Publicistka Soňa Štroblová: Velikonoce mám spojené s jarním úklidem!
Soňa Štroblová vnímá Velikonoce jako příchod jara, ale zároveň i duchovní symbol. Každoročně chodí na velikonoční mše, barví vajíčka a navštěvuje trhy na Náměstí republiky. Také má Velikonoce spojené s „mytím oken“, jelikož jednou z velikonočních tradic je i uklízení příbytků.
Co se Vám vybaví, když se řeknou Velikonoce?
Velikonoce jsou moc hezké svátky, hned po Vánocích ty nejhezčí. Mají dvě polohy, jednak tu náboženskou, ale jsou také symbolem příchodu jara, což je spojeno s celou řadou nádherných tradic. Stejně jako u Vánoc. Původně jde o židovský svátek „Pesche“(ochrana), kdy Židé slavili osvobození od nadvlády Egypťanů a pro ochranu si mazali zárubně dveří krví z beránka. Pro křesťany má každý den o velikonočním týdnu svůj význam spojený s příchodem Krista do Jeruzaléma, jeho ukřižováním a zmrtvýchvstáním. Většina lidí však vnímá Velikonoce spíše jako svátek jara spojený s tradicemi – malovaná vajíčka, zajíček, pomlázka, všechno to barevné, co jaro přináší.
Jak oslavíte letošní Velikonoce?
Já už jsem Velikonoce tak trochu slavila (smích), a to tak, že jsem se byla podívat na Náměstí republiky, kde je to vše komerční již v plném běhu. Tančí se, hraje cimbálovka, prodávají se tam vajíčka dřevěná, skleněná, dečky i pomlázky. Ale také se tam peče sele. Takže když si jde někdo koupit vajíčko, může se i skvěle občerstvit, byť Velikonoce by měly být spojeny spíše s půstem. Vařená vajíčka tam nemají.
Máte nějaké vzpomínky z dětství?
Já si myslím, že Velikonoce jsou už teď trochu jiné. U babičky na vesnici ještě chodili koledníci a zpívali velikonoční koledy. Lidé jim za to dávali vajíčka, peníze nebo jidáše, kynuté koláče mazané medem. To už se dnes moc nenosí. Ale šlehání pomlázkou zůstalo, jenom to polévání vodou už není aktuální. Ale vajíčka se barví neustále.
Dodržujete nějaké velikonoční obyčeje?
To ano, Velikonoce jsou svátky jara a tak hodně větrám, i když je venku zima, a myju okna /smích/, protože mezi velikonoční zvyky patří i čištění příbytku. Doma dodržujeme i základní tradice jako je barvení vajíček, pečení beránka, no, většinou koupeného v Bille, a hlavně dodržujeme šlehání pomlázkou, protože jinak bych měla pocit, že se mi nebude dařit. Vodou nikoho nepolévám, protože bych to nakonec musela uklidit já. /Smích/
Vy sama vnímáte Velikonoce jako duchovní symbol?
Určitě. Ať je to, jak je to, jde o církevní svátek. Ačkoliv se to více překlopilo do vítání jara, stále jde o duchovní symboliku, takže chodíme i na mše.
Co obvykle vaříte na velikonoční svátky?
Většinu věcí nepečeme, ale kupujeme. Nicméně barvíme vajíčka, ale připadá mi to už také jako „polotovar“. Dnes si buď obarvená vajíčka koupíte, nebo si na ně opatříte samolepící obrázky, krajky nebo jedlou barvu. Pamatuji se, že jsme s maminkou barvily vajíčka tak, že jsme je pokryly listím, zabalily do hadříku a ponořily do horké octové vody. Vznikly tak krásné ornamenty, ale cenná byla hlavně ta ruční práce. Co se týče jídla, tak dělám velikonoční nádivku z kopřiv a samozřejmě také pečeme kachnu.
Ondřej Spýťa Syrový
