Komunisty volí závistiví lidé s osobními neúspěchy
Winston Churchill kdysi řekl: „Komunismus je vzpoura méněcenných.“…a měl recht!
Podívejme se na voliče komunistické strany – kromě nespokojených důchodců tam patří lidé s osobními neúspěchy, kteří podlehli zákeřné chorobě jménem závist. Tato choroba se projevuje sympatiemi ke komunistickému režimu. Tato choroba má mnoho fází. Do první fáze se řadí kritika současného režimu a polemizování o tom, v čem byla lepší doba před rokem 89. Tato fáze je stále léčitelná, dá se vyléčit např. dokumentem o Miladě Horákové, ale vždy to nezabere.
Druhá fáze se projevuje zatvrzelým tvrzením, že za komunismu bylo lépe a tahle doba je tisíckrát horší. Nejlepší je na tyto kecy ironicky reagovat a s naprostou vážností říci: „Za komunismu bylo i hezčí počasí.“ Druhá fáze závisti je už neléčitelná, dosud nebyl vynalezen žádný lék pro tuto fázi.
Třetí fáze je poslední a projevuje se nejen bolševikofilií, ale i agresivitou. Tito lidé jsou velmi radikální, nestydí se veřejně projevit přízeň nejen ke komunistickému režimu, ale i ke stalinistické diktatuře. Schvalují všechny zločiny komunismu a odvolávají se na boj proti nacismu, nikdy si nepřiznají, že komunismus je stejná totalita jako nacismus. Radikálně reagují na všechny, co komunisty kritizují.
Asi bych to shrnul citátem Karla Čapka – „Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu – lékařská diagnóza by řekla, že je to patologický negativismus.“
Ondřej Spýťa Syrový, 29.1.2016
