Publicistka a univerzitní pedagožka Soňa Štroblová: I při vysokoškolském studiu je osobní kontakt se studentem velmi důležitý.

Soňa Štroblová celý život pracovala v médiích a prošla v této oblasti takřka vším. Působila mnoho let jako televizní dramaturgyně, psala scénáře k pořadu Kalendárium a napsala více jak desítku knih různých žánrů. Své zkušenosti zúročila jako vysokoškolská pedagožka na Katedře mediálních studií na UJAKu, kde vydala i vlastní skripta. Tentokrát jsme se ji zeptali na vzdělávání během pandemie a vedení závěrečných prací.

Paní doktorko, jak Vám vyhovovalo distanční vzdělávání studentů v době pandemie?

Pro mě distanční vzdělávání bylo to samé jako dálkové studium, jelikož všichni byli online a posílali mi průběžně práce přes internet. Jelikož pracujeme i ve studiu, tak ti studenti, kteří tam nestihli dokončit práci, mi zaslali zápočtovou práci na dané téma. Tím měli podobné studium jako dálkaři, u kterých není prostor a čas pracovat ve studiu a místo toho posílají zápočtové práce.

A co na to studenti?

V zadání pro klasifikaci předmětu Audiovizuální tvorba měli studenti natočit dokument a jedna ze studentek si vybrala téma „pandémie“. S kamerou prošla poloprázdnou Prahu a součástí dokumentu byly i výpovědi studentů. Někteří byli rádi, že mohou v klidu dokončit to, co během roku nestihli, jiným chyběli spolužáci a komunikace ve škole. Ale co je jisté, určitě by nechtěli podobný stav napořád. Studují na Katedře komunikace a komunikace je pro ně to hlavní. Alespoň si vyzkoušeli jakési domácí vězení a na čas jim to asi nevadilo, ale napořád by se jim to určitě nelíbilo.

Jaké výhody má podle Vás dálkové neboli kombinované studium?

Zejména má výhodu pro ty, kteří pracují a nemají během týdne čas a nechodí do školy tak často, de facto jen pár víkendů za semestr. Zpravidla je to u nich tak, že první blok výuky dostanou úkoly, druhý blok přednášíte a třetí už zkoušíte. Denní studenti chodí do školy prakticky každý týden a naučí se toho daleko více. Navíc mají k dispozici i studio. U dálkového studia je pouze nasměrujete a učí se doma. V hodinách toho moc říci nestihnete.

Teď je velkým trendem také distanční vzdělávání, tedy studium bez jakéhokoliv osobního kontaktu, kde se vzděláváte jen elektronicky. Je podle Vás důležitý osobní kontakt se studentem?

Já si myslím, že je to hodně důležité. Vzdělávání na dálku je sice rychlejší a taky snazší, protože si všechno vyhledáte a nikdo se vás na nic neptá, ale teprve když sedíte se studentem proti sobě a vidíte ho, vnímáte jeho reakce a nonverbální komunikaci společně se znalostmi zjistíte, zda o tématu něco ví, nebo to někde opsal a neví nic. Neříkám, že se ve zkoušení vyžívám, ale ráda bych vždy věděla, co studenti opravdu vědí a zda jsou schopni analýzy nebo syntézy zvoleného tématu. Zevšeobecnění je základ teoretického myšlení , a teprve pak se pozná, zda student na vysokou školu patří.

Na UJAKu vydala i vlastní skripta

Máte zkušenosti i s testováním distanční formou?

Já ne. Touto formou jsem netestovala a ani si to nedokážu představit. Při testování online je nadmíru jasné, že všichni studenti to budou mít správně. Něco jiného je třeba zkoušet přes Skype, ale ani to jsem si ještě nezkusila. Většinou učím předměty, jejichž součástí je práce ve studiu a tam si studenti mohou vyzkoušet i své praktické dovednosti z oboru.

Také jste vedla přes 240 bakalářských a diplomových prací. V čem studenti nejčastěji chybují?

Pokud jim tu práci vedete, tak se snažíte, aby nechybovali vůbec. Ale je třeba brát zřetel nejen na obsah, ale i na formální záležitosti. Řada studentů práci u státních zkoušek obhájí, ale je jim vrácena pro formální chyby. Často píší práci v ich formě, neoznačují kapitoly a podkapitoly, někdy se dokonce stane, že nemají dostatečný počet stránek určený pro bakalářské nebo diplomové práce. Také často zahraniční knihu přeloženou do češtiny zahrnují do zahraničních zdrojů, nikoliv do českých a podobně.

Na besedě v klubu seniorů DPS Roháčova Praha 3

Citační norma dělá mnohdy velké problémy. Kladete na ni velký zřetel při celkovém hodnocení?

Veškeré citace i parafráze je třeba označit a ozdrojovat a i to často studenti nedělají. Pokud něco v práci opíší, systém jim vyhodnotí shodu a pak práce neprojde. I to se mi již několikrát stalo, dokonce student práci opsal celou.

Vzpomínáte si na nějakou závěrečnou práci, která Vám přišla obsahově nejzajímavější a čeho se týkala?

Studenti mají v oblibě témata s uměleckým obsahem, takže píší práce o architektuře, malířství, sochařství, vždy si vyberou nějaké období, v malířství jsou například nejoblíbenější impresionisté, zajímá je i muzikál nebo konkrétní filmový tvůrce. A to vše z pohledu vizuální nebo audiovizuální komunikace.

Je podle Vás důležitá častá konzultace s vedoucím práce?

Domnívám se, že ano. Pokud si student neví rady, koho jiného se má zeptat než vedoucího práce. Navíc s ním společně pracuje i na zvoleném tématu a tezích. Jsou však i tací, kteří odevzdají práci bez konzultace, a pak se diví, že neprojde. Za takovou práci pak vedoucí nenese žádnou zodpovědnost.

Myslíte si, že je vzdělání v oboru mediálních studií důležité v praxi?

Teorie je vždy důležitá, všeobecný přehled je nutný, ale dá se naučit. Talent nikoliv. Proto by na školách s uměleckým zaměřením měli učit vyučující, kteří mají zkušenosti i z praxe, ověřené schopnosti a navíc i vzdělání z oboru. Doktor přírodních věd, který zná média jen z teoretické literatury, vyučující češtiny s kurzem pro scénáristiku nebo provinční tvůrce bez uměleckého vzdělání, talentu a charakteru není pro studenty žádný přínos. Pro praxi pouhá teorie nestačí. A talent se pozná vždycky.

Vyučovala jste i nějaké známé osobnosti?

Spoustu, ale pro mě to není nic nového. V pozici televizního dramaturga v zábavě jsem se potkala s hereckou i zpěváckou špičkou, dívám se občas na TV 3 a vzpomínám, takže pokud se potkám ve výuce s manželkou Karla Gotta, s hercem Mádlem nebo Xaverem Veselým, považuji je spíš za své kolegy a chápu, že je dobré si vzdělání doplnit, ale nenadržuji jim, jak se mnozí domnívají. Některé jsem i vyhodila.

Jaké je nejčastější uplatnění Vašich studentů?

Ti, co si potřebují pouze doplnit vzdělání, pracují většinou již v různých médiích nebo v nich mají určitou pozici. Třeba Vadim Petrov, který je absolventem Katedry andragogiky. Ti začínající se většinou na dobré pozice v televizi nebo v oblasti PR dostávají, někteří jsou zcela mimo obor, tři studenti se stali profesionálními vojáky. Komunikovat je třeba všude. S většinou z nich jsem v osobním kontaktu, studenti dělají kariéru a hledají se, některé studentky mají další dítě a píší doma knihy. Své studenty mám ráda a myslím si , že i oni mají rádi mě.

Ondřej Spýťa Syrový

Po rozhovoru se Soňou Štroblovou

 

Komentáře