KRAŤASY: Čí to byl výbuch?
Povídka z knihy Kraťasy Jindřicha Krause
Jednoho jarního slunečného dne jsme procházeli kasárnami kolem kuchyňského bloku. Byli jsme oba poručíci. Přítel byl vznětlivé povahy a nezřídka dráždil své okolí, zejména podřízené. U špalku štípal dřevo vojín Novák. Příslušel k četě kolegy, který byl jejím velitelem. Po otázce: „Novák, co děláte?“ přerušil tázaný práci a po krátkém přemýšlení s rukama v kapsách odvětil: „Jedu na kole a kartáčuju vrány.“ Považoval jsem to za bystrou odpověď, vyprovokovanou nepřiměřenou otázkou. Adresát se však ve svém majestátu cítil dotčeně. Pohotově zaperlil: „Novák, já vám ty ruce z kapes vystřelím!“ Oslovený ve stejném kontextu odtušil: „Bum, to to bouchlo!“ Blížila se vztahová krize s vyvrcholením v kázeňském, rozuměj absurdním, řešení. Podařilo se mi tomu zabránit. Brzy nato zachránil vojín Novák život muži, postřelenému do břicha v hospodské rvačce. Duchapřítomně zraněného odnesl do léčebného zařízení, kde mu ještě zavčas pomohli. Dodávám, že kolemstojící svědkové incidentu nebyli v ochromení schopni jakéhokoliv účelného činu. Podle mého mínění tak vojín Novák prokázal nejenom bystrost mysli, ale i chvalnou činorodost.
Ing. Zdeněk Hubálek/Jindřich Kraus – Kraťasy
