Lenka Hejkalová: Člověk je tím, v co věří.

Rozhovor se zpěačkou, textařkou a žákyní Mezinárodní konzervatoře v Praze Lenkou Hejkalovou

Jak a kdy jste se dostala ke zpěvu?

Zpívám už od malička. Ještě než jsem začala chodit do školky. Děda říkal, že jsem začala dřív zpívat, než mluvit. Chodila jsem do ZUŠ na sborový zpěv, pak na sólový, ale nikdy mě nebavily lidovky. Tak jsem tam zůstala jen chvíli a od 11 do 14 jsem byla samouk. Když mi bylo 12 let, zpívala jsem občas s italským zpěvákem Robertem Caporalim na zábavách a nakonec jsem skončila na konzervatoři.

Máte nějaký vzor?

Mám spoustu hudebních vzorů. Nejsem takový ten fanoušek, co šílí a touží po tom, se dotknout celebrity, ale občas se nechám inspirovat. Co se týče stylu oblékání, vystupování a celkově image, tak mě hodně baví rebelka Rihanna. Co se týče zpěvu, tak obdivuji například Lindu Perry nebo Sia.

Jakým hudebním žánrům se věnujete?

Nemám přímo vyhraněný styl, ale řekla bych že má tvorba se pohybuje ve stylu RnB-Pop-Hiphop a trošku prvky Rocku. Je to spíše Pop, jen to není takový ten český Popík. Po hudební stránce bych to přirovnala více k USA stylu. Tam se nebojí experimentovat se styly. Takže bych jen dodala, že to máme takové smíchané, ale převažuje Pop.

Vystupujete obvykle s vlastní kapelou. Jak vznikala a kdo jsou její členové?

Ano, často vystupuji se svou kapelou, ale stává se že zpívám také na hudební podklad. Většinou rozhodují požadavky pořadatele koncertu. Kapela vznikla nejdřív tak, že jsem přes inzerát našla kytaristu a chvíli jsme vystupovali jen akusticky. Nakonec jsem přes Facebook zjistila, že jedna holčina, se kterou jsem se ve 13ti letech bavila o konspirační teorii, jako jsou Illuminati, MK ultra atd…, tak je bubenice a ještě k tomu chodí s basákem. Padly jsme si do oka a teď spolu hrajeme. Kapela se tedy skládá z kytaristy (Jan Prošek), bubenice (Martina Muselová) a z basáka (Jaroslav Maceček). Hledáme k sobě ještě klávesáka, tak kdyby někdo chtěl, budeme rádi. Kapela se jmenuje The Beast (šelma), protože podle znamení se skládá ze tří střelců a jednoho lva. Takže jsme docela ohniví, myslím že název sedí. Když vystupuji s kapelou, tak pod jménem Lenka Hejkalová & The Beast. Když vystupuji bez kapely, tak jen jako Lenka Hejkalová.

Téměř každý měsíc koncertujete. Jaké jsou ohlasy na vaše vystoupení?

Ohlasy jsou zatím velmi pozitivní, tak snad budou i nadále. S kapelou jsme se dali dohromady teprve před čtyřmi měsíci. Je přirozené, že občas někdo udělá při vystoupení chybu, obzvlášť když jsme spolu chvíli, ale vše je jen o zvyku. Navíc lidé tu chybičku většinou ani nepoznají. Nic se však nemění na tom, že stále musíme dřít, posouvat se. Tak by to mělo být u všech kapel.

Chystáte v brzké době vydat nějaké album?

Zatím dáváme dohromady písně na koncerty a chystáme se v blízké době natočit první klipy. Na internetu máme už dvě písně, teď přijdou další a mnohem lepší. Album určitě bude, ale ne hned. Vidím to tak za půl roku.

Jak jste se dostala k RockOpeře?

To byla taková doslova osudová náhoda. Vůbec jsem nevěděla, že něco takového existuje. K ředitelce divadla, Pavle Forest se dostalo jedno moje video, kde zpívám, a na základě videa, mě pozvala ke zkouškám na konzervatoř. Na obor Rock opera. Do té doby jsem neměla tušení ani o Pavle, o divadle a ani o konzervatoři. Díky této náhodě ji teď studuji.

V současné době studujete na Mezinárodní konzervatoři v Praze. Jak hodnotíte studium na této škole?

Vše je tam takové zmatené. Hlavně na našem rockovém oddělení. Od té doby, co vyhodili naší bývalou vedoucí oddělení Pavlu Forest, tak je tam zmatená atmosféra. Nikdo nic nestíhá a všichni jsou na sebe nepříjemní. Co se týče předmětů, tak tam v ničem problém nevidím, kromě výuky informatiky. Špatný profesor, nic víc, nic míň.

Myslíte, že v ČR mají začínající zpěváci dobré podmínky?

Myslím si, že hudební scéna v ČR je málo peněžně podporována a hlavně to platí pro muzikanty, co začínají. Když začínáte, tak si vše platíte samy. Pokud nemáte bohaté rodiče nebo rodiče v showbussinesu, tak jde vše hůř. Navíc když jste student. Není to otázka pár tisíc, ale spíše 50 – 200 000 do rozjezdu. Musíte koupit aparaturu, platit zkušebnu, platit nahrávání a natáčení klipů. Přijde mi, že spoustu muzikantů spíše o peníze přichází. Bohužel jsou i známí zpěváci placeni málo. Pokud nejste Lucie Bílá nebo Karel Gott. Jsou tu i žádosti o dotace, ale ne každý umí žádat.

Jak hodnotíte vývoj české hudební scény?

Řekla bych, že hudba v ČR se posouvá více do amerického stylu, co se týče novodobých zpěváků a rapperů. Také je tu ale problém, že texty jsou méně kvalitní a často i zpěv některých interpretů. Přijde mi, že každý, kdo má bohaté rodiče, chce být dnes zpěvákem a pak podle toho vypadá i naše scéna. Pustí na scénu i člověka, co se nikdy dříve s hudbou blíže nesetkal. Ono se to vše dá upravit ve studiu a posluchač pak těžko rozezná, jestli to opravdu zpívá ten “zpěvák” nebo to za něj zpívají přístroje. Takže celkově kvalita české hudby se spíše horší. Tenhle problém není jen u nás, je to i v USA, ale tam jsou lidi jako Sia, Adele, Beyonce a další, kteří tu USA scénu prezentují velmi dobře. V Čechách je kvalitních zpěváků velmi málo.

Co plánujete v nejbližší době?

Právě jsme dodělali se Sharkass a Stewem z Unbeatable records novou píseň, na kterou plánujeme během příštího měsíce natočit videoklip a hned poté zveřejním klip na internetu. Tento týden jedu do studia nahrávat další píseň, a to bude dost provokativní téma. Řekla bych, že spoustu lidí tohle ani čekat nebude. Písně se teď jen pohrnou, na hodně věcech teď spolupracuju se Sharkass a jsme spolu hodně produktivní. Teď už jen sehnat peníze a vypustit do světa.

Máte nějaké životní motto?

Člověk je tím, v co věří. Makej, makej, dři a věř ve svoje sny.

hejkalka

hejk...

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře