Režisérka Eva Toulová: Ráda vycházím z reálných postav a situací. Osobní rivalita mě přímo fascinuje.
Jak a kdy jste se dostala k filmové tvorbě?
Chodila jsem na střední na uměleckou školu, kde jsem sice studovala malbu, ale už tehdy jsem si zkusila natočit pár krátkých věcí. Nejzásadnější pro mě však bylo přijetí na režii na FAMU, od něhož se pak odvíjela celá má následná filmová práce.
Podle československé filmové databáze jste natočila 4 studentské filmy, ve kterých se především zaměřujete na zobrazení ženského pohledu na svět. Proč zrovna toto téma?
Výuka Věry Chytilové byla hodně zaměřená na to, abychom hledali témata v sobě, poblíž sebe nebo vycházeli z něčeho, co známe. Jelikož je mi ženská psychologie bližší, mé hlavní hrdinky jsou především podobně staré dívky, jejichž psychologii dokážu nejlépe vystihnout. Jinak jsem se podílela na větším množství studentských FAMU filmů – především jako herecký dohled – nyní se například dokončil absolventský film mého kameramana Kuby Křena s názvem Chameleon s Davidem Krausem a Anetkou Krejčíkovou, kde jsem pomáhala s hereckým vedením.
Nejvíce Vás proslavil celovečerní film Šťastná, ve kterém si zahráli nejen herecké špičky české kinematografie (Ljuba Krbová, Dana Morávková, Jan Hrušínský), ale i legendy české hudební scény (Ilona Csaková, Martin Maxa). Co Vás vedlo k natočení tohoto snímku?
Ráda vycházím z reálných postav a situací. Jako mladou začínající režisérku mě obklopovalo vždycky velké množství herců a hereček a jejich herecký svět, osobní rivalita, mě vždycky fascinovala. Když jsem hledala nějaké nosné téma pro celovečerní film, táhlo mě to právě k tomuto prostředí a určité dějové linky vycházejí opravdu z reálných příběhů.
Také jste autorkou několika knih (Vanitas, Sedmero vran ad.), kde především kladete důraz na ženské hrdinky, a čtenáři je dle většiny internetových zdrojů hodnotí velmi dobře. Plánujete v dohledné době vydat nějakou novou knihu?
Já se přiznám, že v současné době píšu především náměty a filmové scénáře. Tvůrčí literární psaní je taková čistě samotářské práce, kdežto u scénáře mě baví to, že jde vlastně jen o takové „mezidílo“, které projde natáčecím kolektivním procesem, který ho vždy nesmírně obohatí a změní.
Mimo jiné působíte jako malířka obrazů. Jak jste se dostala k této profesi?
Malováním to u mě začalo – jako malá jsem toužila být výtvarnicí. Od pěti let jsem proto navštěvovala základní uměleckou školu. Po ní jsem navázala studiem malby na střední umělecké škole grafické. Už tam mi ale malba jako umělecké médium nestačilo a začala jsem se zajímat o film. Mezi přihláškami na vysokou školu jsem se hlásila i na hranou režii na FAMU, když mě vzali, měla jsem jasno. Výtvarné tvorbě se ale snažím částečně věnovat pořád především formou pravidelných výstav.
Jak hodnotíte vývoj české kinematografie?
Myslím si, že díky stále dokonalejší digitální technologii a rozšířenějším možnostem distribuce, je tvorba filmového díla daleko dostupnější, než minulých letech. Proto vznikají mnohdy talentované debuty mladých tvůrců, které by za dřívějších podmínek nevznikly. Já osobně doufám, že v budoucnu budou, nejen mladí tvůci, ještě odvážnější – začne vznikat víc žánrových a prodiváckých filmů, které by oslovili publikum i něčím jiným, než nabízí současná česká kinematografie.
Plánujete v dohledné době natočit nějaký nový film?
Určitě. Nyní připravuji rodinnou komedii ze současnosti z pohledu „běžné“ maloměstské rodinky . Realizace by měla být poměrně brzká, zatím ale, bohužel, nemůžu sdělit víc informací.
Ondřej Syrový
