu, ne stresu a že když něco nestihnu, tak se svět nezboří. Naštěstí vaření u nás obstarává spíš manžel, a ten přesně ví, kdy má co dělat aby to všechno klaplo a je v klidu. Což ale neznamená, že bych neuměla vařit, vařím velice ráda. Mám s tím ale trochu problém, manžel si „svoji“ kuchyňku přizpůsobil svému vzrůstu, takže já na řadu věcí ani nedosáhnu. Navíc si ji vybavil poměrně sofistikovanými spotřebiči, jejich ovládání mi mnohdy dělá trochu problém.
Co by podle Vás nemělo chybět na štědrovečerní večeři?
Jak jsem již uvedla, dodržujeme tradice. Určitě by neměl chybět bramborový salát a ryba. To, že tradiční kapr bývá dnes často nahrazen lososem mi nevadí. My ale lososa nebo pstruha jíme spíš mimo Vánoce, jako součást běžného jídelníčku,
Jaké vánoční koledy máte nejraději?
Mám ve svém repertoáru několik českých i zahraničních vánočních písní a tak je posílám prostřednictvím Facebooku a YouTube fanouškům.
Máte nějaké vánoční přání?
Měla bych jedno velké přání, ale bohužel se obávám, že já se jeho splnění nedočkám. Chtěla bych, aby se svět uklidnil a lidé se nesnažili okrást jiné lidi a jiné země. Každý člověk by měl budovat především svoji zemi pro své potomky a pokud má možnost opravdu pomoci v jiné zemi, tak to udělat. Já sama jsem více než rok strávila sbíráním kol pro Afriku. Dělali jsme koncerty kde „vstupenkou“ bylo staré kolo. Ta kola se potom opravovala a odvážela do Afriky, kde se rozdávala hlavně dětem, aby mohly jezdit do školy. Těch škol tam je málo a tak děti musí často jezdit hodně daleko. Na YouTube je z této akce několik videí. Tedy určitě nemám na mysli „pomoc“ při které jsou jiné země jen zneužity k většímu zbohatnutí „vyvolených“.
Ondřej Spýťa Syrový
