Mladá umělkyně Alexandra Šerá: Nikdy není na nic pozdě!

Nedávno dostala teprve občanský průkaz, ale přesto má na svůj věk plno neobyčejných aktivit. Mladá umělkyně Alexandra Šerá hraje ve třech inscenacích Rockové opery v Praze, píše do školního časopisu, věnuje se fotomodelingu a patří mezi vášnivé čtenářky. 

Alexandro, co byla původně Vaše vysněná profese?

Má úplně první vysněná profese byla kuchařka. Udělala jsem od toho docela veliký odstup. Říkala jsem si, když jsem si od malička přála být kuchařkou, proč to teď měnit. Nakonec si ale všichni musíme uvědomit, že nikdy není pozdě…

Foto: Soňa Šerá

Máte nějaký vzor?

Vzor je má drahá maminka, která mě ve všem podporuje. Jinak bych mohla říci i Ewa Farná. Je to můj veliký vzor v oblasti zpívání.

Nyní jste udělala přijímačky na Mezinárodní konzervatoř v Praze. V jaké uměleckém směru byste se chtěla profilovat?

Přijali mě na Mezinárodní konzervatoř Praha, obor hudební a mediální studia, kde budu studovat i tvůrčí psaní, což je pro mne obrovská výhoda, jelikož se věnuji psaní knih, ale profilovat bych se však chtěla také i jako herečka a zpěvačka. Herečka, protože mě občas nebaví být pouze sama sebou, chci si užít i v kůži různých postav. Se zpěvem toho můžu dostat hodně ze sebe, zlost, radost smutek. Prostě vše… Hudba je prostě všude kolem mně, když jsem někde sama nikdy mě neuvidíte bez sluchátek anebo knížky. Někdy kombinuji obojí.

Foto: Soňa Šerá

Vystupujete v RockOpeře. V jakých inscenacích Vás můžeme vidět a jaká je to pro Vás zkušenost?

Můžete mě potkat v nové rockové opeře Frankenstein, v hororové opeře Vymítač a v rockové opeře pro rodiny Malý Princ. Všechny tyto opery mají pro mne veliký význam a tím pádem i veliké zkušenosti. Začala jsem v RockOpeře jako pouhý záskok v představení Vymítač. Měla jsem se naučit sestavu kterou se učili přes měsíc za hodinu. Nechtěli věřit že to zvládnu, ale já jsem ji zvládla a díky této zkušenosti si mě nechali a k tomu mě okamžitě přidali i do dalších oper.

Foto: Soňa Šerá

Prezentujete se mimo jiné jako milovnice knih, což je v dnešní době u mladé generace atypické. Máte nějaké oblíbené autory?

Ano, musím souhlasit že velmi atypické. Hodně lidí mě za to také velmi odsuzuje. Má oblíbená autorka je Alex Flinn a také Salla Simukková. Obě to jsou spisovatelky co píší pro pubertální děti, takže asi proto se mi tak moc líbí. Jejich knížky jsou často o lásce anebo jak je známo u Sally tak temno a thriller.

Také píšete… 

Píši do školního časopisu a všude kolem postuji různé příběhy, úryvky z mé zatím nevydané knížky. Na wattpad přidávám takové ‘výblitky’ tedy příběhy, které nejsou tak dobré na celou knížku, ale zase jsou zajímavé, takže je chci zveřejnit. Knihu chci vydat, ale ještě není tak dokonalá jak si jí představuji, takže mi to bude ještě chvíli trvat. Prozatím je její pracovní název ‘Naomi Gilbergová – Dcera ďábla’, fantasy kniha o dívce jménem Naomi, která ovládá moci ďábla. Nemám žádného sponzora, takže by mě to v momentální chvíli stálo mnoho peněz, které musím však využít na své studium. Na média jsem podala přihlášku, jelikož mě baví psát a také protože budu mít hodiny zpěvu a herectví. Takže vše čemu se chci věnovat budu mít na jednom místě.

Foto: Soňa Šerá

Není bez zajímavosti ani Váš “svérázný” fotomodeling. Jak jste se dostala k tomuto?

Jsem ráda že se ptáte. Má maminka je profesionální fotografka. To díky ní jsem kde jsem. Také ona mě přivedla k fotomodelingu. Od malička jsem před foťákem, protože mamka taky miluje portrétní focení. Pořád má foťák u nosu a většinou jsem já ta “oběť”, která se dobrovolně postaví před foťák i když se na ní koukají všichni ostatní lidé. Víte, jsme docela stydlivá rodina. Je to možná divné, když jsem herečka, ale jakmile vkročíte na pódium, na to vše zapomenete a najednou z vás všechno spadne a jste volní…

Váš záběr je velmi široký. Máte vizi, čemu byste se jednou chtěla věnovat ústředně?

Ústředně bych se ráda věnovala herectví. Je to pro mě velmi důležité. Když hrajete, pokaždé ze sebe můžete dostat veškeré možné emoce. Někdy to může být sranda a někdy zase utrpení. Ale v mé pozici si doopravdy ještě vybírat nemůžu a upřímně ani nechci. Jsem spokojená jaké role dostávám. Jsem velmi nadšená, že jsem se dostala na svou vysněnou konzervatoř. Jsem moc ráda z toho, že se dostanu mezi lidi, kteří mě nebudou odsuzovat podle toho kým chci být. V mé momentální škole jsou lidi hodně kritičtí a dost člověka, který se odlišuje odsuzují. Často se potýkám se šikanou a výsměchy. Jsem také považována za “emařku”, i když nejsem.

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře