Libor von Baselides: Každý by měl jít za svým snem a nevzdávat se!
Rozhovor s moderátorem, hercem a autorem Liborem von Baselidesem
Vstoupil jste ve známost především tím, že jste uváděl od roku 1994 do roku 2000 Snídani s Novou. Jak na to vzpomínáte?
7.2. 1994 v 5 hod. ráno začala živě vysílat NOVA a já měl to štěstí, že jsem mohl být u toho. Společně s Lenkou Hornovou jsme uváděli „Snídani s Novou“. Vzpomínám na to jako dnes. Byl to zvláštní, ale krásný pocit. Měli jsme štěstí na dobré lidi. Byli jsme parta zapálená pro dobrou věc. Vytvořili jsme něco, co tady nebylo. A divákům se to líbilo. S příchodem Dany Morávkové jsme oživili vysílání o humorné scénky rodinky Novákových. Blok pro děti byl také velmi oblíbený. Povídání s herci, sportovci, lékaři a spoustou zajímavých lidí. Jsem rád, že jsem se mohl potkat s takovými hvězdami, jakými byli Miloš Kopecký, Stelinka Zázvorková, Helena Růžičková a celá další plejáda. Byla to velká škola. Čtyři hodiny živého vysílání, pokaždé jiné. Moderování je také mnohdy umění improvizace a nám se to s Danou myslím docela dařilo. Rád na to vzpomínám.
Nezapomenutelná byla Vaše role „homosexuála z Francie“ ve filmu Jak ukrást Dagmaru. Spojují Vás stále lidé s tímto filmem?
První velkou roli mi nabídl režisér Adamec v seriálu Dlouhá míle. Hrál jsem proutníka Petra Šímu. Seriál ze sportovního prostředí o běžcích na 1500 metrů /hl.role. S. Skopal/. Naprostým opakem byla role francouzského kadeřníka Sebastiana v komedii Jaroslava Soukupa „Jak ukrást Dagmaru“. Sešla se bezva parta herců. Jaroslav Sypal, Petra Martincová, Jaromír Dulava, Jana Boušková, Václav Mareš. Točilo se na Šumavě v Srní. A užili jsme si spoustu legrace. Václav Mareš hrál ve filmu premiéra, kterého moje postava bezmezně obdivovala. Věta: „Máš pupíček jako melounek.“ je legendární. Komedie se často vysílá v televizi. Zrovna nedávno ji opakovali. Moje role byla dostatečně výrazná a jsem za ni rád. V německých filmech jsem hodně hrál doktory. Ve francouzsko-americkém filmu Diamantové meče velitele SS. V seriálu Cyril a Metoděj-Theoktista, pravou ruku císařovny Theodory, člověka, který měl ve výchově Cyrila. Naposledy jsem si zahrál ve filmu Zdeňka Kováře „Snaha žít – 1944“.
Jaká je nyní Vaše práce?
Snažím se pořád dělat to, co mě baví. Moderuji, hraji, maluji obrazy, píšu, zajímám se o věci mezi nebem a zemí.
Mimo jiné se věnujete ezoterice. Co Vás k tomu vedlo?
Právě na Nově ve Snídani jsem potkal Stenleyho Bradleho /Stanislava Brázdu/ a ten mi tenkrát řekl, že mám v sobě léčitelské schopnosti. Začal jsem se více o to zajímat. Naučil se reflexní terapii, různé druhy masáží, a to mi otevřelo další obzor. Nic není náhoda. O věci mezi nebem a zemí se zajímám už skoro 20 let. Studoval jsem i psychologii a právě propojení psychologie s kartami je zajímavé, to mě taky baví.
Vystupujete pod pseudonymem „šaman Rafael“? Proč jste si dal právě toto jméno?
Při výkladech používám pseudonym kartář-šaman Rafael. Ten, který zbavuje strachu a umí pomoci. Karty nám ukáží cestu. Vždy záleží na nás, co uděláme.
Minulý rok jste napsal knihu „Anděli můj, tak mě veď“. Můžete nám přiblížit, o čem kniha je?
Koncem roku 2016 vyšla kniha „Anděli můj,tak mě veď!“. Jak název napovídá, je o andělech. O tom jak si přát, jak poprosit a požádat. Andělé jsou totiž s námi a pomáhají nám. Věřím tomu, nejednou jsem se o tom přesvědčil. V knize jsou i černobílé obrázky andělů, aby si je každý mohl vybarvit podle sebe. To je taky určitý druh terapie. Nechybí tam ani andělská meditace. Takže je to taková interaktivní knížka pro celou rodinu. Je možné si ji objednat i s podpisem na www.viamagica.eu
Máte nějakou vizi, co byste chtěl ještě realizovat?
I nadále chci tvořit, to mě moc baví. Malovat, psát, hrát, moderovat. A žít v lásce a s pokorou. To také všem přeji! Jít si za svým snem a nevzdávat se!
—
Ondřej Spýťa Syrový
