Jak vnímají české celebrity současný epidemický stav?
Marie Tomsová,
bývalá televizní hlasatelka
„Se strachem a úzkostí, hlubokým obdivem a úctou ke zdravotníkům a všem dalším, kteří obětavě bojují v první linii. Ale je dobře, že český národ má ještě stále smysl pro solidaritu a pro humor.“
—
Andrea Tögel Kalivodová,
operní diva
„To víte, že mi chybí kontakt s publikem, jak na divadle, tak na mých koncertech, ale to teď není podstatné. Důležité je překonat toto období s co nejmenšími ztrátami na životech a mít možnost se co nejdříve postupně vrátit do normálního života. Můj životní optimismus mi velí si najít vždy na něčem špatném i něco dobrého. Tak se věnuji hodně svým dětem, rodina je víc pohromadě, máme možnost se víc věnovat sami sobě a to mi přináší pozitivní mysl a dobrou náladu. Samozřejmě snažím se udržovat i v dobré pěvecké i fyzické kondici, aby návrat na jeviště a koncertní pódia byl v plné síle. Buďme teď k sobě ohleduplní, pomáhejme si a važme si práce těch, kteří jsou pro nás v první linii. Přeji všem dobrou mysl, optimismus, vše se určitě v dobré obrátí.“
—
Marie Formáčková,
publicistka
„Každá těžká situace, která se netýká jen samotného člověka, má i své pozitivní momenty. Ukáže se, jací jsme, jak dovedeme být ohleduplní, jak si dokážeme vzájemně pomáhat, jak se umíme s totální změnou svého života vyrovnat. Dozvíme se hodně o sobě, o svých blízkých, o světě jako takovém. A já osobně zažila v posledních dnech spoustu příjemných překvapení a jsem i dojatá, jak na sebe umíme být hodní.“
—
Karel Kahovec,
zpěvák
„Je to v čoudu, ale já jsem v tomto optimista a doufám že se z toho všichni brzy ve zdraví vyhrabeme. Všem to ze srdce moc a moc přeju.“
—
Alena Klenot,
stylistka a vizážistka
„Jsem přesvědčena, že opatření roušky a distance dvou metrů je velice důležité rozhodnutí. Izolace seniorů taktéž. Nedokážu si představit, jak bude ekonomie státu fungovat po karanténě delších dvou týdnů. Toto hraničí s diktátorským režimem vlády, v kterém se dá schovat mnoho finančních úniků. Čína toto zavinila a mi nakupujeme ochranné prostředky od ní, poté co vláda dala Číně pomoc dříve! Stát musí najít cestu k samostatné ekonomii, jak v současné době, tak i v budoucnosti!“
—
Pavlína Jíšová,
zpěvačka
„Je to smutné… bude to trvat dlouho… jako muzikant tuším, že na pódia se vrátím spolu s ostatními umělci úplně jako poslední skupina. Musí být totiž opět povoleno shromažďování lidí. To lze v případě, že virus zmizí. Spíše tu s námi bude dál a my se budeme muset naučit s ním žít, získat imunitu. Nošení roušek bude normální věc, jako tomu bylo doposud třeba v Japonsku. Také jsem poprvé v životě evidovaná na Úřadu práce. Jako OSVČ nemám z čeho odvádět zálohy na zdravotní a sociální pojištění z důvodu státních nařízení, která nedovolují vykonávat výdělečnou činnost, na které jsem finančně závislá. Jsem připravena na to, že když bude třeba a budu mít dostatečné psychické a fyzické vybavení, přijmu nějakou jinou práci, která je teď důležitější než moje celoživotní zpívání písní.
Věřím, že se svět touto situací promění. Vir nás donutil odejít „z víru“ spěchu, úspěchu a vydělávání peněz. Jsou jiné hodnoty, které najednou mají prostor, abychom si jich všimli. Záleží nejen na obyčejných lidech, ale na vládách celého světa, aby si vzali z této doby ponaučení. Rozhodně jsem pro to, aby naše země byla co nejvíce soběstačná. Tím pádem se musí obnovit hlavně zemědělství a další jiná odvětví, která tomu budou nápomocna. Musíme hlavně PŘEŽÍT!“
—
Soňa Štroblová,
publicistka
„Doufám, že Ti, co projdou, budou lepší. Ale nejsem si zase až tak moc jistá, že všichni, když vidím, že dezinfekce stojí kolem 1.000,- Kč a Vietnamci naopak šijí a rozdávají roušky zadarmo. Uvidíme. Jsem optimista . . .“
—
Jana Yngland Hrušková,
herečka a zpěvačka
„Jistě je to pro všechny velké překvapení. Naše vláda sice zareagovala, ale bohužel nechala odjet naše lyžaře do Itálie. A to si myslím byla velká chyba. Ti lidé neměli nikam jezdit. S cestami do ciziny se to mělo řešit mnohem dřív. Naše nemocnice jsou přetížené. Ale aspoň něco děláme. Každopádně nošení roušek je nutné. Měl by se samozřejmě co nejvíce omezit pohyb osob po republice. Bohužel lidé nemají disciplínu, proto musí vláda přicházet se stále většími omezeními. A to já plně chápu. Jinak se to totiž zastavit nedá. Není to vůbec omezování svobod, protože tvoje svoboda mě může zavraždit. Takhle to vidím já. Lidé si neuvědomují, že mají v ruce tu možnost někoho zabít. Jejich lehkovážnost mě opravdu zaráží, a to jsou často lidé studovaní. Chybí jim disciplína. Bez disciplíny to nezastavíme.“
—
Ondřej Spýťa Syrový
