Pavel Vohnout alias Kyklop z Maxíků: Mým vzorem i kamarádem je Karel Gott!
Dvacet pět let hrál Pavel Vohnout, kterému se neřekne jinak než Kyklop, se skupinou Maxim Turbulenc a na svém kontě má řadu nesmrtelných hitů. Třeba Jede, jede mašinka se dočkala takového boomu, jaký ani on nečekal. Dnes hraje se skupinou Maxíci, jezdí po světě a tvoří stále nové a nové hity.
Kdy jste se dostal ke zpěvu?
„Zpívám už od šesti let, ale profesionálně jsem se tomu začal věnovat až v 31 letech. Předtím jsem ale měl poměrně velkou průpravu. Můj brácha Kamil Emanuel Gott zpíval jako Karel Gott a já vystupoval s ním. Různé kapely jsme zakládali vlastně už od těch šesti let. Mimochodem v jedné z nich byl i Přemek, který dneska v Maxících hraje. Byla to krásná léta. Pak jsem chvíli pracoval ve studiu a dělal nějaké reklamy. Ale tam mi chybělo hraní a exhibice.“
Jakými kapelami jste si prošel?
„Třeba jsem hrál ve skupině Božská těla, nebo v kapele Motiv. Pak jsme v roce 1994 zakládali s Panchou (Petr Panocha – pozn. red.) skupinu Maxim Turbulenc. Opustil nás tehdy Přemek, kterému se narodil syn a nějak tomu projektu nevěřil. Přibrali jsme k sobě tedy Dana Valiho, který nás o tu značku ve finále oba dva připravil. Ale v tom roce 1994 to byl raketový start s písničkou Nechci zůstat sám a s Báječným chlapem. Pak nám vydali desku.“
Jak to pokračovalo?
„Původně si mysleli, že jsme kapela jedné desky a jednoho hitu, ale pak z mé strany přišel nápad udělat dětské písničky, které tu nebyly. Děti tu měly jen Dádu Patrasovou, která to dělala ve stylu 70. a 80. let. My jsme si řekli, že bychom měli zareagovat na hudební dance floorovou scénu, která právě nastoupila a byl po ní hlad. Jako je DJ Bobo či kapela Squeezer. Oslovili nás svou hudbou a zároveň nás bavilo pracovat na počítačích. Tak jsme to začali dělat podobně, jako oni. Akorát jsme si říkali, že když jsme Češi, budeme zpívat česky, a taky že si z toho uděláme recesi a oprášíme staré hity, které už lidi moc neposlouchají.“
Jaké to byly?
„Vytáhli jsme písničky jako jsou Sluníčko, popojdi maličko, Mravenečka nebo Macha a Šebestovou. To byly ústřední hity, které na lidi zafungovaly. Připomněly jim totiž mládí a dětství. Začali na ně tančit na diskotékách. A pak přišla Mašinka, což byl neskutečný boom a vlastně je do dneška. Je to podobné, jako když má Karel Gott Lady Karneval. My máme zase Jede, jede mašinka, a kdybychom ji nezahráli na koncertě, tak jako by nebyl.“
Jak vzpomínáte na slavnou éru Maxim Turbulec?
„Byla to krásná léta, strávil jsem s ní 25 let! Myslím, že za tu dobu jsme pár vtipných písniček, které lidi rádi poslouchali, dali. A teď na úspěšná léta navazujeme s novým projektem Maxíci a snažíme se to dělat stejně poctivě, jako na začátku. Ale děláme to trošku jinak.“
Prozraďte…
„V 90. letech to byla halfplaybacková produkce. Pouštěli jsme do toho živý hlasy. Teď se snažíme hrát vyloženě naživo, protože doba si to vyžaduje. Hlavně tím, jak jsme začali cestovat po světě. Byli jsme v Americe, máme naplánované Švýcarsko či Španělsko. To jsou destinace, kde vám to neprominou. Tam musíte hrát i zpívat naživo. Kromě Maxíků, kde hrajeme tři, mám ještě jeden projekt – Maxíci a Super band, kde s námi hraje bubeník Doktor Buben, který hrál dřív u Švihadla a na kytaru Michal Pešout a máme dvě úžasné vokalistky.“
Jaké to jsou?
„Jednou z nich je Věra Patt, která se osvědčila jako dobrá zpěvačka a já s ní dvě písničky nazpíval. A jako druhá s námi bude jezdit Alice Konečná. Zazní tam i jejich sólové písničky, což je výhoda. Můžu se zatím převléknout, utřít se utěrkou a dát si něco k pití. Mělo by jít o velký komponovaný pořad, kde si všichni přijdou na své. Zazní jak staré, tak nové hity.“
Takže se vydáváte cestou novinek?
„Ano, protože muzikant je od toho, aby přinášel něco nového a ne pořád papouškoval staré věci. Přišel jsem na to na několika koncertech, kde jsem potkal stovky Helen Vondráčkových či Michalů Davidů. Říkal jsem si, že to pak už s kulturou nemá nic společného. Je to zábava, která není ani moc dobrá. Trošku jsem proti tomu začal bojovat. Myslím si, že český národ je dost chytrý na to, aby přijal nové věci. I když je na to špatná doba, protože média na novinky nereagují tak, jak by měly a pouštějí starý věci anebo věci placené, protože dneska už si za to nechávají rádia tvrdě platit. Přesto si myslím, že má cenu dělat vlastní věci, nové texty a melodie a skládat nové písničky.“
Jeden zajímavý hit jste také nazpíval s několika českými zpěváky…
„Našli jsme si vzor v písničce We are the World, kterou desítky interpretů nazpívali s Michaelem Jacksonem. Byl jsem tím hodně ovlivněný. Už kdysi jsem chtěl něco takového udělat. Najednou přišly noty, který byly úžasný, a na takovou věc se hodily. Oslovil jsem všechny možný kamarády z branže a lidi, kterých si vážím. Kamarády, kteří bez nároku na honorář šli a každý nazpíval jednu frázi. Pak jsme to v refrénech spojili dohromady. Vyznělo to úžasně. Vrátíme se k tomu jako k vánoční písničce a oprášíme ji. Byla by škoda, když už jsme tomu věnovali 400 hodin práce, kdy nám muzikanti z celého světa dodávali svoje know how, aby zapadla. Byl to největší počin Maxíků. Je hudebně i textově hozena na vážno. Chtěl jsem, aby si lidi uvědomili, že svět není jen o penězích, ale o tom být k sobě hodní a vzájemně si pomáhat.“
Máte nějaký pěvecký vzor?
„Největším vzorem v mém životě je asi Karel Gott, který je zároveň i mým kamarádem. Já ale muziku neřadím do škatulek, líbí se mi veškerá hudba od dechovky přes country až po tvrdý rock nebo heavy metal. Neříkám, že jsem muzikant bez názoru, ale tvrdím jednu věc: Muzika je jen jedna, buď je dobrá, nebo špatná. Když jsme s Karlem Gottem párkrát poseděli u vínečka a popovídali si na přátelské úrovni, vzal jsem si od něj všechny dobré věci.“
Jaké?
„Je to pokora, pracovitost a vědět, proč to člověk dělá. Že to nedělá jen pro peníze, ale hlavně pro lidi a sám pro sebe, protože se v tom chce seberealizovat.“
Na podzim jste s Maxíky pokřtili nové CD Útok králíků. Jaké na něj máte ohlasy?
„Velice dobré. Když jste ale na začátku, nikdy nemůžete říct, zda ta deska bude nebo nebude úspěšná. To nikdy neodhadnete. Buď si k ní lidé najdou cestu, anebo ne. Chtěli jsme ji udělat dobře a věnovali jí neskutečně času, přes rok. Písničky se mi líbí a stojím si za nimi. Jak moc si je lidi budou zpívat, budou je hrát na diskotékách, anebo nám zlidoví jako Mašinka, to uvidíme časem. Jsou tam ale vtipný texty, i ta muzika je velmi šikovně udělaná.“
Jak celkově hodnotíte vývoj české hudební scény?
„Objevily se tu nové kapely. Některé mě oslovují, jiné vůbec ne. U některých kapel mi připadá, že jim zní všechno stejně. Že je to mainstream, kde se nic neděje, akorát se ukazují hezké tváře. Možná jsou někde zajímavé texty, ale vše se mi slévá do jedné písničky a s tím mám trošku problém. To je něco, co jsme dělat nechtěli. Proto se snažíme desky dělat rozmanitě. Jednu máme latinoameriku, druhou dance floorovou, tvrdý dance, některý korespondují s housem, jiné s technem, občas s country. Mám pestrost rád. Když si někdo desku pustí, najde si v ní svůj styl.“
A je někdo, koho rád posloucháte?
„To je Xindl X. Ten to má zajímavý, dobře otextovaný a třeba jeho Popelka je jedna z nejúžasnějších věcí, které jsem za posledních deset let slyšel.“
Ondřej Spýťa Syrový, Monika Brabcová
