Krajský zastupitel Strakoš: Politický turismus bych personifikoval jako de facto nevěru.
(Ne)vítaný turismus
Při pohledu na politické personální složení stran jsem se podivil počtu politických turistů. Politický turismus bych personifikoval jako de facto nevěru. Voliči by měli nepatrně zapátrat v minulosti, která dokladuje jednoznačně nevěru, zradu a spíše poukazuje na vypočítavost některých kandidátů, kterým vůbec nejde o blaho našich občanů, ale o vlastní kapsu. Jednou kandiduji za toho, pak za někoho jiného a vlastně je to dle mého názoru určitý rozpad osobnosti či „politická schizofrenie“. I když ne nadarmo se praví, že snadnější je založit novou stranu, než se krok za krokem vypracovávat do čela té existující. Těžko hodnotit, který nešvar – zda nevěra či rychlý rozchod s mladší náhradou – je z etického hlediska méně únosný.
Jsme v jedné politické posteli
Připomeňme si, že jedním z tradičních rysů levice, co se týče člověka, je KOLEKTIV, u pravice je to JEDNOTLIVEC. Striktní rozdělení na levici a pravici nám neustálými masážními požitky podsouvá sedmá velmoc. V našich podmínkách českého státu od roku 1990 se totiž obsahy pojmů levice a pravice v programech všech politických subjektů -počínaje například ODS a konče KSČM – prolínaly a prolínají a dle mého názoru neexistuje rozdělení nalevo ani napravo. Jsme jedna velká politická rodina ve velké politické posteli a na levici a pravici si jenom hrajeme, aneb být LEVICOVÝ stejně jako být PRAVICOVÝ je jedním z nesčetných způsobů, jež si člověk – volič může vybrat, pokud se chce stát IMBECILEM :-). Zpravidla stejně voliči volí určitý trend, značku nebo mediální rétorickou hvězdu, která má samozřejmě volný vstup do mediálního světa.
Ing. Martin Strakoš, zastupitel Ústeckého kraje za ČSSD
26.6.2015
