Jak vzpomínají české celebrity na maturitní zkoušku?

Marie Retková,

bývalá televizní hlasatelka

“Je to setřeno do několika útržků: Bylo vedro, připravovala jsem se se spolužačkami na chalupě, měla jsem nové bílé šaty s velkými modrými květy, dostala jsem dobrou otázku z dějepisu, nemohla jsem si v češtině vzpomenout na pojem “přechodník”, tak jsem si pomohla ruským ekvivalentem – a uznali mi to…Bylo to krásné, ale už bych to nechtěla zažít… všechno je naštěstí jen jednou.”

Kateřina Macháčková,

herečka

“Během hodiny vše, vytáhla jsem si většinou otázky, které jsem moc neuměla, z VOLITELNÉ matematiky třeba goniometrické rovnice… Naše matikářka, která seděla v komisi, se nám je dvě hodiny snažila vysvětlit, ale vždy na konci to smazala a řekla: “Zapomeňte na to…”. Mě na “potítku” během 10 minut napadlo řešení, tak jsem jí to vysvětlila…”

Pavlína Jíšová,

zpěvačka

“Bylo mi 17 a maturovala jsem z ruštiny, latiny, dějepisu a češtiny. Šla se na mě podívat moje sestra. Dopadlo to skvěle, profesoři i napovídali. Víc už nic nevím…”

Jan Cimický,

psychiatr a spisovatel

“Na to vzpomínám s humorem, protože jsem přijel na ni pozdě, ujela mi tramvaj. Místo první jsem maturoval jako druhý a předseda komise mi pohrozil, že aspoň k maturitě bych mohl přijít včas. Myslím si, že se moje maturita odvíjela docela dobře, protože jsem měl štěstí na okruhy, které jsem si vytáhl. V češtině jsem si vytáhl poválečnou literaturu, která se vrací k válce, v ruštině současnou poezii a ve francouzštině témata, která mi vyhovovala. Matematika byla trochu horší, ale i tu jsem zvládl. Když to skončilo, tak předseda, který se na mě usmíval, ta se zeptal: “Vy určitě půjdete na filosofickou fakultu na filologii.” a já odpověděl, že půjdu na medicínu. On k tomu podotkl: “To nevadí, to se stejně ještě setkáme.” A měl pravdu, on byl šéf jazyků na lékařské fakultě.”

Jana Chládková,

zpěvačka a dramaturgyně Českého rozhlasu

“Na maturitní zkoušku nevzpomínám úplně v dobrém, protože profesorky jazyků si na mě vyzkoušely rčení „Jak chutná moc“, měla jsem moc ráda český jazyk, ale bohužel paní profesorka mě ráda neměla a zasedla si na mě. Bojovaly jsme spolu celé čtyři roky, u maturity mi to spočítala (alespoň si to myslela, ale já jsem se nevzdala a šla jazyk studovat na vysokou školu). Zatímco profesorka matematiky, od které bych si zasloužila i horší známku, byla naprosto úžasná, a vedla mě tak, že dodnes nechápu, jak jsem příklady vypočítala, prostě skvělá ženská, na kterou ráda vzpomínám. Profesor na ekonomiku byl chlap z praxe, takže věděl, o čem je život a neměl zapotřebí ničit vyděšené studenty, pomáhal jak mohl, abychom maturitu úspěšně všichni zvládli. Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala pedagogickou fakultu, nikdy jsem nepochopila, proč někteří pedagogové zapomněli na své skutečné poslání. Za čtyři roky přece musí vědět, co dotyčný student umí a co ne. Určitě by si neměli své antipatie k dotyčnému studentovi léčit právě při maturitní zkoušce.”

Soňa Štroblová,

publicistka

“S maturitou je to jako s ostatními životními zkouškami, ať již na vysoké škole, v zaměstnání nebo ve vztazích. Důležité je pozitivní myšlení, prostě, jinak než dobře to dopadnout nemůže a hlavně, štěstí vždycky přeje připraveným . . .”

Michaela Kudláčková,

legendární dětská herečka a šéfredaktorka magazínu Popelky.cz

“Já maturovala o dva roky později, díky mé snaze o tu konzervatoř, ale tak jako asi všichni. Jako na vyklepané období, kdy jsem uvažovala, jestli mi víc jde o mou budoucnost, což člověk, je-li takto mlád má pocit, že je v pohodě v každém případě, nebo zda mi jde o mámu, kterou by odvezli.”

Jan Beer,

zřizovatel vězeňské školy VIZE

“Doufal jsem, že odmaturuju v base, ale to se mně nepovedlo. Těsně po revoluci, kdy jsem seděl, nebyla ještě za katrem tato možnost. Vyučil jsem se tam tedy obráběčem kovů a maturitní zkoušku jsem složil až po propuštění. Ještě dnes mně vyvstávají na čele krůpěje potu, když si jen vzpomenu… Nejdříve jsem si ráno vzal oblek a pak jsem se nasnídal. Lup ho, kakao bylo na jediném mém tehdejším obleku, takže šup do džín a pak se to se mnou vezlo celý den! „To nevíte, co je důstojné oblečení,“ sjela mě v mých třiceti jako první učitelka na účetnictví a pak prosazovala, abych dostal nedostatečnou. Hlasování komise nakonec dopadlo v můj prospěch, takže jsem s několika čtyřkami odmaturoval a následně mohl přistoupit k dalšímu vzdělávání, kterým procházím bez výrazných problémů až do současnosti.”

Ondřej Spýťa Syrový

Zdroj fotografií: facebook

Komentáře