Senátorka Filipiová: Proč podporuji stát Izrael?
Odpověď je jednoduchá. Židé, kteří byli rozprášení po celém světě, se po tisíciletích konečně navrátili do své domoviny – Judei a vybojovali si vlastními silami stát Izrael, který byl pak v roce 1947 uznán OSN. Vím, že to zjednodušuji, nešlo jen o území Judey, ale žádná Palestina (a tudíž Palestinci) nikdy neexistovala, a to až do té doby, kdy římský císař Hadrián, který neměl židy rád, území přejmenoval po Pelišejcích (neboli Filištíněch), kmeni, který Izraelity nenáviděl a dokonce pocházel z Kréty(!), takže na území dnešního Izraele nikdy nežil. Hadrián se snažil alespoň vymazáním slova Judea, vytlačit židy z povědomí lidí a z povrchu zemského. Nebyl první, ani poslední…
Obdivuji, jak židé dokázali přes veškerou nenávist přežít, a to díky své pracovitosti a zakládání si na vzdělání. Věděli, že když jim jejich nepřátelé seberou jejich majetek, dokáží se znovu díky svým vědomostem a schopnostem opět postavit na vlastní nohy, a to přesto, že jejich činnost byla v různých oborech výrazně omezena, nebo spíše zakázána. Je to obdivuhodná vlastnost, kterou ale mnozí neodpouštějí a závidí. Úspěch se totiž neodpouští…
(Poznámka na okraj, uvědomuje si někdo, jakým přínosem pro celý svět byli jednotliví židé svou prací? Uvědomuje si někdo, kolik je mezi držiteli Nobelovy ceny židů? Desítky…)
To, jak dnešní stát prosperuje, je právě díky výše uvedeným vlastnostem. Je obdivuhodné, že přestože je Izrael v podstatě v neustálém válečném stavu a čelí téměř každodenním teroristickým útokům, jde o vyspělou, bohatou zemi.
Jsem pyšná na český stát, který po válce Izraeli pomohl, aby téměř vzápětí po uznání nebyl zničen všemi sousedícími arabskými státy.
Obdivuji ten souboj „Davida s Goliášem“. (Mimochodem Goliáš byl Pelišejec). Když se podívám na mapu a vidím ten malinký stát obklíčený zeměmi, z nichž většina chce stát Izrael zničit a zahnat židy do moře, nemohu než Izrael obdivovat.
Izrael je jedinou skutečně demokratickou zemí Blízkého východu. Jsem přesvědčena, že pokud by Izrael padl, přenese se to i do Evropy a bude ohrožena i naše civilizace. Jsem proto nesmírně smutná z postoje EU a jejích čelních představitelů, zejména „ministryně zahraničí“ EU paní Federicy Mogheriniové, která je komunistkou se silně propalestinskými, tedy protiizraelskými postoji, což dokládá nejen snímek neznámého data zveřejněný v roce 2014 paní „ministryně“ s Jásirem Arafatem předsedou Organizace na osvobození Palestiny.
Když zmiňuji Palestinu, nemohu k tomu znovu zopakovat – žádná Palestina a tudíž Palestinci jako národ neexistují, jak jsem se o tom již zmiňovala výše v souvislosti s císařem Hadriánem.
Mandátní území Palestina, bylo vytvořeno po 1. světové válce v po pádu Osmanské říše na základě Balfourovy deklarace z roku 1917, která měla židům zaručit „zřízení národní domoviny pro židovský národ“. Na konferenci v San Remu v roce 1920 bylo dohodnuto, že území mezi řekou Jordán a Středozemním mořem, včetně Jeruzaléma bude patřit izraelitům. Mandátní území zahrnovalo rozlohu dnešního Izraele, části Jordánska a Sýrie. Takže tzv. Palestinci jsou všichni obyvatelé žijící v této oblasti. židé, arabové, křesťané a další.
Ještě chci dodat následující tři věci. Za prvé mě děsí, když vidím, kolik deklarací proti Izraeli vydává OSN. Naposledy mě vlastně rozesmála deklarace, že ženy jsou v Izraeli diskriminovány. A co třeba postoj k ženám v arabských zemích, kde dochází
k vraždám „ze cti“, v Saúdské Arábii ženy nesmějí ani řídit auto a mohla bych zmiňovat další a další. Jak na to OSN zareaguje? Nijak.
Druhou je to, kolik peněz posílá EU nebo její jednotlivé země na podporu „Palestinců“, ale již nekontroluje, na co jsou tyto finance vynaloženy. Všichni si stýskají, jak je v pásmu Gazy zničena (díky Hamásu) infrastruktura. Proč ji ale „Palestinci“ z nemalých finančních prostředků, které dostávají, neopraví? Proč nepostaví školy, továrny, nemocnice? Protože jsou zdroje využity k budování tunelů, aby se „palestinští“ teroristé dostali nepozorovaně na území Izraele a páchali tam teroristické útoky, s cílem zničit Izrael.
Třetí věcí je postoj západních (evropských i amerických) univerzit, které jsou silně levicové – tedy protiizraelské. Když vidím demonstrace s nápisy „Boycot Israel“ a „Palestine will be Free from the River to the See“, běhá mi z toho mráz po zádech.
Navštívila jsem prestižní londýnskou univerzitu SOAS (School of Oriental and Arabic Studies) a byla jsem v jejím studentském klubu. Vyděsilo mě množství protiizraelských výroků a hesel… Dnešní protiizraelizmus je vlastně skrytý antisemitizmus, který se šíří jako rakovina. A to vše v době, kdy po sedmdesáti letech od druhé světové války dosáhl počet Židů v Izraeli šesti milionů, tedy takového počtu, který podlehl Šoa.
A z toho všeho mi vyplývá povinnost všech demokratů, stát Izrael všemi možnými způsoby podporovat.
Možná je moje vyjádření emotivní, ale emoce jsou důležitou součástí našich životů a proto patří do všech oblastí naší činnosti a našich postojů.
Daniela Filipiová, senátorka PČR za ODS
