Kartářka Ivana Regina: Vzpomínky, novinky a nečekaná věštba pro Patrasovou!
Přinášíme rozhovor s kartářkou a ezoteričkou Ivanou Reginou Kupcovou Sádlovou. Dozvíte se, co právě dělá, jaké prožila léto a budete svědky nečekané věštby pro Dádu Patrasovou.
Léto pomalu končí, nastává podzim. S tímto obdobím přichází na lidi chmury a deprese. Existuje nějaká univerzální „první pomoc“ ?
Ano, léto pomalu končí. Na někoho padají chmury, začínají školní povinnosti. Zasahuje to nejen rodiče, ale téměř všechny rodiny. Pro studenty i školáky je to také zátěž, někdo se pravda těší, ale to je ojedinělé. Někdo to bere s nadhledem, ale většina se děsí „Už je to tady“. Prostě s podzimem přijde stres. Na přírodě už je to také znát, že se připravuje na podzim. Ráno začínají ty první nádechy, mlhy… No a jak si tedy poradit? V první řadě to chce optimismus – to je cyklus, který je základem života. A pokud to úplně nezvládáme, tak ranní šálek meduňky, případně po obědě druhý nás zaručeně postaví na nohy. I když končí vedra, prosím přátelé – nezapomínejme doplňovat tekutiny, nezapomínejme na pitný režim. Důležité je také vhodně volit barvy, protože barvy léčí. To znamená, volme barvy pastelové – zejména žlutou, červenou, růžovou. Prostě to co nám připomíná rozjasnění.
Na moment se vraťme k létu. Jaké bylo u Vás?
Já žiju převážně v přírodě. Mám to štěstí, že mám i velkou zahradu, velký bazén, kde mám slanou vodu. Takže mám takový malý Jadran. Užívala jsem si to tím,že jsem si snila doma na zahradě, jako když jsem někde daleko.
A přitom jsem byla vlastně doma. Dále jsem si užila sbírání malin, jahod a dokonce se mi povedlo najít i houby. Cvičila jsem v ranní trávě, což je pro plosky nohou velmi prospěšné. Pravda,že se mi každý den nechtělo, ale snažila jsem se přemluvit. Chvilku jsem pracovala i na novém scénáři, ale to ještě neodtajním, má to svůj čas. Snažila jsem se celkově ubrat plyn, odpočívat.
Na co se tedy čtenáři v dohledné době můžou těšit nového?
Připravuji 12.9. v městě Přeštice nový pořad. Je to pořad o životním stylu. Budu tam vyprávět na co si dát pozor, jak trochu zrestartovat život a podobně. Mnozí se potácí v této uspěchané době, trápí je sociální a materiální nejistoty, špatné partnerské vztahy, nedobrá práce – a tam si povíme jak na to. Jak vytvořit ochranné štíty, jak si nastavit zrcadlo pravdy. Lidé mají mnohdy pocit, že mají smůlu, ale mohou si za to sami. O tom všem si tam budeme povídat.
Vrátí se po prázdninách Váš pravidelný pořad na Rádiu Dechovka?
Ano, už je to v jednání. Připravují se další pořady. Chtěla bych to postavit malinko jinak, přidám něco dalšího,nového. Už jsem jednala s panem ředitelem, takže pokračování jistě bude. Těší mě, že lidé sami volají a píší dopisy, kdy se zase uslyšíme.
Všichni ví, že se na Vás obrací i známé tváře. Je nějaký výklad, který se naplnil a na který jste nejvíce pyšná?
Já to řeknu jinak – vyšlo to všem. Ale jména prozrazovat nebudu. Občas se to sice dočtete v bulváru, nebo na internetu, ale já jmenovat nebudu. Jsem vázaná mlčenlivostí, nebylo by to fér. Těch celebrit bylo hodně, ale jsou to také obyčejní lidé. Často z toho vznikají i přátelství, povídáme si… Jména ale opravdu vyzrazovat nebudu.
Poslední dobou média točí jedno jméno – Dáda Patrasová. Myslíte, že tlak médií ve zdraví ustojí?
To je hvězda dětských srdcí. Věštím tedy bez přítomnosti Dády, ale samozřejmě jsem se na to dívala. Paní Dáda je velmi čestný člověk, je velice pracovitá a hlavně období, které prožívá zvládne! Ona má jeden dar – je ohromně houževnatá. Dokáže čelit tlaku médii, tlaku všeho co se okolo děje. Tu situaci má velice těžkou, ale tím, že je velice přímá a čestná, to jistě zvládne. Má to nyní pravda trochu vrtkavé, ale dopadne to. Moc jí fandím a věřím, že se k ní moje zpráva dostane.
Každá osoba pohybující se mezi slavnými dostává různé přezdívky… Třeba Goťák, Pilarka, Bohdalka. Vám se říká Zlatovlasá paní, máte ještě nějakou další přezdívku?
Zlatovlasá paní? To ani nevím. Ale zní to hezky. Asi jak jsem blondýna. Toho využívám hlavně, když hledám instalatéra. Vždycky řeknu, že jsem blondýna, nerozumím tomu a ono mi to pomůže. A další přezdívku? Asi díky své hyperaktivitě dostávám přezdívku Vrtule. A já jsem na to pyšná. Ono to docela sedí.
Jste aktivní na sociálních sítích. Lidé asi píšou velice často, kolik to zabere času?
Lidí je opravdu hodně. A odpověď samozřejmě očekávají. Když někdo na něco čeká a je v nouzi nebo krizi, dovedete si asi představit jak těm lidem je. To čekání je dlouhé. Proto třeba i ve tři ráno sednu k počítači a odepíšu. Sama jsem si v životě prošla dlouhým obdobím, které bylo těžké. Ale nebudu si stěžovat. Vím, že každá hodina, kdy čekáte na telefon nebo pomoc je dlouhá. Snažím se v co nejkratší době lidem dát reakci. Lidé spolu v poslední době málo komunikují, mají na sebe málo času a přitom by se plno lidí potřebovalo vypovídat. Přitom by stačilo kolikrát zvednout telefon a zavolat. Nemám ráda takové to „Někdy si cinkneme…“ To je takový nešvar a falešná naděje. Někdo se na to dovede upnout a bude marně čekat třeba 14 dní a stejně se nedočká. Pak nastává zklamání…
Pracuji hlavně s lidma v nouzi a proto se snažím pracovat rychle, reagovat. A proto je i můj facebookový profil proložený legrací, humorem. Dělám si legraci sama ze sebe i když už jsem dáma v letech a jsem Vrtule …
Lidí je tedy hodně. Jaké jsou u Vás čekací doby?
Dlouhé nejsou. Pracuji i v sobotu a neděli. Začínám už ráno po sedmé hodině a většinou končím večer okolo deváté. Celkem mám v provozu pět telefonů, většinou je nosím sebou a všude. Lidé většinou čekají týden, max. 14 dní. Snažím se opravdu rychle reagovat. Moje práce je poslání, nejen povolání. Moc času soukromého nemám, ale mám svojí práci ráda. I když je občas velmi náročná.
Před nedávnem zemřela kartářka Marcela Košanová se kterou jste také spolupracovala. Jak na ní vzpomínáte?
Marcela je na druhém břehu, ale je tu stále s náma. Vzpomínám na ni samozřejmě v dobrém a také často vzpomínám na Janku Skálovou, na kterou bych nerada zapomněla. S tou jsou spolupracovala 32 let. Marcelka odešla v tichosti. Odešla jako dáma. Není to tak dlouho, co jsem se s ní viděla naposled. Měla vždy velký životní nadhled i když v soukromí život příliš veselý neměla. Což na sobě nikdy nedala znát. Neznám u Marcelky to, že by někdy něco vzdala. Ona razila heslo, že žena je silnější než muž. Uměla cokoliv prosadit. Za dvacet minut její přítomnosti jsem měla pocit,že dovedu přenést Karlštejn na druhý konec světa. Tak moc uměla posílit sebevědomí. A i když jí zdraví nesloužilo tak, jak by chtěla, nikdo z diváků ani klientů nepoznal vůbec nic. A věřím, že je tu pořád s náma.
Nebudeme končit smutně. Poslední chvilku našeho povídání věnujeme Vám. Můžete pozdravit koho chcete, říct cokoliv máte na srdci …
Ráda bych pozdravila všechny! Bez rozdílu, protože jsme si všichni rovni. Chtěla bych pozdravit celou redakci DISUK, Ondráška Syrového, Marušku Pojkarovou, Evičku Hruškovou. Celou naší starou partu. Moje čtenáře i fanoušky. Zdravím především i své oponenty a konkurenci. Děkuji i za negativní vzkazy, člověka ženou dál.
Přeji hezký zbytek léta, krásný podzim. Hodně pohody a nikdy nic nevzdávejte.
-redakce-
