Pečovatelská služba na Trojce získala dvě ocenění v prestižní soutěži Národní cena sociálních služeb!
Asociace poskytovatelů sociálních služeb spolu s Diakonií rozdaly v úterý 25. 1. 2022 na Novoměstské radnici prestižní ocenění Národní cena sociálních služeb – Pečovatel/ka roku 2020 resp. 2021. Pečovatelská služba měla mezi oceněnými dva finality, a to paní Lenku Bernáškovou, která získala ocenění za ambulantní formu služby a pana Pavla Procházku za terénní formu. S oceněnými vítězi Vám proto přinášíme exklusivní rozhovor (nejen) o jejich záslužné a zároveň náročné profesi.
Jak dlouho už pracujete v sociálních službách?
Pavel: V sociálních službách pracuji od roku 2018. Tomu předcházelo jakési zahřívací kolo, kdy jsem od roku 2015 pečoval o moji mámu a tátu mého kamaráda. Bylo to takové nahlédnutí z pozice laika jak pomoci dospělému člověku, jak vnímat jeho potřeby.
Lenka: V sociálních službách pracuji 12 let.
Co Vás motivovalo pro zvolení práce pečovatele/ky?
Pavel: O této práci, jako profesi jsem se dozvěděl od kamarádky, mé současné kolegyně. Rozhodnutí bylo celkem jasné a snadné, po Foglarovsku, pomáhat potřebným, to přeci dává smysl, na rozdíl od mé předchozí práce, kde jsem byl nespokojen.
Lenka: Naplňuje mě potřeba pomáhat druhým a také můj kladný vztah k seniorům.
Jaké byly začátky?
Pavel: Začátky byly radostné. Ze dne na den jsem ocitl mezi fajn lidmi, lidmi, kteří nejsou naštvaný na svět. Tím myslím kolektiv kolegyň – pečovatelek, pod vedením Mgr. Zuzky Filipové. Díky nim jsem se pomalu, den za dnem stával pečovatelem.
Lenka: Mé začátky nebyly úplně lehké, poznávala jsem tuto práci a postupně více a více do ní pronikala.
Co se Vám zdá na této profesi nejtěžší?
Pavel: Nejtěžší je přijmout fakt, když je klient v situaci, která pro něj není příliš optimistická.
Lenka: Někdy je komunikace s klientem trochu těžší, ale pokud se naladíme na stejnou notu, je vyhráno.
Máte nějakou radu, jak se vypořádávat s hrozícím syndromem vyhoření?
Pavel: Rad je mnoho, na každého platí něco jiného, obecně bych řekl: „Dělat si radost.“ Já si dělám radost pobytem a pohybem v přírodě.
Lenka: Umění oddělit soukromý a profesní život, jelikož rodina je pro mě velkou oporou.
Co považujete za základní vlastnosti, které by měl pečovatel mít?
Pavel: Býti trpělivý, vnímavý, já říkám naladit se na klientovu vlnu.
Lenka: Mezi velmi důležité vlastnosti určitě patří empatie, trpělivost, vstřícnost, umění naslouchat, laskavost, ochota a mlčenlivost.
Vnímáte svou profesi jako poslání?
Pavel: Ano vnímám, usnadňuje mi to, udělat pro klienta něco navíc.
Lenka: Já osobně tuto profesi za poslání rozhodně považuji, ale také jedním dechem dodávám, že tato profese není pro každého.
Jak se Vám daří oddělovat soukromí a profesní život?
Pavel: Mně se to daří celkem snadno, žiji sám a dceru mám na studiích mimo Prahu.
Lenka: Ne vždy je to úplně jednoduché oddělit, je důležité se správně odreagovat a užívat si volného času v přírodě a jednoduše si umět užít volno.
Co Vás v práci nejvíce baví?
Pavel: Spokojený klient, zejména, když se jeho fyzický, či psychický stav vyvíjí k lepšímu.
Lenka: To, že každý den je úplně jiný. Pokud se objeví nová skutečnost, kterou je potřeba řešit, je to pro mě vždy výzva.
Získal/a jste Národní cenu sociálních služeb. Vnímáte to jako životní úspěch?
Pavel: Ano vnímám a chtěl bych zdůraznit, že je to úspěch celého kolektivu a za to všem VELKÉ DÍKY. Jsem tady rád.
Lenka: Jako životní úspěch to rozhodně vnímám. Již samotná nominace mě velmi potěšila. Tohoto ocenění si upřímně považuji, ale beru to jako úspěch pro celou naši pečovatelskou službu. Poděkování patří všem mým milým kolegyním a kolegům.
-spyta-
