Mary McDonnell: Laura Roslin i Sharon Raydor -Noblesní představitelka dam s těžkým osudem

Ať už se zeptáte jakéhokoliv herce, popřípadě filmového či divadelního tvůrce, snad každý vám potvrdí, že mnohem větší „zábava“ než tvorba kladných hrdinů, bývá vymýšlení tzv. záporných postav. Je to logické. Kladní hrdinové bývají většinou snadno čitelní, dopředu průhlední, často neoriginální, a někdy jim chybí i příslovečná jiskra. U záporných postav se lze naopak donekonečna „vydovádět“. A to, jak v rovině charakterů a nejrůznějších zápletek, tak i v té vizuální. Přesto i mezi kladnými hrdiny existují zářné výjimky, potvrzující pravidlo.

Přesně k takovým ojedinělým klenotům patří herecký repertoár americké divadelní, seriálové a filmové umělkyně Mary McDonnell (*1952), který je z drtivé většiny složen z charakterů výsostně kladných, ale přesto až neuvěřitelně pestrých, nejednou šokujících svými osudy, které bývají natolik tragické, dramatické či psychologické, že diváka doslova zvedají ze židle. Ať už jde o noblesní prezidentku Lauru Roslin (Battlestar Galactica), která se snaží udržet existenci lidí z dvanácti vesmírných kolonií, ale její největší boj se ve skutečnosti odehrává v ní samé (je smrtelně nemocná) anebo o sebevědomou kapitánku policie v LA – Sharon Raydor (The Closer, Major Crimes), očišťující svět od stovek zločinců, aby nakonec na vrcholu nejlépe rozjeté kariéry svedla souboj nejtěžší, a sice s vlastním, nenávratně poškozeným srdcem, říkají všechny její postavy totéž. Minimálně fakt, že na původně „obyčejné kladné hrdinky“, zanechávají všechny do jedné mimořádně hluboký, psychologický ba přímo nesmazatelný dojem… Dojem neobvykle silných žen, které neváhají jít za vlastní limity, nikdy se nevzdávají a přitom ani na smrt nemocné nepřestávají zářit. Snad možná právě naopak. Čím více trpí, tím jsou na povrch krásnější a snaží se toho více dokázat, protože žijí v míru s faktem, že už zkrátka nemohou nic ztratit, ale jen získat nebo dokázat.

V celém divadelním (filmovém/seriálovém) světě, dovede vždy jen zlomek kladných postav udržet charisma, roztomile přijatelnou povýšenost, vnitřní sílu, eleganci a přitom ještě porazit plochost vlastní předvídatelnosti… Postavy ztvárněné herečkou Mary McDonnell to dovedou a je proto škoda, že jim, například v oblasti celovečerních filmů, nebyl zatím dán mnohem větší prostor…

Ve filmu Tanec s vlky (1990)

Americká herečka Mary Eileen McDonnell, se narodila dne 28. dubna roku 1952 ve Wilkes-Barre v Pensylvánii, v astrologickém znamení Býka. Jejími rodiči byli Eileen a John „Jack“ McDonnellovi. Otec Mary se sice zabýval spíše výpočetní technikou, ale jejím snem bylo odjakživa umění. Rozhodla se stát profesionální herečkou a za tím účelem získala i patřičné vzdělání. Úspěšně absolvovala obor herectví na Univerzitě ve Fredonii (State University of New York Fredonia) a krátce poté zahájila praxi jako řadová divadelní herečka. I přes nesporný talent a originální projev se ale u filmu ani seriálu neuchytila hned. Přesto fakt, že svou kariéru musela po několik let vést jen jako divadelní herečka, jí byl později, v konkurenci mnoha „výhradně seriálových/filmových herců a hereček“, výhodou. Jen málo umělců, které nárazově „stvořil“ film anebo seriál, se může pyšnit tak příjemnou, srozumitelnou a dovednou mluvou i projevem, jakým vládnou většinou jen ti, jejichž praxe sahá k poctivému divadelnímu umění. Příjemný hlas a osobitý projev Mary McDonnell je toho důkazem stejně tak, jako například i její precizní práce s emocemi, (obzvlášť emocemi smutku, které jsou v jejím podání mimořádně věrohodné). Pozornému divákovi pak jistě neunikne ani její charakteristická mimika, popřípadě některé výmluvné pohyby, které zkušenosti z divadelního pódia rovněž snadno prozradí.

Svědectví krve (1998)

Mary McDonnell působila od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let na celé řadě menších divadelních scén a vyzkoušela si tak mnoho rolí v moderních, ale i zcela klasických (historických) dílech, například ve Snu noci Svatojánské anebo v Noře. Svou hereckou kariéru vedla od začátku pomalu, ale zato systematicky a jistě. Roku 1981 získala za svůj divadelní výkon ocenění Obie a krátce nato se jí také otevřela jedna z vysněných příležitostí. Byla jí možnost debutovat na prknech slavné Broadwaye. Uspěla. Její postava Heidi Holland, svérázná historička umění v komedii autorky Wendy Wasserstein (The Heidi Chronicles) si tehdejší publikum doslova získala. Mary zazářila a poloha silných, čímsi nepopsatelně zajímavých žen, se jí postupem času stávala stále více charakteristickou, ba přímo osudnou. Některé z dalších ženských rolí byly komediální, jiné naopak tragicky končící, ale všechny byly silné a noblesní. Současně s divadlem pak už k Mary postupně přicházely i drobné příležitosti pro film a seriály. Např.: Garbo mluví (1984), Odvaha (1986) nebo Hříšný tygr (1988).

Zlom, který pro Mary znamenal výrazné filmové zviditelnění, přinesl rok 1990 a hlavní ženská role v Costnerově snímku Tanec s vlky. Díky jejímu nevšednímu charismatu ji tvůrci obsadili do role Američanky, kterou vychoval kmen Siouxů a pojmenoval ji „Stojí s pěstí“. Na otázku, proč takové jméno, odpovídá v rámci filmu skrz svou roli sama Mary…

Role Stojí s pěstí sice nepatří mezi charakterově nejnáročnější role Mary McDonnell, ale i přesto se v rámci jejího filmového působení stala nejslavnější. Mary za ni získala mj. i svou první nominaci na Oscara.

Druhou Oscarovou nominaci získala za roli v dramatickém snímku Passion Fish v roce 1992. Její pojetí duševně nestabilní herečky May-Alice Culhane veřejnost zaujalo, i když nominace na slavnostním večeru proměněna nakonec znovu nebyla. Mary si však z podobných okamžiků nic nedělala a nadále pokračovala především tam, kde byla nejšťastnější, v zájmu o divadelní herectví. Po roce 1980 se občas objevila i v některých seriálech a televizních filmech, jako například v E/R nebo v High Society, třebaže stále ještě nešlo o nic moc výrazného. Jen málokdo by ještě v osmdesátkách a devadesátkách hádal, že její nejzajímavější, nejpůsobivější a také divácky nejviditelnější role se nakonec rozvinou nikoliv ve filmu, ale právě v rovině seriálů.

Průlom do její seriálové kariéry vnesl rok 2003/2004 a role charismatické, rázné i noblesní prezidentky Laury Roslin v pilotním sci-fi snímku a následně navazujícím seriálu Battlestar Galactica (2004-2009). Šarmantní ministryně školství, která se stala shodou okolností po útoku nepřátelských Cylonů nově jmenovanou prezidentkou, (aniž by o prezidentský post předtím usilovala), doslova učarovala sci-fi fanoušky napříč světem, včetně ČR. Důvodů k tomu bylo dost…

Skutečný život v Belle Reve (1992)

Na Roslin, která se současně stala i nejelegantnější a nejvýraznější ženskou postavou v rámci děje, je zajímavé nejen její nasazení, dokonalá znalost „vesmírných“ předpisů, příjemně ostrý smysl pro humor, vždy perfektní účes a kostýmek s lodičkami, ale i mimořádné odhodlání, s jakým do své funkce nastupuje. Přesně v období, kdy Cyloni zaútočili, a ona získala funkci prezidentky, dozvěděla se i jednu zdrcující zprávu. A sice výsledky lékařského vyšetření, podle něhož je smrtelně nemocná a šance na uzdravení takřka neexistuje… Roslin tím získala hned z kraje příběhu fatální ránu, z níž se sice neuměla jen tak vzpamatovat, ale přesto jí nebránila, postavit se osudu čelem a veškerý zbývající čas soustředit na boj za lepší zítřky pro všechny. Na palubě Battlestar Galactici zaujala civilní místo a spolu s komandérem Williamem Adamou (Edward James Olmos) a dalšími pasažéry lodi, aktivně spolurozhodovala o dění v galaxii… Třebaže měla, na rozdíl od jiných členů posádky, pádný důvod k melancholii, byla to hlavně ona, která udržovala chod lodi v neustálé aktivitě a ve střehu.

Úloha Laury Roslin je jednou z těch, na kterých mohla herečka Mary McDonnell naplno předvést svůj komplexní um, a to s mimořádnou silou. Právem tak za svůj výkon získala nejen

cenu Saturn Award for Best Actress on Television, ale i neutuchající obdiv řady fanoušků, pro které se fiktivní Roslin stala v mnoha případech dokonce prototypem ideální prezidentky, popřípadě političky.

Neméně slavnou, výraznou a světově známou seriálovou rolí Mary McDonnell, se o něco později stala i úloha sebevědomé kapitánky, policistky v LA – Sharon Raydor, objevující se v televizních krimi seriálech The Closer a Major Crimes.

Psal se rok 2009, když se v páté řadě oblíbeného amerického krimi seriálu The Closer (2005 – 2012), objevila vedle jeho stálých a zaběhnutých hvězd úplně nová tvář. Tvář, která měla zpočátku zřejmě jen kontrovat hlavnímu charakteru, blonďaté a energické vyšetřovatelce, elegantní náčelnici policie v LA Brendě Leigh Johnson (Kyra Sedgwick), která byla sice coby policistka v oblasti dopadení pachatele nepřekonatelná, ale vždy svého cíle dosahovala za mírně výstředních podmínek. Úkolem uhlazené brunetky v charakteristických černých brýlích a elegantních kostýmcích – Sharon Raydor proto bylo, chodit a hlavní hrdince připomínat smysl některých pravidel, které impulsivní Brenda ne vždy dodržovala, čímž pak vznikal mezi jednotlivými postavami ruch… V tomto okamžiku působila role kapitánky Sharon sice ještě místy škrobeně, ale přesto se Mary McDonnell hravě podařilo i s tolik strohou postavou zaujmout. Natolik, že se její role v navazujících řadách nejen vrátila, ale postupem času i vnitřně rozvinula. Pravidla a předpisy byly sice i pro „novou“ Sharon důležité, nicméně její nitro po čase stále více dokazovalo, jak moc velký klenot a neobvyklou vnitřní sílu ukrývá. Diváci, (mnozí McDonnell obdivující již z role Laury Roslin), si její Sharon Raydor oblíbili zřejmě natolik, že se tvůrci rozhodli, obsadit ji i v navazujícím seriálovém pokračování s názvem Major Crimes (2012 -2018), a to přímo po Kyře Sedgwick (Brendě Johnson), do hlavní role vyšetřovatelky, velitelky vlastního, dříve Brendiného týmu. Umělkyně Mary McDonnell tak získala jedinečnou možnost, zazářit ve všech ohledech. Svou příležitost rozhodně nepromarnila.

seriál Closer – nové případy

Sharon Raydor, která prošla už ve třech řadách The Closer vývojem, se v Major Crimes proměnila ve vysloveně elegantní kapitánku, dámu, která svůj tým dovede řídit nejen podle pravidel, ale v řadě případů i značně kreativně. Oddanost práci dává najevo celou řadou způsobů, včetně obětavého postoje vůči důležitému svědkovi v případu sériového vraha Philipa Stroha – Rustymu Bekovi, který nalezne ve své těžké situaci u jediné Sharon pochopení, čímž děj seriálu získává zajímavý nádech.

Přestože postavu Sharon Raydor vizuálně charakterizují vesměs jen elegantní kostýmky, neustále dokonalý účes i všady přítomné lodičky na podpatcích, okamžiky, ve kterých dovede jít s týmem „z fleku“ přímo do akce, se rozhodně neobjevují zřídka.

V úhrnu se dá říci, že Sharon herečky Mary McDonnell, ušla obrovský kus cesty, který nakonec vrcholí, (ač je otázkou, jestli zrovna šťastně) v samotném závěru seriálu. Konečné momenty postavy přicházejí v okamžiku, kdy je kapitánka postavena před zdrcující výsledky lékařského vyšetření. Její srdce je nenávratně poškozené a šance na přežití nízká. Přesto se vůči svému osudu staví mimořádně hrdě, i přes slzy v očích statečně a čelem tak, jako kdyby se místy snad nic vážného nedělo. Takový je postupný závěr odvážné postavy, pravé dámy, jíž si oblíbila řada fanoušků napříč světem, a rozhodně ne každý z nich měl pro podobný konec pochopení. Nicméně závěr seriálu byl takto vytvořen a na Mary McDonnell bylo, dovést svou postavu nakonec tam, kam bylo určeno…

Role Sharon Raydor byla pro Mary McDonnell bezesporu rolí z nejviditelnějších, přičemž z hlediska seriálového herectví možná i absolutně nejzdařilejší. Je proto škoda, že za ni nezískala žádné ocenění, ač v roce 2011 figurovala její Sharon alespoň ve výběru nominací na cenu Emmy Awards. Bohužel nominace nebyla proměněna a je velkou škodou, že ani za pozdější Sharon z Major Crimes, umělkyni zřejmě žádná další nominace či cena nepřišla, protože její výkon v této konkrétní roli byl více, než fenomenální.

Nezbývá proto, než doufat, že nějaká ta výjimečně silná žena na ztvárnění herečkou Mary McDonnell do budoucna ještě čeká.

Michaela Košťálová

Komentáře