Klenoty První republiky: Tomáš Garrigue Masaryk – elegantní profesor v čele prvorepublikového Československa
Co se týká osobností prvorepublikového Československa, padlo v kontextu s články Klenotů První republiky již nejedno jméno. Fakt, že šlo o jména význačná, pak jistě není potřeba nijak zvýrazňovat. Právě proto nelze opomenout ani osobnost z nejvýznamnějších a to jednoho z hlavních zakladatelů naší moderní historie – profesora Tomáše Garrigue Masaryka. Obzvlášť potom v souvislosti, že od jeho narození uplyne dne 7. března roku 2020 již neuvěřitelných 170 let.
Slavné iniciály „TGM“ zná, minimálně na území dnešní České a Slovenské republiky, takřka každý a slušnou povědomost o jeho historickém odkazu mají dodnes například i mnozí Britové, Francouzi, Američané, Rusové, Rakušané nebo třeba Němci. T. G. Masaryk je zkrátka jednou z těch mála českých osobností, které si dokázali již za života získat světový respekt. Nutné je však říci, že podobné uznání nebylo rozhodně zadarmo a jak se později ukázalo, nebylo ani tzv. „přenosné“. Masaryk totiž nebyl náhodně vybraná „postavička“, které by „dláždila“ cestu k úspěchu od začátku masa podporovatelů, nýbrž naopak dlouhé roky nemajetný student, později doktor a profesor filosofie, který se nebál jít svými názory nejen proti proudu, ale mnohdy i hlavou proti příslovečné zdi. Z čehož mu logicky plynuly jen samé komplikace a potíže. Přesto vytrval. A jeho podporovatelé? Těch bylo zpočátku poskrovnu. Nikdo totiž nevěřil, že by se mohlo například tehdejší Rakousko – Uhersko zcela rozpadnout a z Československa se stát samostatný stát – republika. Že je něco takového možné, ukázal až čas, během kterého se Masaryk dovedl nejen dobře prosazovat, ale pro své myšlenky získávat i stále více lidí. Lidí obyčejných i vlivných a intelektuálně zaměřených, kterým nebyla budoucnost lhostejná. Přesto jich nebylo na počátcích možná tolik, kolik by si sám přál. Velká sláva T. G. Masaryka jako ikony prvorepublikového Československa pak přišla až krátce po roce 1918, kdy už nikdo nepochyboval, že vize a myšlenky vzdělaného profesora filosofie byly nejen správné, ale především realizovatelné. Z kdysi ostrakizovaného vědce, kterým řada lidí opovrhovala, se po několika desítkách let stal historicky první československý prezident… Prezident, který měl nejen plný respekt vlastní republiky – vlastního lidu, ale stejně tak i uznání od mnoha zahraničních států, které považovaly „Masarykovu vlast“ s T. G. Masarykem v čele za adekvátního partnera pro mnohá jednání. Přičemž, ani to nebyla samozřejmost, o čemž se posléze přesvědčil i Masarykův syn Jan, ve kterého například veřejnost již nikdy tolik nevěřila, jako kdysi v jeho otce. Duše TGM byla zkrátka jediná a nešlo se jí ani naučit, dokonce ji ani podědit.
O Masarykově politické angažovanosti i vědeckých dílech by se dalo psát dlouze a především odborně. Mně však po celý život zajímala především jeho osobnost… Jeho nitro, jeho „Já“ a soukromí. Proto se i v rámci Klenotů zaměřím více na osobnost tohoto jedinečného muže, nežli pracovní odkaz. Proč? Odpověď je jasná. Chceme-li najít skutečný klíč k tomu, proč cokoliv vzniklo, musíme vždy začít u charakteru (pohnutky) tvůrce. Je to právě ono „Ego“, které vymýšlí a posléze i uskutečňuje, ať už se jedná o cokoliv.
Budoucí osobnost našich dějin – Tomáš Masaryk se narodil dne 7. března roku 1850 v Hodoníně do obyčejné až chudé rodiny. Jeho otcem byl Slovák Josef Maszárik – Masaryk (1823 – 1907), který si vydělával na živobytí jako kočí a matkou Terezie Masaryková, roz. Kropáčková (1813 – 1887), která pocházela z Hané. I ta ovšem musela pracovat a jejím zaměstnáním byly služby ve vyšších kruzích. Některé prameny uvádějí, že se živila jako kuchařka, jinde se dočteme i to, že pracovala jako služebná. V každém případě bylo prostředí vyšších, zejména šlechtických kruhů tím, co ji hluboce ovlivnilo. Vycítila, že když už ne ona, pak její děti, mají nárok na lepší život. Takový život, který se dá prožít se ctí a radostí.
Všechny své děti proto vedla ke studiím a poznání. Věděla, že studovaný člověk, rovná se člověk úspěšný. Této myšlenky se chopil nejlépe syn Tomáš Jan Masaryk, který jako jediný ze čtyř Masarykových dětí oplýval nevšedním zájmem o okolní svět. Neustále si totiž kladl otázku: Proč? A odpovědi hledal různě, úměrně svému věku. A jak na něj o mnoho desítek let později vzpomínali jeho vnuci, byl opravdu člověkem, kterého zajímala i sebemenší věc. Žádný detail nebyl pro něj bezcenným… Tak se postupně dával na studia. Nejprve studoval na obecné škole (1856 – 1861) ve školách v Hodoníně a Čejkovicích, později (1861) nastoupil na gymnázium (nižší reálku) v Hustopečích. V tomto období se mu sice na čas zalíbilo řemeslo a odjel proto na učení se uměleckým kovářem do Vídně, ale z učení nakonec zase brzy sám ustoupil. Později nastoupil na gymnázium ve Strážnici, které nedokončil. Přestoupil proto do Brna, ale ani zde ho neprovázelo štěstí. Na studia ano, ale smůla se ho držela v soukromém životě, když byl jednoho dne pro hádku s místním ředitelem gymnázia oficiálně vyloučen. A co bylo příčinou? Láska… Mladý TGM se tehdy zamiloval do jedné slečny ze svého okolí, s níž zamýšlel vážný vztah a usiloval o sňatek. Bohužel, jeho počínání se méně líbilo brněnským pedagogům a situace nakonec vygradovala v hádku, kterou mladý a za svým si stojící Masaryk, odnesl vyloučením. Naštěstí ale jen lokálním a odmaturovat nakonec mohl roku 1872 na Akademickém gymnáziu ve Vídni. Tam také setrval. Jeho další cestou byla studia na vídeňské filosofické fakultě, kde obhájil roku 1876 doktorát z filozofie a později, roku 1879 se zde habilitoval svou legendární prací Sebevražda jako masový sociální jev současnosti na docenta. Masarykovo dílo „Sebevražda“ vyšlo roku 1881 a vzbudilo ohlas. Bylo to jedno z jeho zásadních děl, které vzbudilo ve veřejnosti jak obdiv, tak i rozpaky a nesouhlas… Stejně, jako jeho autor, který od této chvíle ve svých názorech stále jen přitvrzoval, jako by snad zkoušel, co okolí unese. K jeho smůle tehdejší okolí příliš odlišných názorů, ať už šlo o jakoukoliv problematiku, neuneslo a Masarykovi začínaly takřka nekonečné problémy. Mladý akademik se však nedal. Nutno ovšem vysvětlit, že záměr jeho vystupování nebyl nikdy „šokovat“, ale naopak, hledat a mluvit pravdu. Pravdu, která se leckdy nerada slýchala…
Právě k pravdě ho ostatně vedlo nejen vlastní nitro, ale později i jeho nová partnerka, záhy celoživotně milovaná manželka – Charlotta Garrigue Masaryková (1850 – 1923). Seznámení dvou vzácných lidí se odehrálo v létě roku 1899 v Lipsku, kde byli oba náhodně ubytovaní v tamním malém penzionu. Jako první si všiml TGM, tehdy ještě „jen“ doktor filosofie, Charlotty, studentky hudebních věd, která ho zaujala, jak sám vzpomínal, prý na první pohled. A nešlo ani tak o krásu povrchovou, jako o hluboké duševní souznění, které pár posléze navázal. Na rozdíl od Masaryka, který pocházel z Rakouska – Uherska, byla paní Charlotta rodilou Američankou se světovým rozhledem a docela jinými zkušenostmi i zázemím. Zásadní rozdíl byl i v movitosti. TGM byl chudým akademikem a Charlotta dcerou z bohaté rodiny. Přesto se do sebe pár zakoukal a roku 1878 došlo na sňatek. Kdo by si ale myslel, že manželství vzniklo z vypočítavosti, mýlil by se. Mladá paní Masaryková se totiž podpory od své rodiny vzdala a rozhodla se žít po boku svého muže v Evropě. Napřed ve Vídni, později v Praze. Rozhodnutí to bylo romantické, ale nikoliv praktické. Do manželství přicházely děti. Nejprve nejstarší prvorozená dcera – Alice Masaryková, později syn Herbert Masaryk, syn Jan Masaryk a dcera Olga Masaryková a rodina stále žila jen z Masarykových nevýrazných výdělků, které jako akademik získával. S odstupem času by se proto dalo říci, že nejsnadnějším řešením mohlo pro oba být, přizpůsobit se okolí, popřípadě požádat Charlottinu rodinu o pomoc. Jenže, ani jedno ani druhé manželé nezamýšleli. Naopak. Charlotta po celý život plně stála za názory svého muže, ať se dělo cokoliv.
Atmosféra „houstla“ především v okamžiku, kdy se TGM začal výrazněji profilovat v politice. Již tehdy jeho názoroví odpůrci tušili, že proti sobě mají těžkého soupeře. Roku 1890 byl přijat k tzv. mladočechům, s nimiž na jaře roku 1891 získal poslanecký mandát do Říšské rady (rakouského parlamentu) a o rok později byl zvolen do českého zemského sněmu.
Roku 1897 byl pak ve svém oboru jmenován univerzitním profesorem. A jako profesor pak založil v roce 1900 Českou stranu lidovou – pokrokovou, později pojmenovanou Realistická strana. V ten okamžik měl na své straně již celou řadu lidí, dost na to, aby mohl začít s realizacemi jeho velkých vizí, ke kterým patřilo budoucí Československo. V tu dobu hodně cestoval a od roku 1915 setrvával ve Francii, kam za ním přicestoval například budoucí druhý prezident ČSR Edvard Beneš. Psala se historie. Nicméně ani tento okamžik ovšem nebyl tak romantickým, jak by se mohl z textu písma tohoto článku zdát. Těžkosti Masarykova konání pocítila nakonec především jeho rodina. Manželka Charlotta a zejména dcera Alice, která byla dokonce vězněna. T. G. Masaryk mezitím cestoval do Ruska a cestování se stalo podstatnou částí života i pro jeho nejmladší dceru. Právě spolu s nejmladší Olgou, se nakonec vrátil vítězně do vlasti.
Rok 1918 znamenal zlom. Zlom v naší moderní historii. Den 28. října roku 1918 pak definitivně potvrdil, o čem se roky jen spekulovalo. Vzniklo samostatné Československo a z TGM, profesora, vědce a především neústupného politika, který si dovedl jít po celý život tvrdě za svými ideály, se stal historicky první prezident ČSR.
Velká radost a úleva, jíž patrně pocítil, ovšem vystřídala záhy velká starost. Tentokráte v oblasti soukromého života. Manželka TGM Charlotta totiž v posledních letech války těžce onemocněla. Její psychika už větší tlak nevydržela a tělo chřadlo. Neodvratně zhoršující se stav nevylepšilo ani Masarykovo velké vítězství. I když se rozhodla vzdorovat a po boku svého muže se coby první dáma občas objevila, zdraví ji nakonec po několika rocích začalo vážně zrazovat, až nadešel smutný okamžik. Roku 1923 Charlotta zemřela a spolu s ní odešla i celá půlka Masarykova života. Tato událost elegantního muže hluboce zasáhla, přesto se nerozhodl jakkoliv slevovat ze svých dalších aktivit i života. Možná naopak. Uprázdněné místo po matce se snažila „řešit“ svou přítomností první dcera Alice Masaryková a do politických událostí byl stále více zasvěcován i, po smrti Herberta, jediný syn – Jan Masaryk. TGM si byl dobře vědom své pozice. Věděl, že musí jako prezident nejen reprezentovat, ale především vést a pracovat. Objížděl proto kraje, seznamoval se s problémy obyčejných lidí a spolu s vládou se snažil o jejich nápravu. A i když třeba nedovedl vyřešit vše tak, jak by sám chtěl, zbývala všem, kdo se s Masarykem osobně setkali, alespoň výjimečná vzpomínka. Vzpomínka na vysokého, štíhlého a nesmírně elegantního muže, který za svou krásou zvenčí ukrýval i velmi tvrdou slupku, kterou utvářel zejména široký rozhled a bystrý intelekt zkušeného politika. Jestliže měl někdo nárok tvrdit, že si svou pozici musel vybojovat, byl to právě Masaryk.
Atmosféra, která se okolo, i v sedmdesáti a více letech pohledného prezidenta utvářela, vábila přirozeně okolí. Kromě běžných lidí pak obzvlášť umělce, filmaře, spisovatele, ale třeba i krásné ženy. Přestože jedinou láskou jeho života byla Charlotta Masaryková, společnosti žen se Masaryk nevyhýbal. Měl ženy rád už z principu, když spolu s Františkou Plamínkovou a vlastní manželkou kdysi bojoval za vylepšení práva žen ve společnosti… Ostatně, mnohé říkalo o jeho osobnosti i rozhodnutí, vzít si jako prostřední jméno, příjmení své manželky. Masaryk měl k ženám velkou úctu, obzvláště pak k takovým, které byly vzdělané a intelektuálně na výši. Z této skupinky se nakonec „vynořila“ i jeho několikaletá múza, spisovatelka Oldra Sedlmayerová, s níž prezident prožil v pozdních letech příjemné chvíle, ale rozhodně si ji neplánoval vzít, jak se spekulovalo. Naopak. TGM si po Charlottě Masarykové už nikdy žádnou jinou ženu brát netoužil.
Tak ubíhaly roky, měsíce a dny, které se bohužel i u tak velké osobnosti, jakou Masaryk byl, postupně zobrazily na fyzické schránce. Jeho zdravotní stav se po roce 1934 značně zhoršoval, přesto velký TGM setrvával a dál pracoval. Fakt, že se již brzy bude muset nalézt jeho nástupce, ovšem věděl. Na scénu přišel jeho letitý kolega doktor Edvard Beneš a TGM si přál, získat ještě co nejvíce času, aby mohl z povzdáli sledovat, jak se vše vyvíjí bez jeho přítomnosti v čelní funkci. Bohužel ne dlouho.
Velmi smutným dnem se stalo 14. září roku 1937, kdy prezident T. G. Masaryk, v poměrně vysokém věku 87 let zemřel. „Jeho vlast“ sice pokračovala bez zastavení dál, ale už šlo o jiný svět. Nikdo nedovedl velkého akademika a politika nahradit ani se mu vyrovnat. Doba už byla zkrátka jiná…
PhDr. Michaela Košťálová
