Jaké básně čtou nejraději české celebrity?
Marie Formáčková,
publicistka
„Poezii mám ráda, básně čtu, hodně jich také umím zpaměti. Miluji Shakespearovy sonety (v překladu Martina Hilského), Edisona od Vítězslava Nezvala, básně Anny Achmatovové (v originále) a ze současných básníků mám ráda Jiřího Žáčka (nejen proto, že byl kdysi mým kolegou v redakci), a také poezii J. H. Krchovského.“
—
Alexandra Hejlová,
výtvarnice
„Několik básnických sbírek jsem ilustrovala, ovšem básně, které mi utkvěly v paměti jsou především od Karla Jaromíra Erbena – Kytice, jsou to tedy asi spíše balady, ale Svatební košile, Polednice, Štědrý den, Vodník…., to jsou pro mě skvosty, ale celé toto dílo 13 balad je pro mě jedinečné.“
—
Edita Randová,
operní diva
„Přesto, že jsem poetická duše, básně nečtu. O to více ovsem čtu literaturu faktu. Dokážu přečíst za rok i 40 knih. V letadle mám čas.“
—
Michaela Kudláčová,
legendární dětská herečka a šéfredaktorka magazínu Popelky.cz
„Miluji poezii a hodně básní mám čistě pro sebe potřebu umět nazpaměť, aniž bych měla v úmyslu zdrtit porotu na Pražském vajíčku. (nevím, jestli to ještě vůbec probíhá) Nesmírně mám ráda pana Seiferta, od něho asi úplně všechno, cokoli i třeba poznámky, co má nakoupit, pokud to sám psal. Pak Isaaca Rosenberga, třeba rozbřesk v zákopech, Nerudovu Romanci o Karlu IV….prostě spousty.“
—
Jana Yngland Hrušková,
herečka a zpěvačka
„Nejraději mám básně od Erbena, Wolkera, Petra Bezruče. Šel starý Magdon z Ostravy domů, v Bartovské harendě večer se stavil, s rozbitou lebkou do příkopy pad. Plakala Marička Magdonova. To je moje nejoblíbenější.“
—
Pavel Vohnout,
zpěvák skupiny Maxíci
„Přiznám se, že básně jako takové se mi líbí zhudebněné. Třeba od Kajnara, ale pro mě je každý hudební text básní a jelikož píšu texty, jsem asi taky básník, ale někdy přicházím i o iluze. Protože některé moje texty končí v odpadkovým koši.“
—
Michaela Košťálová,
historička
„To je velmi zajímavá otázka, protože se musím přiznat, že na místo básním dávám velmi často přednost próze. V próze mne baví především nevšedně „zamotané“ příběhy s romantickou tematikou, ale, nesmí jít zase o klasickou tzv. „červenou knihovnu“, ta pro mne není. Takže i v básních lze říci, že mám raději romantické zaměření, ale není to pravidlem. Naposledy mne v rámci mého oboru (Historie přelomu 19. a 20. st.) oslovila například tvorba tzv. Prokletých básníků, což je, mimo jiné, dnes i běžná látka z dějin literatury.“
—
Jindřich Kraus,
hudebník a knižní nakladatel
„Nedávno jsem měl společné vystoupení s básníkem Jiřím Žáčkem. Jeho básně mě oslovují. Na jeden jeho text jsem napsal hudbu.“
—
Dana Chytilová,
šansoniérka
„Svoje. (smích) Ne, vážně, oblíbený básník byl Mácha, Gellner, Francois Villon. Prostě mě zajímají takoví ti „rozervaní“ básníci.“
—
Ondřej Spýťa Syrový
