Povídka Sidonie Kermack: Modrý stan
Bylo to v první polovině devadesátých let minulého století. Do města zavítali křesťanští misionáři z USA, aby nás, ateistické a donedávna komunistickou stranou vedené Čechy uvedli do křesťanství, dali nám poznat Bibli a vůbec z nás opět učinili lidi hodné zvát se Evropany a křesťany.
Prima příležitost ověřit si čerstvě nabyté znalosti angličtiny, usoudila Dana. Vždy byla spíše provokatérka – ne ta halasná, demonstrující za práva kohokoli a čehokoli na cokoli, ale spíše gesty, slovy, za nimiž se mnohdy skrýval sarkasmus, ironie a černý humor, oblečením, doplňky. Nikdy nebyla stádový tvor. Ke svým prvním volbám za hluboké totality šla v letních šatech ověšená řetízky s křížem a tvářila se otráveně. Otrávená byla. Nádherný den a ona místo aby byla u vody, musela se účastnit té trapné šaškárny a hrát si na to, že svobodně volí zastupitele. Stejně jí to bylo jedno, ale nejít k volbám si netroufala, natolik rebelkou nebyla.
Teď, pár let po sametové revoluci, se oblékla do černého tílka a dlouhé černé kalhotové sukně, na krku měla stříbrný řetízek s Davidovou hvězdou. Do Modrého stanu ji vedla i zvědavost. Z knížek, které četla kdysi, znala alespoň rámcově katolickou víru, z dějepisu i knížek husitskou věrouku a téměř těsně po sametové revoluci se seznámila s Biblí, kterou si posléze i zakoupila, prostřednictvím Svědků Jehovových. Ale to nebylo to, co hledala. Až na počátku roku 1993 si ji podmanila židovská víra.
Stan byl opravdu modrý. Modrý, prostorný, se spoustou laviček. U vchodu postávaly uvaděčky. Jedna z nich jí vtiskla do ruky propagační materiály, aniž brala v potaz Danino sdělení o židovské víře. Poté ji zavedla k lavičkám s tím, že si místo může vybrat.
Místa se pomalu zaplňovala. Dana byla překvapená, kolik lidí přišlo. Takový zájem nečekala. Na improvizované pódium se dostavili dva pohlední a elegantně oblečení mladí muži v doprovodu tlumočníka. Pro ni by tam být nemusel, rozuměla docela dobře. Muži vyprávěli o svém hledání a nalezení Ježíše a o tom, jak jim to pomohlo a změnilo život. Také vyprávěli o lidech, kteří hledali a našli Ježíše, uvěřili v Něho a byli uzdraveni. Bylo to zajímavé povídání i se zpěvem písní, jejichž text byl promítán na stanovou kopuli.
Poté muži hovořili o tom, že každý potřebuje Ježíše. Do toho začala hrát podmanivá hudba. Muži postupně zvyšovali naléhavý tón hlasu a vyzývali lidi ve stanu, aby každý, kdo Ježíše potřebuje, vstal a přišel k pódiu. Zprvu se osmělilo pár jedinců, ale postupem času téměř všichni přišli k pódiu a spolu s muži volali „Ježíši, potřebuji tě!“.
Dana zůstala sedět. Stálo ji to hodně úsilí. Výzvy z pódia v ní rozechvívaly cosi až kdesi v hloubi duše a chtěla sama zažít zázrak. Současně si uvědomovala, že pokud k pódiu půjde, nebude to proto, že potřebuje Ježíše, ale proto, že by se dala strhnout davem.Hudba doznívala a s ní i vzývání Ježíšova jména. Vzbouřené emoce se pomalu utišovaly.
Závěrečné poděkování a rozloučení. Lidé odcházeli, modrý stan se postupně vyprazdňoval.
Sidonie Kermack. 6.5.2016
