Marie Pojkarová: Nebráním se ničemu, jsem takový splachovací typ.
Rozhovor se zpěvačkou Marií Pojkarovou
Jak a kdy jste se dostala ke zpěvu?
Já už jsem zpívala od mala, protože moje maminka dělala šéfovou restaurací a já jsem v té „atmosféře“ zpívala již v pěti letech. Profesně jsem se k tomu dostala ale až v osmačtyřiceti letech, protože profesorka zpěvu – Lída Nopová mě seznámila s Karlem Vágnerem. No a to byla také takové úsměvná historka (smích). Volala mu a řekla: „Hele, já tady mám zpěvačku a strašně se mi líbí hlasově. Nechceš si ji poslechnout?“ No a Karel Vágner na to: „No a kolik je jí let?“ Karel myslel, že jsme se zbláznili, když mu Lída řekla, že mi táhne na padesát. Obvykle se mu hlásili osmnáctileté holky – „kvíkalky“, které házel do kouta a Lída mu nabídla osmačtyřicetiletou ženskou. Nicméně si mě stejně poslechl a v noci kolem jedenácté hodiny mám telefon, že se mu strašně líbím a ať druhý den k němu přijedu do Průhonic, kde má i nahrávací studium a že mi vydá debutové album. A takhle to všechno začalo, první debut u Karla Vágnera.
A co nějaký pěvecký vzor?
Tady v Čechách moc pěvecký vzory ani nemám. Z těch zahraničních mě hodně zaujal Robbie Williams a ze zpěvaček Beyonce. Pokud ale chcete slyšet někoho z českých interpretů, tak jsem měla hodně ráda Věru Špinarovou, která je teda teď už na pravdě boží. Ale jinak mám ráda Bohuše Matuše, protože ho znám a myslím si, že je to takovej druhej Karel Gott.
Proslavila Vás hlavně píseň „Pejskové se koušou“…
To bylo původně pro děti, hlavně pro mého syna. Dokonce to bylo i v textu – „Nezapomeň, že jsi můj syn“, protože jsme měli pejska Žolíka, kterého přejelo auto a syn strašně plakal a chtěl, abych mu na to vymyslela nějakou píseň. No tak jsem sedla a na cizí melodii (Poetry In Motion) napsala ten text. Pak jsem ho šla nazpívat do studia Jupiter a vyšla i deska. Všichni se tomu strašně smáli – byla to taková recese. Když se to dalo na internet, tak to vyvolalo strašný „bum“. Já vůbec nepochopila, co se děje, proč se toho lidi tolik chytli. Najednou mi tam začali psát takové komentáře jako „Paní Pojkarová, Vy byste se měla chytit se Zdeňkem Srstkou za ruce a jít zpívat do psích kotců.“, „Na Vás ještě lidstvo není připraveno.“ nebo „Zkuste Hollywood.“ Já ale pořád nevím, co bylo na tom tak strašného. Já měla jen dva pejsky v košíků a hned mě lidé osočovali, že je týrám a chci je zabít, když s nima tak točím. Marně jsem vysvětlovala, že je to jen „omáčka“ k té písničce. Přeci tam nebudu jen sedět a zpívat.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem skončila díky tomuto videu v Show Jana Krause. Tam to pouštěl společně s videoklipem Chrápání, které jsem natočila díky tomu, že můj starej chrápal (smích).
Jak vzpomínáte na Show Jana Krause?
Já Jana Krause obdivuju. Má takový humor, který nikdo jiný nemá a já jsem takový „splachovací člověk“ – takže beru všechno (smích). Je sice sekýrník, takže jsem se docela bála, aby mě tam nějak nesejmul. Nicméně já se snažila ho nepustit ke slovu, abych se neztrapnila (smích). Nakonec to ale dopadlo dobře a myslím, že to bylo i dost vtipné.
Také jste se zúčastnila pořadu o vaření – Což takhle dát si VIP…
To bylo super. Nejdříve mi řekli, že to bude hlavně o zábavě a ne tolik o vaření. Opak se stal pravdou. Hlavní bylo to vaření, což byl průser, protože já neumím vařit. Pan Kašpárek (kuchař) mi dal úkol, že mám udělat špenátový závin. Dopadlo to tak, že jsem dala listy špenátu do mixéru, poklička z toho vylítla na strop a na zeď a špenát byl všude (smích). Takže to bylo celé moje vaření (smích). Pak jsem si koupila takový dvoumetrový vařečky a míchala s tím polívku, abych udělala trochu legraci. Nakonec se tomu lidi opravdu strašně smáli a na ulici mi říkali: „Paní Pojkarová, můžete mi uvařit špenátový závin.“ Já na to jen odpovídala: „Ale až v příštím životě, až se naučím vařit.“ (smích)
Natočila jste mnoho videoklipů a spolupracovala jste se spoustou známých osobností – Pavlem Trávníčkem, Vlastimilem Harapesem, Robertem Rosenbergem, Romanem Skamenem, Jiřím Pomejem, Jardou Sypalem, Václavem Upírem Krejčí, Zdeňkem Macurou, Pepou Náhlovským, Borisem Hybnerem ad.
Jeden lepší klip než druhý. Všechno je to spíše taková recese. Všechno se točilo s Markem Dobešem v jeho studiu a každý klip je něčím zajímavý. Obvykle se snažím do klipů dát právě i nějaké známé osobnosti, které to ozvláštní. Ať už to je herec, zpěvák nebo třeba pornoherec Robert Rosenberg.
S Vaším jménem se hlavně pojí spolupráce s Pavlem Skalickým a jeho agenturou JUPITER. Jak hodnotíte spolupráci po tolika letech?
Pavel je zlatíčko. Léta s ním spolupracuji a ačkoliv debutovou desku jsem dělala u Karla Vágnera, tak od druhé desky vše dělám jenom u Pavla Skalického. Strašně se mi to tam líbí a on je takový precizní. Nepustí žádnou chybu a vše srovná a hodí do latě.
Máte ještě nějakou vizi, co byste chtěla realizovat?
No, teď jsem dodělala další desku, která se bude jmenovat Vzpomínky a každá písnička bude patřit nějakému kamarádovi. Každému věnuji jednu skladbu a bude jich tam 17. Bude tam například skladba Sen, která je věnovaná mému zesnulému příteli, Jiřímu Růžičkovi, který zemřel náhlou smrtí 5.4.2015 ve věku 40 let. V brzké době plánuji křest desky a chystám videoklip písně V srdci nosím díru. Do toho navíc jsem rozjela i tvorbu pro děti. Zatím vyšla píseň Méďa Béďa, ale hudbu i text napsal Dalibor Zurinek a já to jen zpívám. Takže plány jsou velké, jen je realizovat.
—
Ondřej Spýťa Syrový
