Povídka Sidonie Kermack: Jak Lukášek jezdil na koni
To byl Lukášek ještě hodně maličký, sotva se batolil. Jeho maminka ráda jezdila na koni a jednoho dne s sebou vzala i Lukáška.
Lukášek se na koně díval. Ten je veliký! Ale nebál se. Maminka Lukáška vzala do náruče a on si koně pohladil. Očička mu svítila jako hvězdičky.
A pak se to stalo. Maminka ho na koně posadila. Jů, to je výška! radoval se. Teď jsem větší dokonce než táta. Radostně se zasmál a zatleskal ručkama. Očička mu radostí zářila.
Najednou se kůň dal pomalu do pohybu. Lukášek nadšením zavýskl. Na okolní svět shlížel jako král.
Doma, sotva se nasvačil, usnul, jako když ho do vody hodí. I ze spánku se usmíval.
Po probuzení si chtěl hrát. Hraček měl kolem sebe hodně, ale žádná mu nebyla vhod.
Mňáááu, ozvalo se za ním. Černobílý kocour Leonard s hustým kožíškem. Aby ne, vždyť pocházel z Vysočiny, kde zima je opravdu zima a tak i kočky a kocouři mají teplejší kožíšek.
Lukáškovi zasvítily uličnicky oči. Konečně pořádná hračka! Je velký, větší než ostatní kočky…
Lukášek vstal z deky a šel ke kocourovi. Chytil ho za chlupy: „Hačí,“ řekl a chtěl se posadit kocourovi na záda.
Leonardo zasyčel: Jen to zkus! a naježil hřbet.
„Luky, nech kocoura,“ řekla maminka.
„Hyjé,“ odpověděl Lukášek.
Leonardo udělal pár kroků a Lukášek se rozplácl na koberec na hraní. Začal natahovat moldánky.
„Luky, nebreč,“ utěšovala ho maminka. „To je přece kocour, ne kůň.“
„Hyjé,“ řekl Lukášek paličatě.
„Ne, Luky, to je čičí, ne hyjé.“
„Hyjé.“
„Nehádej se se mnou. Podívej, Leonardo je malý. No běž mu udělat malá.“
Leonardo se zatím uvelebil na lavici a nedůvěřivě pozoroval Lukáška. Tomu mrněti se nedá věřit, vrčel si pod vousy. Tahá mě za uši, za fousky, za ocásek a já si to musím nechat líbit. Kdybych se po něm ohnal packou, panička by mi vyprášila kožich, i když mrňousek by taky plácla.
„Čičí,“ volal Lukášek a pohladil ho.
Teď se lísáš, mrně, co? Stejně ti nevěřím.
Lukášek kocourka znovu pohladil.
No dobře, trak já si s tebou budu hrát, zavrněl Leonardo a seskočil dolů.
Lukášek radostí zavýskl. „Hyjé,“ řekl.
Leonardo na víc nečekal a bleskurychle vyskočil na skříň. Tady na mě nemůžeš, posmíval se.
Lukášek ještě chvíli volal na kocourka, ale pak ho to unavilo a usnul na dece na koberci.
Sidonie Kermack
