Marie Retková: K profesi televizní hlasatelky jsem se dostala úplně náhodně!
Televizní hlasatelka Marie Retková se ke své profesi dostala úplně náhodně. Na televizních obrazovkách jsme ji mohli vidět od roku 1977 do roku 2005, kdy byla profese hlasatelky zrušena. Od té doby uváděla televizní pořady Barvy života či Čétéčko, spolupracuje s Českým rozhlasem a v současné době ji můžeme vidět v semaforském divadelním představení Návštěvní den.
Jak a kdy jste se dostala do světa médií?
Původně mne lákala hudba, protože ji dělali oba rodiče, ale velký talent jsem neměla. Sice jsem dělala přijímací zkoušku na AMU, ale nepoštěstilo se mi to. Byla jsem nešťastná a říkala si, co dál. Jela jsem tramvají a seděla tam babička a poprosila, abych jí označila jízdenku, tak jsem to udělala a paní mi řekla: „Slečno, Vy byste se mi líbila v televizi, že jo mladý pane.“ …a vedle stál muž, který mi byl povědomý. Byl to Milan Friedl. Ten tehdy uváděl Hudbu z respiria, což byl velmi výrazný hudební pořad. Dali jsme se do řeči a slovo dalo slovo a já projevila zájem, že bych ráda uváděla nějaký televizní pořad. On mi doporučil, ať zavolám na uváděcí oddělení, a že bych mohla začít jako hlasatelka a nějak se k té hudbě propracovat. Přišla jsem domů, sedla si k telefonu, zavolala tam a oni mi řekli, že tento týden probíhá konkurz. Byla to prostě souhra náhod. Samozřejmě jsem se zúčastnila a pak dlouho trvalo, než to vyhodnotili. Posléze mi přišel papír, že jsem byla přijata. Začala jsem chodit na řeč k paní profesorce Rottové, což byla dáma, která učila jevištní mluvu na DAMU. Chodila jsem se dívat, jak vysílání vypadá a jak probíhá příprava. 29. srpna 1977 jsem poprvé vysílala v Československé televizi na druhém programu. Začínalo to vstupem v šest hodin večer, protože tehdy se nevysílalo 24 hodin a byly přestávky. V těch šest hodin večer začínalo večerní vysílání a já četla přehled pořadů. Vůbec už nevím, co jsem říkala, byť jsem to měla celé naučené i pozpátku, nicméně škubalo mi oko a třásla se mi noha, a nevím z toho nic.
Inspirovala jste se od někoho v této oblasti?
Určitě to byli hlasatelé a hlasatelky, kteří byli na obrazovkách – Marta Skarlandtová, Saskia Burešová, Miloš Frýba a z nich jsem nasávala. (smích)
Pečovala jste nějak o svůj hlas?
Určitě mi dost pomohla paní profesorka Rottová. Opravdu to byl vzácný člověk, který se s ničím moc nemazal a byla taková rázná. Velmi jí vděčím za to, že mi dala základy – nestydět se, stoupnout si před lidi a vydolovat ze sebe hlas. Jak člověk má trému, tak se mu hlas sevře a má tendenci mluvit takovým pípavým hlasem. Což je špatně. Ta nejistota vás úplně stravuje a nevydolujete ze sebe to sebevědomí. Když se do toho opřete, tak stejně nějaké přeřeknutí slyšet je, ale nepůsobí to tak nesměle a nejistě. Dále mě naučila různá hlasová cvičení – na rozmluvení, jak si odlomit mluvidla apod. Byla zkrátka výborná. Poradila mi třeba také, jak rozfázovat text, kde klesnout hlasem a jak udělat tečku. Spousta lidí třeba mluví tak, že nepoznáte, kde je tečka.
Stal se Vám někdy jako hlasatelce nějaký trapas?
Trapasů se stala velká spousta. Jeden dokonce používali na různých besedách i kolegové, protože to bylo vzácné. Končilo vysílání na závěr večera a než byla hymna, tak jsme se loučili s diváky. Mně se podařilo říci „Milí diváci, hezky se na zítřek vycpěte, přeji vám dobrou noc.“ A tak to ze mě vypadlo a nevěřil byste, kolik lidí sledovalo večerní vysílání a kolik o tom vědělo. Potkala jsem třeba paní Libuši Havelkovou, která se smála už na dálku.
Jak jste reagovala na to, když se pozice hlasatelek zrušily?
Ono se o tom už mluvilo nějaký ten rok. Poslední vysílání bylo v roce 2005 na Silvestra a od roku 2006 už jsme tam nebyly. Takže jsme na to byly připravené. Už dlouho se říkalo, že hlasatelky nebudou, že je to zdržovací prvek, a že už se vše potřebuje dělat rychle a dynamicky. Jelikož vysílání odbavovaly počítače, byl s živými vstupy problém. Všechno bylo naprogramované, ale náš vstup se tam musel pracně vsouvat, a tím byla větší šance, že dojde k nějakému technickému problému. Já jsem poté dostala nabídku „zvát hlasem ke sledování vysílání“, tedy jinými slovy takové podtitulky. To jsme dělali s Jirkou Ptáčníkem asi rok. Následně jsem v ČT provázela pořad Barvy života a Čétéčko, což bylo takové selfpromotion. Mapoval zejména to, co se chystá do vysílání, co se natáčí, jak se připravují zprávy aj. Bylo to velmi příjemné. Mezi tím jsem také spolupracovala s Českým rozhlasem, kde jsem byla od roku 1999 do roku 2005, paralelně s televizí. Pak jsem měla pauzu a od roku 2011 začala uvádět pořad Host do domu, a nyní čtvrtým rokem moderuji Noční Mikrofórum.
Také jste několikanásobnou držitelkou ceny Týtý…
Třikrát na mě byli diváci tak hodní, že mi věnovali tolik hlasů a zvítězila jsem v letech 1998, 1999 a 2000. Bylo to velmi příjemné a asi to potvrzovalo, že tu práci dělám dobře. Docela mě překvapuje, kolik lidí dnes a denně mě na ulici zastavuje a znají mě podle jména. Nebo vejdu do krámu, řeknu dobrý den a ti, co jsou zády ke mně, se otočí a znají mě podle hlasu. To je opravdu příjemné a naznačuje to, že to člověk nedělal nadarmo.
Také o Vás byla natočena 13. komnata…
V roce 2001 jsem byla dost nemocná, prodělala operaci, ozařování… a pak se objevilo očkování na papilomaviry, které způsobují toto onemocnění. Tak jsem kývla, že 13. komnatu natočím a budu varovat před tímto onemocněním, a že existuje prevence.
V současné době Vás můžeme vidět v zájezdovém pořadu „Návštěvní den“. Jak jste se k tomu dostala?
Po revoluci jsem dostala nabídku být součástí semaforského divadelního představení „Jedeme do Evropy“, a tím jsem se sblížila s celou vystupující skupinou – Miluškou Voborníkovou, Janou Mařasovou, Viktorem Sodomou aj. Když Slávek Šimek zemřel, tak jsem si myslela, že se kolegy už nikdy neuvidíme, ale opak se stal pravdou. Lukáš Sýkora, jeho bývalý žák, a Madlenka Šimková, jeho žena, pojali ideu, že by se mělo udělat vzpomínkové představení. Ale mělo být jedno jediné představení po 10 letech od úmrtí Slávka Šimka. Nicméně zalíbilo se, byl o to zájem a už to hrajeme skoro pět let.
Ondřej Spýťa Syrový
Zdroj fotografií: Česká televize
