Karol Lilien: Důležité je žít naplno a myslet pozitivně.
Rozhovor s erotickou hvězdou Karol Lilien
Jak a kdy jste se dostala do světa erotiky?
Dostala jsem se tam přes focení aktů od jedné nejmenované agentury a je tomu už asi pět let.
Měla jste nějaký vzor v této oblasti?
To vůbec, já jsem se na to ani nikdy nekoukala. Neměla jsem zdání, kdo v tom hraje a co to obnáší. De facto jsem k tomu přišla úplně náhodně – jako slepá k houslím.
Jaké byly důvody pro vstup do této branže?
Vždycky jsem měla ráda focení a mám ráda „self-promotion“ (předvádění se). Dělá mi dobře být na kameře, a co se týče peněz, tak to byl pro mne spíše bonus.
Vyhovuje Vám to po finanční stránce?
Mohlo by to být lepší, ale určitě si nestěžuji (smích). Když tu práci má člověk rád, tak na peníze tolik nehledí.
A jak to vnímalo Vaše okolí?
Nejdříve byli všichni v šoku. Hlavně jsem byla vdaná, takže všichni litovali mého manžela. Celý Rožnov mne probíral a chodily mi dost nehezké zprávy. Doma jsme si vše ale vyjasnili, což je pro mě hlavní. K ostatním přistupuji laxně, je mi to jedno. Je to můj život.
A co manžel?
Manžel k tomu přistupoval jako k práci. Nevadilo mu to a dělala jsem to s jeho souhlasem. Teď se rozvádíme, ale není to kvůli práci.
Myslíte si, že erotický průmysl má v ČR dobré podmínky?
Tady se točí nejčastěji a nejvíc, protože z ČR pochází nejvíc pornohereček. Podmínky jsou zde dobré, lokace levné (oproti jiným státům).
Na co se ve své práci zaměřujete?
Věnuji se úplně všemu. Nejvíce asi klasice – holka/holka, holka/kluk. Nic, co by se mi příčilo. Občas i anální sex, ale to jen pro Pierra Woodmana, a to bylo asi pětkrát. Chci si zachovat svoji úroveň.
Je něco, do čeho byste vyloženě nešla?
Do ničeho ponižujícího, jako je například piss, bukkake, polykání a velké hardcore scény.
A co amatérské akce typu swingers?
Už jsem se jich kdysi zúčastnila, ještě na úplném začátku. Dnes už bych do toho asi nešla, protože je to opravdu minimálně placené. Určitě mi to ale nevadí, pokud tam jsem s partnerem, kterého během večera neměním.
Chtěla byste jednou opustit tuto branži?
Určitě! Už jsem to plánovala před třemi lety. Nechci ještě končit, ale mám vizi, co bych jednou chtěla dělat. Chci mít něco svého, konfekci oblečení a svůj butik. Zkrátka něco s módou.
Přemýšlela jste o tom, zda byste nechtěla napsat knihu?
Dlouho nad tím přemýšlím. Vedu si svůj deník a jednou by z toho kniha mohla vzniknout. Myslím, že by to čtenáře velmi zajímalo. Ale teď je ještě brzy, chce to získat více zkušeností a životních poznatků.
Máte nějaké životní motto?
Žít naplno a myslet pozitivně. Ať na sebe lidi nejsou zlí a mají se rádi.
