ODEBÍRÁNÍ DĚTÍ NENÍ JEN NORSKÁ SPECIALITA!
Norská chůvička – sociální stát se rozhodla, že musí být dětem pomoženo. Ale bez toho, aby do toho mohli mluvit rodiče. Je to velký privátní business. Velice úspěšná nezisková organizace. Je pomáháno ze všech sil. Všude a všem. Ať to stojí, co to stojí. Asi jako u nás. Neziskovky všeho druhu si mastí kapsy. Ale najednou když jde o děti, tak je poplach! Tohle se bude dít i u nás!
Breivikův případ rozjel tu velkou mašinerii. Jak se u soudu ukázalo, nebylo o něj postaráno, když matka byla nemocná. Sociálka se pomátla. Bála se, aby se podobný masakr nemohl opakovat. Spustily se stavidla udavačů a práskačů, kteří donášeli na matky, kterým ujela ruka.
V Německu vyhrožují, že budou děti odebírat rodičům, kteří protestují proti invazi nelegálních imigrantů. A myslí to smrtelně vážně. To nebylo u nás ani za komunismu. Zavřeli tě. Ale neslyšela jsem, že by vyhrožovali odebráním dětí, když někdo nebude souhlasit se vstupem vojsk.
Psala mi Němka Petra N. Bydlela se svým partnerem na ubytovně pro bezdomovce. Narodilo se jim dítě. Ale do ubytovny ubytovali ilegály. Petru s jejím přítelem vyhodili na ulici. A DÍTĚ jim vzala sociálka! Našli si znovu nějaký pokoj, ale syna už jim nevrátili. Bude velice těžké dítě dostat zpět. Najít v dnešní době práci a být samostatný, to už není tak jednoduché. Stát nemá peníze pro své potřebné. Bude muset platit hotely pro uprchlíky.
Ale je samozřejmě jednodušší unášet děti cizincům, kteří se nemohou bránit, než Norům samým. V Norsku je zakázáno plácnout dítě přes zadek, nebo jim dát facku. Což ve východní Evropě není až zase takový přestupek a mnohá matka se prostě neudrží a jednu mu vlepí. Ale POZOR. To netuší, co tím rozpoutá, když ji v Norsku někdo práskne. Ale to jistě není jenom Norská záležitost.
Tyto kulturní rozdíly jsou obrovské. Žila jsem v Norsku dva roky 1990 – 92. Děti tam mohou dělat absolutně všechno. Řekla bych, že je tam kult dítěte. Ale ten už je u nás také. Je to dobře vidět ve školkách Montessori. Tam se opravdu dětem žádné meze nekladou. Hraju divadlo pro děti a právě ve školce Montessori jsem měla s ředitelkou opravdový výstup. Děti se při představení mlátily plyšáky a válely se, vyřvávaly a nedávaly absolutně pozor. Když jsem si je trochu srovnala, byl to obrovský skandál. Co budou děti dělat, až přijdou do první třídy, to mi je záhadou. Učitelky na prvním stupni musí zešílet. Celé naše školství jde tak říkajíc do kopru. Rodiče jsou drzí na učitele a neváží si absolutně jejich práce. Vysokoškoláci jsou bez národní hrdosti a kolaborují, aniž by si uvědomovali důsledky svého jednání.
My odsuzujeme Nory. Ale až bude chtít česká matka v Čechách vychovávat dítě podle svého, tak jak jsme na to prostě zvyklí, může se velmi brzy dočkat toho, že u dveří zazvoní sociálka a dítě jí okamžitě na místě odeberou. V tom se neziskové organizace budou předhánět a naučí se to velice rychle. Na odebírání dětí se dá dobře vydělat. Stát to přece platí! Bude to hon na matky. A myslím, že přesně tam směřuje celá Evropa!
Jana Yngland Hrušková, 3.2.2016
