KRAŤASY: Dochvilnost
Povídka z knihy Kraťasy Jindřicha Krause
Můj příběh, ač se odehrál již před lety, bývá předmětem rodinných rozepří až dodnes. Potrpím si na přesnost, dochvilnost a jsem snad prý až nesnesitelně puntičkářská. Můj manžel je mým pravým opakem. Na dovolené v Holandsku jsme se spřátelili s rodinou, která přijala naše pozvání k návštěvě u nás v Praze. Chtěli jsme jim oplatit jejich pohostinnost, a proto jsem se snažila, aby bylo vše, jak má být. Před jejich příletem jsem stihla uklidit, zabezpečit zábavu, uvařit a napéct, sama jsem ovšem „díky“ vyčerpávajícím přípravám vyhlížela poněkud zanedbaně. Rozhodla jsem se tedy a objednala se ke kadeřnici. Manžel mi sdělil, že buď budu přesně v dohodnutou dobu na parkovišti, nebo bude muset odjet na letiště sám. Německá Lufthansa je rovněž pověstná svou přesností a návštěvu nesmíme zklamat. Mobily ještě nebyly. Vědoma si nutnosti nezaváhat ani minutu, vyběhla jsem z kadeřnictví sice ještě s mokrými vlasy, nicméně přesně ve stanovený čas. Když jsem však dalších 15 minut čekala na manžela marně, zpanikařila jsem a mávla na přijíždějící taxi. Pán, který si ho objednal, mi ho – zřejmě i kvůli mé vizáži – ochotně přenechal. Zavelela jsem „Na Ruzyň!“ a jako osoba veskrze pořádkudbalá jsem se okamžitě přiznala, že mám u sebe pouze několik drobných, které mi zůstaly po zaplacení za teď už těžko identifikovatelný účes, a zbytek že doplatí manžel. Odteď to teprve začalo nabírat na obrátkách. Taxikář mě hrubě napadl, že jsem mu překazila rito a peněz nemajíc ho zneužila. Neobměkčil ho ani proud slz, které spolehlivě odplavovaly jedinou dokonalost na mém obličeji, pečlivě nalíčené řasy. S takto upravenou vizáží a hlasitě vzlykajíc jsem byla vlečena za paži taxikářem, jehož vztek nabobtnával, neboť ač se mnou smýkal z jedné strany letištní haly na druhou, mnou slibovaný sponzor nikde. V této zoufalé situaci jsem ztratila veškeré zábrany a o zapůjčení dlužné částky jsem zcela bez vysvětlení požádala jednu dívku z letištního personálu. Neměla jsem nic, čím bych se jí zaručila, jedině prázdnou peněženku (kabelka zůstala v autě), a k činu milosrdnosti ji přiměl snad jen divoký výraz v mém obličeji. Dodnes je mi nepochopitelné, že jsem okamžitě a beze slov žádanou sumu obdržela a konečně se tak zbavila svého „galantního“ průvodce. Manžel se objevil teprve dost dlouho po této neveselé příhodě. Dodnes přitom čekám na omluvu a všem je to náramně k smíchu. Dlužno dodat, že let byl tenkrát o 45 minut zpožděn, a kdo vypadal naprosto nemožně jsem byla jen já. S takovým náhledem na věc, že chyba byla pouze na mé straně, se však smířit nemohu a myslím si, že mnozí se mnou budou souhlasit.
Eva Kadlecová/Jindřich Kraus – Kraťasy
