Novinářka a textařka Monika Brabcová: Prozradila, jaká jsou setkání s celebritami!
Kdy a jak jste se dostala k žurnalistice?
„Psaní se věnuji prakticky celý život. I když jsem na Filozofické fakultě studovala Teorii a dějiny divadla a interaktivních médií, tak jsem kromě praxe, a později práce, v divadle, přispívala do různých novin. Později jsem dokonce, společně s tehdejším ředitelem brněnského Národního divadla, založila divadelní časopis Aplaus, kterému jsem pak dělala šéfredaktorku.“
Jste původní profesí teatroložka. Věnujete se stále tomuto oboru?
„Ještě na škole jsem začala pracovat jako dramaturg, a to v Městském divadle Brno, kde jsem pak zůstala několik let. Poté jsem působila ještě v plzeňském divadle, než jsem se plně vrhla na žurnalistiku. Pár let jsem se divadlu nevěnovala, teď se k němu oklikou vlastně zase tak trochu vracím. Pro Branické divadlo jsem upravila komedii Na správné adrese aneb Holky z inzerátu, kde si hlavní roli zahrála Uršula Kluková a má velký úspěch. A rýsuje se nějaká další spolupráce. Pokud by se objevila jiná nabídka z divadla, tak bych se samozřejmě nebránila.“
Dělala jste rozhovory s mnoha osobnostmi českého showbyznysu. Které setkání bylo nejzajímavější?
„To se nedá tak snadno říct, všechna setkání jsou zajímavá! (směje se) Ale samozřejmě některá více, jiná méně. Mám to štěstí, že mám různorodou práci, a tak se můžu setkávat s umělci napříč generaci. Z těch mladších byla velmi milá setkání třeba s Davidem Gránským, Milanem Peroutkou, Honzou Kopečným, Markétou Procházkovou, příjemně se povídalo třeba s Jankem Ledeckým, Radimem Schwabem, Bohušem Matušem, Lubomírem Brabcem, Danem Hůlkou, režisérem Zdeňkem Zelenkou a mnoha dalšími. Kdybych je měla všechny vyjmenovat, byl by to celý seznam!“
Jak vlastně takový rozhovor probíhá – voláte jim a scházíte se jednotlivě, nebo je potkáváte třeba na akcích?
„Je to různé. Větší rozhovory, a ty v Nedělním Aha! máme, většinou vznikají v klidu, mezi čtyřma očima. Ale některé menší lze udělat přímo na akci, pokud se s někým potkáte. Někomu se může zdát, že je to snadné, ale aby byl rozhovor dobrý, je třeba se na něj připravit, a poté jej zpracovat, což je otázka hodin, a někdy i dnů.“
V současné době pracujete v redakci Aha!, jste spokojená?
„Pracuji v Nedělením Aha!, což je samostatná redakce od deníků Aha! a Blesk. Práce mě baví, a to hlavně proto, že je pestrá a různorodá. Kromě rozhovorů děláme i různé reportáže, příběhy a podobně, takže na stereotyp si rozhodně nemůžu stěžovat.“
Kromě psaní článků se věnujete také psaní textů písní, že?
„Ano, to je pravda. Začala jsem s tím již kdysi, v divadle, dokonce jsme s kamarádem skladatelem tehdy vyhráli čestné uznání v jedné soutěži. Později jsem přebásňovala zpěvní texty, překládala i libreta. Třeba pro Plzeň jsem tehdy přeložila anglickou operetu Piráti z Penzance, která tu měla českou premiéru. Pak mě životní cesty vedly trochu jiným směrem, asi proto, abych se mohla zase vrátit. A to přišlo nyní. V tuto chvíli jsme napsali už několik písní s Bohušem Matušem, který se představí nejen jako zpěvák, ale i jako skladatel. Brzy se s nimi chystáme ven. A možná se objeví i něco dalšího, je to v tuto chvíli otevřené.“
V poslední době vás můžeme velmi často vídat po boku zpěváka Radima Schwaba. Dokonce se říká, že spolu chodíte…
„Když jsme spolu byli v červenci na letní premiéře muzikálu Mamma mia, ptal se Radima na to samé kolega z Blesku, a na kameru! (směje se) V tuto chvíli můžu odpovědět stejně, jako on – zatím o tom mluvit nechceme, a když se to změní, určitě se to dozvíte. Je to fajn a prostě časem uvidíme, co se z toho vyvine.“
Máte nějakou vizi, co byste ještě chtěla realizovat?
„Určitě bych se chtěla víc věnovat textařině. Ta mě vždycky bavila a lákala, avšak dostat se.“
