Rocková legenda Karel Kahovec: Důležité je, aby lidi na koncertech viděli, že jim zpíváme od srdce.
Karel Kahovec patří mezi nejznámější legendy rock´n´rollu u nás. Na svém kontě má nespočet hitů, které můžeme slyšet v rádiích dodnes – Paní v černém, To se budem príma mít či Háj modřínů. Tentokrát jsme se ho zeptali na vzpomínky z léta a hudební novinky.
Karle, jak jste trávil léto?
Bohužel, nebo bohu dík, na začátku roku je těch vystoupení málo a lidi jsou po vánocích a silvestru vyčerpaní, jak finančně, tak psychicky. Nicméně na jaře nám to začne nabíhat a přes léto hlavně hrajeme a nezastavíme se. V tomto období jsou pořád nové a nové kšefty. Takže dovolenou jsem měl asi čtrnáct dní a trávil ji tak různě, hlavně odpočinkem.
Na jakou dovolenou vzpomínáte nejraději?
Já to beru tak, že když je dovolená, tak se odprostim od všech problémů a na nic nemyslím. Pro mě je každá dovolená pohodová. Jak si ji člověk zařídí, tak takovou ji má. Každou dovolenou si užívám podle sebe a využil jsem ji úplně na doraz.
A co letní sporty?
Dělám jich hodně. Hraju nohejbal, volejbal, ping pong a samozřejmě tenis, ten mě baví hodně. Také mám rád vodu a jezdil jsem i sjíždět řeky. Kdysi jsme dělali i fotbalový turné, ale fotbal je dobrej, když vytáhnu nějakej elektrickej vozíček, abych nemusel tolik běhat. (smích)
Máte oblíbená i nějaká typicky letní jídla?
Jako malý jsem úplně nesnášel polévku chlebačku, chlebovou nebo lidově žebráckou polévku. Naprosto odporný. Ale v dnešní době jsem se naučil jíst úplně všechno. Samozřejmě není nad dobře vypečenou kachničku nebo řízek, ale vybíravý nejsem. Jinými slovy letní jídla mám rád snad všechny.
Na jaké zážitky z koncertů vzpomínáte nejraději?
To tady budeme do rána, když to budu vyprávět. (smích) Těch zážitků je strašně moc, ale mě to splývá v jedno. Nejkrásnější éra byla, když jsme začínali – dvaadvacetiletý mláďata. Prostě lidi v šedesátých letech na koncertech šíleli. Dneska je to úplně jinak. Diváci pomalu nevědí na co jdou, mávají styl victoria, ale v zásadě jim je jedno, co se hraje. Nemusí být ani pořádně rozumět, hlavně že to řve. Zkrátka pro mě je nejlepší, když ty písně zpívají se mnou, ocení mě potleskem, povstávají a líbí se jim to. Důležité je, aby lidi na koncertech viděli, že jim zpíváme od srdce.
Ale co se týče těch zážitků, tak můžu říci jeden. Když jsme hráli s Flamengem, tak u nás působil kytarista – František Francl, a byl známý tím, že se absolutně nehnul, zkrátka jako z kamene. Jednou jsme ale měli koncert, a to publikum bylo tak odvázaný, že se odvázal taky. Začal dělat pomalé krůčky, šel dopředu k lidem a spadl do orchestřiště mezi ty židle. Najednou rychle po žebříku vylezl ven a smál se.
A jsou nějaké hudební novinky? Chystáte reedici alba?
Už nic točit nebudeme. My přijdeme na vystoupení a lidi se ptají: „Pane Kahovče, bude Paní v černém?“ a odpovím: „Ano, bude.“ Přijde další: „Bude Svou lásku jsem rozdal.“ A opět přikývnu. Přijde třetí: „Bude Háj modřínů?“ Také přikývnu. Teď si představte, že bych jim řekl NE, protože máme nové cédéčko a budeme hrát nové věci a tamty ne. To by si poslechli pár starých hitů a odešli. Natočit nové cédéčko znamená zaplatit 200 000 a zůstane to ve sklepě.
A máte nějakou vizi, co byste chtěl ještě realizovat?
Já jsem nikdy neplánoval, jak říkám – člověk míní, skutek mýlí. Naplánuji si to a to, ale vyjdu ven a přejede mě auto. Takže proč plánovat, co přijde, to bude.
Ondřej Spýťa Syrový
