Jiří Zbořil: Přál bych si, aby lidé okolo mě byli šťastní a zdraví, vše ostatní přijde samo.

8.2.2017 Ondřej Syrový

Rozhovor s tanečníkem Jiřím Zbořilem

Jak a kdy jste se dostal k tanci?

Úplně náhodou. Oslovila mě jedna holka, jestli bych s ní nechtěl tancovat. Moc se mi do toho nechtělo, ale protože se mi líbila, tak jsem do toho šel. Nakonec ona toho nechala a já u toho zůstal. Taky jsem vždycky obdivoval v televizi Helenu Vondráčkovou a Jirku Korna, jak stepují. To mě přivedlo k rozhodnutí, že to chci dělat jako svoji profesi a ono to vyšlo. Přihlásil jsem se na konzervatoř v Praze a oni mě vzali.

Měl jste někdy nějaký vzor v této oblasti?

Tak bezesporu naše baletní hvězda Vlastimil Harapes, který se stal posléze mým mohu říci kamarádem. Taky jsem strašně obdivoval show Madonny nebo Michaela Jacksona. Rád jsem sledoval a sleduji nové taneční styly a hudební novinky. Prostě stálá inspirace.

Hostoval jste v Divadle na Vinohradech, v Divadle u Hasičů a také jste působil na scéně Státní opery v Praze. Jaké to ve Vás zanechalo vzpomínky?

Jenom ty hezké. Víte, splnil se mi sen, a to je v životě člověka nejvíc. Pak nemáte potřebu ubližovat jiným a utápět se v nějakých křivdách minulosti. Během mého působení v divadle vnikla spousta krásných přátelství, prožil jsem nádherné chvíle úspěchu, takže, co víc si přát….přál bych to každému, aby to zažil. Zažil něco krásného.

V současné době se věnujete tvorbě a moderování zájezdových představení, ve kterých vystupujete s mnoha českými umělci ( Miluška Voborníková, Gabriela Vránová, Ivanka Devátá, Eva Hrušková, Jan Přeučil ad.) Co Vás motivovalo k této činnosti a na co se diváci obvykle mohou těšit?

Rozhodl jsem se pro to z důvodu, že už mě po několika letech v muzikálech nebylo dobře a přestala mě ta práce bavit. Řekl jsem si, že to chce posunout jinam. Také přibývaly léta a mně docházelo, že nejde tančit donekonečna. Proto přišla myšlenka na vlastní pořad, kde jsem představoval své kolegy z divadla v jiném světle, než je diváci běžně znají. Má to dodnes velký úspěch, máme všude vyprodáno a baví to mě i diváky. A to je důležité. Pozvolna k tomu přišlo moderování plesů, vernisáží, dětských dnů, kulturních akcí….Tak to je to, co mě teď živí a baví.

Také učíte na ZŠ Táborská. Jak hodnotíte své žáky? U

Učím nepřetržitě od roku 1995. To je hrůza co! (smích) A pořád mě to baví. Mladí jsou plní elánu, energie a je to i hodně inspirující. A co se týká žáků, tak mám na ně štěstí. Mnozí jsou již mými kamarády a rádi se potkáváme.

Máte ještě nějakou vizi, co byste chtěl realizovat?

Přál bych si, aby lidé okolo mě byli šťastní a zdraví, vše ostatní přijde samo. Taky bych rád uskutečnil pár nových projektů, které rozjíždíme, ale o těch zatím mluvit nechci, abych to nezakřikl. Těší mě v poslední době spolupráce s jedním z našich nejlepších zpěváků Bohušem Matušem, takže uvidíme, co se z toho vyklube.