Ruční psaní: Má v dnešní době ještě smysl?
Psaní. Něco, s čím operujeme den co den. Někdy nutné zlo, jindy radost. Píšeme ale v dnešní době víc ručně nebo na klávesnici? A má ruční psaní v době digitální ještě smysl? Na to se zaměřila zajímavá reportáž ČT, na kterou jsem v TV náhodou natrefila. A já bych k ní ráda přidala vlastní zkušenost.
Pro mě je psaní něco, co jsem začala milovat a obdivovat jako středoškolačka. Chtěla jsem se vypsat z problémů typických pro holky toho věku. A i když obor, který jsem si na střední škole zvolila, asi nebyl nejlepší volba, přinejmenším za jednu dovednost můžu škole poděkovat. Naučila jsem se psát všema deseti. S tím člověk nepřemýšlí, kam položit jaký který prst, rovnou svůj tok myšlenek přenáší do digitální podoby.
A nejsem jediná, komu psaní na klávesnici vyhovuje. Psát ručně delší texty je skoro historie. Ať už kvůli větší časové náročnosti, čitelnosti nebo horšímu hledání v textu. Třeba klávesovou zkratku CTRL+F v knize neuplatníte. Někdy se ale stydím za to, že ručnímu psaní neholduju ve větším. Moje ruka tak nějak zlenivěla, při klasickém psaní ji těžkopádně tahám po papíře sem tam, bolí mě zápěstí a moje písmo se zdá být čitelnější hůř než předpis vaší obvoďačky. Přece si ale myslím, že ruční psaní má stále svoje místo.
Takové ruční psaní taháků mělo něco do sebe. Taháky jsme psali večer a druhý den při testu jsme je často ani nevytáhli. Člověk si totiž při psaní taháku osvojil informace, a tak se učivo paradoxně naučil. Ruční psaní má totiž tu vlastnost, že si zapisovaný text rovnou i zapamatujete.
A to není jediná výhoda. Ruční psaní může fungovat jako forma relaxu a terapie. Dokonce vznikl obor zvaný grafoterapie, který učí „pacienty“ změně formy ručního psaní. Změna našeho písma má prý změnit nás samotné. Ruční psaní má tedy vliv na lidskou duši. A stačí k tomu obyčejný deník. Všichni, kdo jsme si ho někdy vedli, víme, že vypsání se do deníku vede k uvědomění a vyrovnání s nějakým zážitkem.
Tak co? Není přeci jen škoda užívat ručního psaní jen na nákupní seznam?
Tereza Kožíková
