Šansoniér Nathaniel Filip: Miluji texty písní, kdy vám projede mráz po zádech.

Nathaniel Filip se věnuje zpěvu již od dětství. Začínal v chlapeckém sboru Boni Pueri, který dokonce často na koncertech doprovázel Lucii Bílou. Jako zpěváka ho zasáhl šansonový žánr a část repertoáru zpívá i v anglickém a francouzském jazyce. V roce 2012 vydal své album My way. Váže se k němu také spolupráce se Zuzanou Bubílkovou, se kterou má v “běžném čase” úspěšné turné po celé republice. Mimo jiné ho zajímá historie, teologie a pedagogika, kterou i vystudoval a věnuje se zejména vzdělávání dětí v předškolním věku. 

Jak a kdy jste se dostal ke zpěvu?

Zpívám téměř celý život. Již v první třídě na základní škole si mě vybrali do slavného chlapeckého sboru Boni Pueri v Hradci Králové. V tomto sboru jsem zpíval téměř celou základní školní docházku, zejména také proto, že sbor tehdy často doprovázel Lucii Bílou na jejích turné, zpíval jsem tak na desítkách jejích koncertů a její hudbu miloval. Od té doby jsem zpíval kdykoliv k tomu byla příležitost.

Proč Vás zasáhl zrovna šanson, který není úplně u mužů typický?

Miluji dramatickou hudbu, procítěné texty a jak říká Lucie Bílá, hudbu, kdy vám projede mráz po zádech. To cítím v šansonu.

Měl jste nějaký vzor i v tomto žánru?

Kdo by nemiloval Edith Piaf, to jsou emoce a skvělý silný hlas. Taktéž naší Hanu Hegerovou, která má skvělé písně a moc rád poslouchám Juditu Čeřovskou.

Vystudoval jste a studujete mnoho oborů zabývajících se jednak náboženstvím, ale i vzděláváním a výchovou. V čem jsou Vám blízké tyto obory a pracujete i v těchto oblastech?

Náboženství, historie a duchovno mě vždy přitahovalo. K pedagogice jsem přišel na střední pedagogické škole v Litomyšli, kde jsem prožil nádherná studentské léta, tento obor jsem si vybral díky možnosti zaměření na sólový zpěv. A u pedagogiky jsem už zůstal, vystudoval jsem volnočasovou pedagogiku a i dnes částečně pracuji jako učitel v mateřské škole. S dětmi pracuji moc rád. Na univerzitě jsem postupně vystudoval vzdělávání dospělých a náboženskou výchovu. Teď studuji etiku a teologii, tudíž se mi ta pedagogika s náboženstvím neustále prolíná. Baví mě to a zajímá.

Pojí se k Vám spolupráce se Zuzanou Bubílkovou. Jak jste se seznámili a jaký nabízíte program?

Byla to milá náhoda. Už delší dobu jsem k sobě chtěl přibrat nějakou zpěvačku jako alespoň občasnou jevištní partnerku. Díky stylu hudby, který mám rád, jsem hledal spíše mezi legendami a prověřenými jmény. Některé měli skutečně i zájem. Jejich požadavky, zejména finanční, byly ale pro moji režii mnohdy nereálné. Zároveň jsem ale nechtěl spolupracovat s nějakým neznámým jménem, či začínající zpěvačkou. Proto jsem to nechal uležet a doufal, že se třeba někdo sám objeví. Protože jsem spolupořadatelem velké kulturní akce Pohřebačský jarmark, která každoročně do mé rodné obce Opatovice nad Labem – místní část Pohřebačka přiláká kolem čtyř tisíc návštěvníků a já jsem zodpovědný za kulturní program, kde si zvu různé hudební umělce zvučných jmen, věřil jsem, že právě zde bych se mohl s někým na spolupráci domluvit. Když jsem před třemi lety chtěl u jedné agentury objednat jednu zpěvačku na náš jarmark, protože jsem měl pocit, že by se i následně hodila ke mně, dotyčná agentura mi ji rozmluvila a doporučili mi právě Zuzanu Bubílkovou, která sice nezpívá, ale lidé ji při představeních milují. Nakonec přijela a měla skutečně velký úspěch a já si uvědomil, že vůbec nepotřebuji zpěvačku. Oslovil jsem tedy Zuzanu a ona souhlasila. Po několika oťukávacích akcích, kam si nás pořadatelé objednali jsem zjistil, že se skvěle doplňujeme a mistr mluveného slova je pro mě mnohem lepší parťačka, než zpěvačka, která by mi jen dělala konkurenci. Společně jsme pak vytvořili hudebně-zábavné představení s názvem Šansony a BUBU fóry!. Já zde zpívám známě písně, krásné šansony i písně vlastní a Zuzana Bubílková vypráví historky ze svého pestrého života s politiky, satiricky glosuje současné dění a baví mnoha vtipnými komentáři. Během představení vždy vznikne spontánní atmosféra, kde nám diváci mají možnost klást své otázky a určovat tak směr celého programu. S tímto téměř dvouhodinovým koncertním představením jezdíme po celé zemi a diváci se vždy skvěle baví.

V roce 2012 jste vydal debutové album My way. Jaký repertoár obsahuje?

Mé první album obsahuje převzaté světové evergreeny a velké vokální písně od interpretů, které mám rád – Edith Piaf, Judity Čeřovské, Luise Armstronga atd. Kromě jedné písně jsem zpíval v angličtině, dvě písně pak ve francouzštině. Tímto albem jsem v podstatě začal svou kariéru a vzniklo ve stejné době, kdy jsem se se svým klavíristou dr. Alexanderem Döme vyjížděl na naše první koncerty. Na CD mě doprovází pouze klavír a se svým klavíristou spolupracuji dodnes.

Plánujete v dohledné době vydat nové album?

Ano. V roce 2021 bych velice rád přišel s novým albem, kde by všecky písně byli v češtině. Rád bych zde měl i některé písně vlastní.

Máte ještě nějakou vizi, kterou byste chtěl realizovat?

Letos jsem nazpíval českou verzi Císařské hymny, takzvané hymny bývalé Rakousko-Uherské monarchie. Vznikl i hezký klip a zejména u monarchistů měla píseň velký úspěch. Taktéž do budoucna plánuji vydat album , kde bych nazpíval několik písní Judity Čeřovské, kterou mám nesmírně rád a takovým albem bych tuto u nás nedoceněnou zpěvačku připomněl.

Ondřej Spýťa Syrový

Komentáře