Silvestr s Reginou: TAK ŠŤASTNEJ A VESELEJ…
Příchod Nového roku se slaví na Silvestra. Bujaré oslavy v lokálech, soukromé večírky v rodinách, jsou spojeny s přípravou různých dobrot…chuťovky, obložené chlebíčky, vařený ovar vonící po celém domě a cukroví od vánoc nesmí chybět. Ten, kdo se loučí se starým rokem doma a nečeká návštěvu, většinou s televizním ovladačem v ruce, komentuje, jako každý rok, tristní zábavu televizních stanic. Chlazení šampusu na očekávanou půlnoc, nesmí chybět. Je to zvyk, kdy cinkot skleniček s dobře nachlazeným nápojem a přáním do dalšího roku, je stále se opakující rituál. Po půlnoci drnčí telefony a příbuzní a přátelé si přejí vše nej. Tenkrát ještě mobily nebyly a já v podvečerním silvestrovském rozpoložení chystala mísu chlebíčků, aby mi lépe utíkal čas při televizních pořadech. Ač jsem měla, jako vždy, hodně pozvání, nejradši jsem v tento den sama. Za celý rok mám lidí dost, takže samota je pro mě ozdravná. Psal se rok 1988 a já v domácích teplácích, vytahaném triku a plyšových bačkorách vychutnávala pocit klidu a pohodlí. Krásný chlebíčky, pochválila jsem sama sebe a postavila na kávu. Malý šampus pro děti se mi chladil za oknem a já se s teplou kávou uvelebila na pohovce. Začínala pohádka a já si užívala, že nic nemusím…ticho, stromeček voní po celém pokoji. Myšlenkami jsem na chvilku utekla do dětství, kde o Silvestru vládla sváteční atmosféra. Také byly dobroty a obraz z televizoru byl zdroj sváteční nálady. Ano, dětskýma očima vše vidíme jinak. Ucítila jsem na jazyku chuť vaječného koňaku, který jsem jako nenechavé desetileté dítě potají ochutnávala. Vaječňák byl sváteční specialita maminky a recept mám dodnes, i když jsem ho nikdy neudělala. Dopila jsem kávu, rok 1988 se blížil ke konci a já sledovala pořad se zájmem, i proto, že už jsem měla barevnou televizi, což bylo v těchto letech něco. Kdo neměl známé v Elektře, neměl moc šancí na to, stát se hrdým majitelem barevné televize. Já jsem si ten svůj nadělila pod stromeček. Zvonek přerušil mé rozjímání. Neochotně jsem vstala a šla otevřít. U dveří stála vyděšená sousedka. „Prosím tě, co mám dělat? Venca to přehnal a ještě ke všemu se zasekl ve výtahu. Kouká mu jen hlava, je nalitej jak čert, řehtá se na celý kolo a správce není doma.“ Rychle jsem na sebe hodila svetr a vyšla na chodbu. „Čau sousedko, já se nemůžu vejít do dveří, hele zkus mi otevřít,“ blekotal roztomilý, opilý soused, bůh ví, kde si myslel, že je. Začala jsem zvonit na všechny sousedy. Ti, co byli doma se shromáždili na chodbě a každý samozřejmě radil něco jiného. Strojovna zamčená, správce pryč, takže situace se zdála neřešitelná. „Hele, dej mi panáka,“ zvolal Vašík z výtahu, vypadal fakt šťastně. Soused nemeškal a přinesl lahev vychlazené vodky s asi deseti skleničkami. „Tak, když je ten Silvestr, dáme si všichni.“ Během chvilky si sousedé začali ťukat a na mezipatře se začaly objevovat židle a další alkohol. Hrdina večera Vašík popíjel, vyprávěl vtipy, já rozdala ty své chlebíčky. Zábava byla v plném proudu, z kotoučáku na plné pecky vyřvával Olympik, zkrátka báječná zábava – tančilo se, Vašík byl vážně rozený komik a než jsem se nadáli, byla půlnoc. „Je to tady!“ Křičel připitý domovní důvěrník. „Tři dva jedna teď!“ Šampusy bouchaly, rychle se rozlévalo, připíjelo, všichni už jsme si tykali a zaklíněný Vašík ve výtahu zářil štěstím. Jeho manželka ležela na zemi na břiše a líbala ho do toho nového roku. Bavili jsme se dál…ve dvě ráno vratkým krokem, s papírovou čepicí na hlavě, jako má Večerníček, došla záchrana – správce výtahu. Za pomoci ostatních otevřeli strojovnu a rozdováděného Vašíka konečně dostali z výtahu. Po této záchranné akci, se všichni postupně začali trousit domů, i já jsem toho měla dost. Usnula jsem hned, jak jsem padla do postele. Na Nový rok mi ještě nikdy tak nechutnal vývar s játrovými knedlíčky, jako po Silvestru stráveným na chodbě. Na tento chodbový Silvestr opravdu nikdy nezapomenu. Nečekaná, jedinečná a neopakovatelná oslava. Věřím, že tak to cítili i ostatní nájemníci a dodnes to u nich vyvolává smích. Takže…šťastnej a veselej i letos!
Regina Ivana Sádlová Kupcová
