Povídka Reginy Ivany Sádlové Kupcové: LÁSKA MŮŽE BÝT SLADKÁ JAKO JAHODY
V padesátých letech prožívala paní Sylva studentská léta a k nim většinou patří zamilovanost. Je to období, na které asi všichni vzpomínáme po svém, ale většinou nezapomeneme. Bylo maturitní období a tenkrát ještě slečna Sylva se připravovala na svoji zkoušku dospělosti. V té době už měla dvouletou známost, ale její rodiče s milovaným Vaškem nesouhlasili. „Na to máš dost času,“ slyšela často, ale její silná láska k opraváři strojů ji neopouštěla. Jedinou oporou jí byla její babička, které se svěřovala a o dívčí tajemství se s ní mohla podělit. Tato moudrá žena uměla vykládat sny, což se v těchto letech drželo v tajnosti. Maturita proběhla bez větších problémů a prázdniny byly spojené s přípravou do zaměstnání. Chtěla si vychutnat poslední bezstarostné období, ale opak byl pravdou. Ve vztahu s milovaným Vaškem to začalo „drhnout“ a porozumění dvou mladých lidí se vzdalovalo. Prázdninové dny se staly slzavým údolím a pro slečnu Sylvu svět zčernal. Jediným spojencem byla moudrá babička, která dokázala toto bolavé místo v srdíčku pohladit s pochopením. Tehdy se dozvěděla, že jejího Vaška „uhání“ letitá spolužačka. Václav měl slabost v nerozhodnosti a problém byl na světě. Sylva začala hubnout, a pokud něco jedla, bylo jí jedno, co vpravila do úst. Stesk a strach plně opanoval její duši. Noci byly bezesné, prokládané proplakanými hodinami. Až jednou přišel sen, na který nikdy nezapomene. V těch letech láskou zhrzená Sylva bydlela se svými rodiči a babičkou v malé chaloupce v pohraničí. Její pokojíček měl přízemní okno do zahrady. Ani neví, jak tenkrát usnula, a v okně se zjevil její milovaný v bílé košili s modrými květy. V ruce držel košíček a v něm velké červené jahody. Ze snu se rychle probudila a chvíli váhala, zda tam opravdu její láska nestojí. Ráno se jako vždy svěřila své moudré spojenkyni – babičce. „Tak to ti ten sen ukazuje, aby ses netrápila. Vašík se ti vrátí, jen co si v hlavě vše urovná. Jahody ukazují, že budete svoji a bílá košile s květy je radost.“ Babiččin výklad snu byl tenkrát pro utrápenou dívku ohromným balzámem na její rozbolavělou duši. Po třech týdnech se Václav skutečně s prosbou za odpuštění objevil. V ruce místo jahod měl kytici a užaslou Sylvu žádal o ruku. Po prázdninách nastoupila do zaměstnání a již se svolením rodičů se slavily zásnuby. Po roce přišla svatba. Paní Sylva dodnes svého manžela miluje, má báječné manželství, jen občas musí být rozhodnější než manžel. Jeho váhavost mu zůstala dodnes. Tento příběh mi vyprávěla moje klientka a teď já ho vyprávím pro vás všechny, s jejím laskavým svolením.
Regina Ivana Sádlová Kupcová
