Jak vzpomínají české celebrity na maturitní zkoušku?
Marie Retková,
bývalá televizní hlasatelka
„Je to setřeno do několika útržků: Bylo vedro, připravovala jsem se se spolužačkami na chalupě, měla jsem nové bílé šaty s velkými modrými květy, dostala jsem dobrou otázku z dějepisu, nemohla jsem si v češtině vzpomenout na pojem „přechodník“, tak jsem si pomohla ruským ekvivalentem – a uznali mi to…Bylo to krásné, ale už bych to nechtěla zažít… všechno je naštěstí jen jednou.“
—
Kateřina Macháčková,
herečka
„Během hodiny vše, vytáhla jsem si většinou otázky, které jsem moc neuměla, z VOLITELNÉ matematiky třeba goniometrické rovnice… Naše matikářka, která seděla v komisi, se nám je dvě hodiny snažila vysvětlit, ale vždy na konci to smazala a řekla: “Zapomeňte na to…”. Mě na “potítku” během 10 minut napadlo řešení, tak jsem jí to vysvětlila…“
—
Pavlína Jíšová,
zpěvačka
„Bylo mi 17 a maturovala jsem z ruštiny, latiny, dějepisu a češtiny. Šla se na mě podívat moje sestra. Dopadlo to skvěle, profesoři i napovídali. Víc už nic nevím…“
—
Jan Cimický,
psychiatr a spisovatel
„Na to vzpomínám s humorem, protože jsem přijel na ni pozdě, ujela mi tramvaj. Místo první jsem maturoval jako druhý a předseda komise mi pohrozil, že aspoň k maturitě bych mohl přijít včas. Myslím si, že se moje maturita odvíjela docela dobře, protože jsem měl štěstí na okruhy, které jsem si vytáhl. V češtině jsem si vytáhl poválečnou literaturu, která se vrací k válce, v ruštině současnou poezii a ve francouzštině témata, která mi vyhovovala. Matematika byla trochu horší, ale i tu jsem zvládl. Když to skončilo, tak předseda, který se na mě usmíval, ta se zeptal: „Vy určitě půjdete na filosofickou fakultu na filologii.“ a já odpověděl, že půjdu na medicínu. On k tomu podotkl: „To nevadí, to se stejně ještě setkáme.“ A měl pravdu, on byl šéf jazyků na lékařské fakultě.“
—
Jana Chládková,
zpěvačka a dramaturgyně Českého rozhlasu
„Na maturitní zkoušku nevzpomínám úplně v dobrém, protože profesorky jazyků si na mě vyzkoušely rčení „Jak chutná moc“, měla jsem moc ráda český jazyk, ale bohužel paní profesorka mě ráda neměla a zasedla si na mě. Bojovaly jsme spolu celé čtyři roky, u maturity mi to spočítala (alespoň si to myslela, ale já jsem se nevzdala a šla jazyk studovat na vysokou školu). Zatímco profesorka matematiky, od které bych si zasloužila i horší známku, byla naprosto úžasná, a vedla mě tak, že dodnes nechápu, jak jsem příklady vypočítala, prostě skvělá ženská, na kterou ráda vzpomínám. Profesor na ekonomiku byl chlap z praxe, takže věděl, o čem je život a neměl zapotřebí ničit vyděšené studenty, pomáhal jak mohl, abychom maturitu úspěšně všichni zvládli. Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala pedagogickou fakultu, nikdy jsem nepochopila, proč někteří pedagogové zapomněli na své skutečné poslání. Za čtyři roky přece musí vědět, co dotyčný student umí a co ne. Určitě by si neměli své antipatie k dotyčnému studentovi léčit právě při maturitní zkoušce.“
—
Soňa Štroblová,
publicistka
„S maturitou je to jako s ostatními životními zkouškami, ať již na vysoké škole, v zaměstnání nebo ve vztazích. Důležité je pozitivní myšlení, prostě, jinak než dobře to dopadnout nemůže a hlavně, štěstí vždycky přeje připraveným . . .“
—
Michaela Kudláčková,
legendární dětská herečka a šéfredaktorka magazínu Popelky.cz
„Já maturovala o dva roky později, díky mé snaze o tu konzervatoř, ale tak jako asi všichni. Jako na vyklepané období, kdy jsem uvažovala, jestli mi víc jde o mou budoucnost, což člověk, je-li takto mlád má pocit, že je v pohodě v každém případě, nebo zda mi jde o mámu, kterou by odvezli.“
—
Jan Beer,
zřizovatel vězeňské školy VIZE
„Doufal jsem, že odmaturuju v base, ale to se mně nepovedlo. Těsně po revoluci, kdy jsem seděl, nebyla ještě za katrem tato možnost. Vyučil jsem se tam tedy obráběčem kovů a maturitní zkoušku jsem složil až po propuštění. Ještě dnes mně vyvstávají na čele krůpěje potu, když si jen vzpomenu… Nejdříve jsem si ráno vzal oblek a pak jsem se nasnídal. Lup ho, kakao bylo na jediném mém tehdejším obleku, takže šup do džín a pak se to se mnou vezlo celý den! „To nevíte, co je důstojné oblečení,“ sjela mě v mých třiceti jako první učitelka na účetnictví a pak prosazovala, abych dostal nedostatečnou. Hlasování komise nakonec dopadlo v můj prospěch, takže jsem s několika čtyřkami odmaturoval a následně mohl přistoupit k dalšímu vzdělávání, kterým procházím bez výrazných problémů až do současnosti.“
—
Ondřej Spýťa Syrový
Zdroj fotografií: facebook
