MŮŽEME SI DOVOLIT BÝT SLEPÍ K TOMU, CO SE DĚJE V ZÁPADNÍ EVROPĚ?
Je smutné, že když se snažím upozorňovat na násilnosti, jsem považována za blázna. A to, že jsem se rozčílila, v pořadu Máte slovo, to byla moje povinnost. Nemohu mluvit chladně a bez emocí, jako to dělají politici, kterým na nás vůbec nezáleží. Kterým je absolutně jedno, co s námi bude. Kterým jde jen o to, zůstat co nejdéle v křesle.
Kandidatura na prezidentku je signál, který média nepřehlížejí. Ačkoliv nemám šanci vyhrát, tak přesto se snažím všemi prostředky upozornit na oběti této migrace po celé Evropě. Tyto oběti nesmí být ZBYTEČNÉ! Někdo musí ZAŘVAT! Někdo se musí přestat bát říct v televizi pravdu. Mně totiž na lidech záleží, a tak se nebojím projevit svůj názor pěkně hlasitě. To už mám po své mámě.
Obětí jsou již stovky, možná i tisíce a stále více se tato hrozba přibližuje. Denně se dovídáme o dalších případech a sluníčka se ptají na zdroje. I když si to přečtou, přesto nevěří. Oni musí realitu pocítit na vlastní kůži. Domů si z nich ale nikdo uprchlíka nevezme. To ne, to musí někdo jiný.
Radikálové se snadno vmísí mezi uprchlíky pod jiným jménem. A my si myslíme, že nás to nijak neovlivní? Že se nás to netýká. Kolik českých rodin žije v Německu, Rakousku a vůbec v západní Evropě? A situaci popisují dost hrůzostrašně. Každou chvíli se jim může něco stát. Varují nás, ale našim politikům nezáleží na našich životech. Proto nikdo nejedná. Neodmítá kvóty. Nezačíná stavět ploty na hranicích.
Můj protest nezmění nic. Ale já nemohu dělat, jakoby se nic nedělo. Vím, že mám pravdu. Je to pravda nepříjemná. Za tuhle pravdu jsou lidé odsuzováni. Ale já si nemůžu nechat všechno, co dělám, schvalovat a žít podle nějakých nesmyslných měřítek a předpisů. Tohle jsem já, a jestli to je někomu nepříjemné, je to jeho problém.
Jana Yngland Hrušková, 9.5.2016
