Povídka Sidonie Kermack: Zlý duch
Byt, kde žiji už bezmála třicet let, mi doslova spadl z nebe. Měli jsme několik možností, ale vždy se mi tam něco nezamlouvalo. Tady to byly tři oddělené místnosti, za panelákem louka a pískoviště, vedle školka a škola, nákupní středisko, stanice MHD doslova pár metrů a také i někteří lékaři. Časem se tu vybudovala i poliklinika. Takže ideální bydlení, protože i různé markety byly vybudovány doslova pár desítek metrů od bytu.
V roce 2006 jsem začala vážně uvažovat o tom, že se dám pokřtít. Jenomže podmínky se mi zdály poněkud nevyhovující. Ale o víru jsem se zajímala i nadále. Svářila se ve mně dvě náboženství. Judaismus, k němuž jsem se dostala poněkud záhadným způsobem díky písně skupiny Oceán „Ráchel“ a katolická víra, s níž jsem byla obeznámena už jako dítě a pak díky kamarádce a knížkám.
Na konci října 2016 jsem už skoro spala a najednou se mi ve snu zjevil Ježíš Kristus. Díval se – v tom snu – na mě smutně a ptal se: „Proč mě stále křižuješ?“ Ten sen byl hodně živý a já jsem si uvědomila, že cesta, po které jdu, není správná. První, co jsem udělala, bylo, že jsem začala dělat „velký úklid“. Vyházela jsem všechny věci, které měly co do činění s okultismem, spiritismem a esoterikou; knížky s touto tematikou jsem dala do zdejší knihobudky. A pak jsem napsala na faru, že mám zájem o křest. Kupodivu mi bylo vyhověno a mohla jsem začít s přípravou ve skupině, která už se připravovala od září.
Mám kamarádku, která se zajímá o různé esoterické praktiky, výklady karet apod., o což jsem se také zajímala, ale spíš jen jako jeden z mnoha mých zájmů a pro možné vysvětlení nějakých situací v mém životě. Nedokázala jsem ji zavrhnout jen proto, že jsem měla na vše jiný náhled.
Poté, co jsem, jak jsem si myslela, vyčistila celý byt od všech těch okultních a jiných věcí, jsem se těšila, jak si budu užívat už čistého života v Boží přízni.
Že tu občas praská nábytek, na to jsem zvyklá, vím, že dřevo pracuje. Ale náhle jsem uslyšela takový divný šustot z kuchyně. Vstala jsem z křesla, kde jsem si četla a šla jsem zjistit, co se to děje. No jasně, svezlo se struhadlo. Nejsem zrovna osoba, která vše dokonale uklízí, takže jsem to okomentovala „příště už budu pořádnější“. Jenomže pár minut poté se ozvaly další podivné zvuky, takové křupavé a to už jsem se začala bát. Nikde jsem nic nenašla, až pak v ledničce, kde prasklo sklo, na němž jsem měla plastové lahve s vodou. Dobře, dalo by se to vysvětlit přetížením, ale za celou dobu se to nestalo, i když jsem ty lahve tam měla po celou sezónu (léto – podzim, neboť ta voda je mnohem lahodnější, než tady z vodovodu). V té chvíli jsem si uvědomila, že to může být ten Zlý, kterému se nelíbí, že jdu čistou cestou a už mě nemá ve své moci.
Zažila jsem ještě jednu takovou podivnost po návštěvě kamarádky a to v lednu následujícího roku, kdy mě nečekaně rozbolel zub.
Po pár týdnech jsem přípravu na křest ukončila, protože jednak jsem si to představovala úplně jinak a hlavně – můj manžel s tím nebyl srozuměn. Nezakázal mi to, ale pochopila jsem to z jeho chování.
Téměř rok poté, co se mi přihodilo to s prasklým sklem v ledničce, se mi stala další nevysvětlitelná podivnost. Svátek mezinárodního dne studentů – tedy 17. listopad. Jako vždy jsem vstávala docela brzy, a když se manžel vzbudil, tak jsem mu šla připravit snídani. Uvařila jsem čaj, a když jsem chtěla vzít dezertní talířek ze skříňky nad kuchyňskou linkou, tak se to stalo. V této skříňce jsem měla velké mělké talíře a hluboké talíře ve spodní poličce a hluboké talíře (menší) a dezertní talíře v poličce
horní. Sáhla jsem po dezertním talíři a najednou se polička začala sesouvat. Co teď? Zkusila jsem zachránit, co se dá, takže dezertní talíře jsem zachránila, ale ty hluboké to až na jeden odnesly všechny. Kdyby tam byly plastové kolíčky, tak bych to pochopila, že se mohly zlomit, prasknout… ale mám tam kolíčky kovové! A ten jeden byl spadlý dole.
Žádné logické vysvětlení jsem nenašla. Tak nevím. Opravdu tu začal působit nějaký „zlý duch“? Nebo to byla jen nějaká náhoda?
Sidonie Kermack
