KRAŤASY: Ach, ta láska lázeňská
Povídka z knihy Kraťasy Jindřicha Krause
Láska je láska, když choděj kluci s holkama a holky s klukama… ááách! Kvete v kaž- dém věku a ve Františkových Lázních bují na každém rohu. Prostě všude. Milióny malých záludných amorků číhají se svými šípy a vyhledávají terče. Jsou sice neviditelní, ale vždy připraveni napnout tětivu a šup, šup, už v tom lítáme. Ženy v lázních zapomínají na nemoci, trápení, problémy a překážky běžného života. Utopí je v uhličité koupeli, vypotí při bahenních zábalech nebo je vymáchají v bazénu a bublinkách. Svalstvo a mysl jsou pak nebezpečně uvolněny, takže obranný systém funguje pouze na 50%, a to je právě ten správný okamžik, kdy návštěvníci z Marsu spouštějí startovací systém. Plejáda lázeňských šviháků začne kroužit a žádostivým kukučem mapovat terén. Postupně se kruhy zmenšují a uzavírají, když narazí na vhodný objekt, který by stál nejen o tanec, ale i za hřích. „Paní, máte okouzlující úsměv, na ten já mám velkou slabost. Jste tak příjemná, prostě kus!“ Milá slova neurazí, nezraní, spíše naopak. Oslovená žena se rozzáří, začne se ještě více cenit, vždyť jí úsměv sluší, nebude se přeci tvářit jako mračící se obluda. Jsme v lázních, prožíváme lahody a k nim určitě smích patří. Útočník z Marsu disponuje mimořádnou municí: provokující sexy kolínskou, několika páry bot, těmi nejlepšími obleky z domá- cího šatníku, tuctem košil, nejlépe ve svěžích barvách, jiskrným zrakem a velkou touhou. Pořádný švihák nemusí vypadat jako Alain Delon. Je důležité, aby měl šarm a udržel myš- lenku i moč. Úzkostlivě na sebe dbá a jeden by řekl, že je jako ze škatulky. Mamča i pračka zůstaly doma, ale světe div se, umí si vyprat, vyžehlit a snad i zašít díry na slipech. Šikula jeden! Guth-Jarkovský se v hrobě jistě spokojeně usmívá, neboť náš švihák má společenské chování na úrovni a ví, co se sluší a patří, aby se dáma v jeho přítomnosti cítila skvěle. Ta potom vzpomíná na svého taťku a životního partnera jako na pohodlného nevychovance, který se nechá obskakovat a ani nepoděkuje, jako na brutální skutečnost. Uvědomí si, co je třeba doma dohnat, ale nedbá a podléhá kouzlu okamžiku. To je paráda, myslí si, dvoří se mi úplně cizí chlap a dává do toho tóóólik energie. Ten můj jen většinou vrčí a občas si připadám jako Temelín, jen abych byla vůbec schopna mnohaleté manželství přežít. Vše příjemné a krásné utíká mnohem rychleji, než bychom si přáli, a tak i pobyt v lázních přímo letí. Švihák má již za ta léta praxe hromádku lázeňských lásek v srdci, tedy ví, jak na to, a většinou s nezáludnou otevřeností a uhrančivým pohledem jde rychle na věc. Ty tam jsou morální mantinely. Ani bible na každém pokoji mu nezabrání v akci. Tančíme, bavíme se, protože chceme, a erotické klima houstne. Jsme jen jednou na světě, proto buďme na sebe hodní, k sobě pozorní, milí a mějme se rádi. Ale šup, šup, čas letí! Plaveme v hlubokých vodách mělkých lázeňských lásek. Jen neztratit dech a nezapomenout aspoň jeden plavecký způsob. Františkolázeňští amorci střílejí o sto šest. Asi mezi sebou soutěží a pak se určitě někde chechtají, jak dokážou zacloumat se srdíčky pacientů a pacientek. Dámy v letech se rozjasní a začnou se chovat jako holky ze školy či školky. Na chvilku uvěří a třeba se nechají polapit a stanou se na dobu určitou milenkami a lázeňskými manželkami. Prožijí si svůj příběh a těší se při odjezdu na příští rok, kdy opět uzří své ctitele a stráví s nimi další nezapomenutelné okamžiky. Lázeňští šviháci se potom vrátí domů, do svých baráků se svěží zelenkavou fasádou, k manželkám, bohužel, bez svěží fasády. Pochválí se, že léčebný nápor s tanečním maratonem, alkoholem a milováním ve zdraví přežili, a jede se dál. Jo jo, svět chce být klamán. Léčivý efekt lázeňských lásek bývá mnohdy neuvěřitelný, a proto odpusťme našim švihákům jejich frivolnost. Kdyby se energie, kterou jsou schopni vydat, dala spoutat a využít třeba v zemědělství, to by byla úroda! Jen je nechme, ať se snaží, protože bez nich by františkolázeňští amorci byli bez práce. Jsou to takoví malí, ale šikovní šibalové!
Eliška Melicharová/Jindřich Kraus – Kraťasy
