Nicole Vice: Lidé v této republice se na neobvyklé věci dívají skrz prsty.
Rozhovor s erotickou hvězdou Nicol Vice
Jak a kdy jste se dostala do světa erotiky?
Co Vás k tomu motivovalo?
V první řadě jako u většiny lidí v businessu, jsem na tom nebyla finančně nejlépe a obecně i jako dítě jsem nevyrůstala v přepychu. V další řadě cestování a tak trochu i ten okruh lidí mě táhne.
Jaké bylo Vaše původní zaměstnání?
Několik let jsem se věnovala prodlužování vlasů, vlasenkářství, kosmetice, prodlužování řas. Před pornem jsem si chtěla zařídit vlastní studio. Dokonce jsem měla už i dotace od státu, ale nakonec jsem se vydala jiným směrem.
Jak vzniklo Vaše umělecké jméno?
No jméno jsem si jako jedna z mála vymyslela sama. Někoho to může překvapit, ale jméno Nicole není zrovna mé oblíbené, ba naopak. V té době, kdy jsem začínala, jsem nevěděla jestli se chci tímto živit, proto jsem si hledala jméno s kterým si mě málokdo spojí. No a VICE je anglicky v překladu do češtiny NEŘEST, ZLOZVYK.
Na co se v této oblasti specializujete?
To je zapeklitá otázka. Řekla bych, že nejvíce fanoušků mám mezi milovníky pissu (praktiky, kdy na sebe necháte močit nebo močíte na druhé). Ale sama osobně se vidím víc jako erotickou modelku než jako pornoherečku. Samozřejmě obojí se velice dobře doplňuje.
Myslíte, že vzdělání je v erotickém průmyslu důležité (např. i jazykové ad.)?
Nemyslím si, že vzdělání je důležité. Spíš obecně přirozená inteligence, průbojnost, cílevědomost a hlavně žít v reálném světě. No a asi to nejdůležitější je myslím psychika.
Má podle Vás erotický průmysl v ČR dobré podmínky?
Ne, rozhodně ne. Hodně cestuji a podle mého srovnání se v zahraničí k erotickým modelkám a herečkám chovají lépe. Ne taky všude, ale většinou je o mě dobře postaráno. Lidé se ke mně chovají s úctou. Finanční ohodnocení je o dost lepší. Když to však budu brát i z jiného pohledu, z pohledu návštěvníku veletrhu, tak v zahraničí jsou na tom o dost lépe. Více se zaměřují na fetish, na věci co jsou tabu a běžně se o nich tolik nemluví. Nepíše se o tom všude, ale právě to si myslím, že lidi – hlavně mladou generaci, zajímá více než klasický striptýz, krajkové prádlo a běžné erotické hračky. Na druhou stranu většina lidí v této republice se na erotiku, erotický průmysl, lidi v něm pracující, umělá prsa a věci, co jsou trošku jiné a z běžných měřítek vybočují, dívají skrz prsty. A v tom si myslím se máme ještě hodně co učit.
Máte nějaké životní motto?
Moje životní moto je: „Dum spiro, spero.“ – „Dokud dýchám, doufám.“
