Skladatel Tomáš Kympl (41): Jediný Čech, co dvakrát dobyl Londýn!
Studoval u Michaela Kocába, a když pak ještě společně s Petrem Kolářem vydali první desku, roztrhl se pytel s nabídkami na songy pro české zpěváky. A tak Tomáš Kympl (41) skládal pro Helenu Vondráčkovou, Hanu Zagorovou či Jiřího Korna. Psal filmovou hudbu, začal jezdit po světě a v roce 2015 se přihlásil do prestižní britské soutěže UK Songwriting Contest. Jako jediný Čech v historii ji vyhrál a o rok později svůj úspěch zopakoval. Dnes mu chodí i sedm pracovních nabídek denně z celého světa. Paradoxně ale ne z Čech.
„Já jsem hrozně stydlivej. Jsem přeučenej na extroverta, i když jsem hroznej introvert. A od puberty se mi stává, že se občas z ničeho nic červenám,“ upozorňuje s úsměvem hned na začátku našeho povídání Tomáš. Setkali jsme se v kavárně Slavia naproti Národního divadla. A ne náhodou – právě tam hrál v orchestru jeho táta na bicí. A tak o tom, že se bude věnovat hudbě, byl Tomáš rozhodnutý od malička. Otec ho od pěti let vedl k tomu, aby hrál na piano a na bicí. „Na ty mě táta i učil. Občas byl přísný a říznul mě paličkou,“ směje se Tomáš. „Já jsem tehdy spíš chtěl lítat s klukama venku a až později jsem pochopil, jak je hudba úžasná. Dnes jsem za to tátovi vděčný, i když už nežije,“ dodává. Jeho cesta pak vedla přímo na konzervatoř, kterou vystudoval dokonce dvakrát – nejdříve obory piano a bicí, a později skladbu. „Dostal jsem se k vynikajícímu komponistovi Angelo Michajlovi, kterého jsem bral jako tátu, měli jsme krásný vztah. Bohužel ve třeťáku zemřel a já jsem chtěl školu skončit, protože pro mě stála a padala s ním,“ vypráví Tomáš. Vedoucí oboru mu však slíbila, že pro něj sežene skvělého pedagoga – a povedlo se. Stal se jím Michael Kocáb. Tím začala další, velmi významná etapa jeho života.
Psal „Zagorce“ i Vondráčkové
„To byl výborný pedagog! Je hodně kreativní a rychlý, říkal jsem mu intelektuální tryskáč,“ usmívá se Tomáš. Společně začali skládat písničky a netrvalo dlouho a světlo světa spatřilo album Kocáb, Kolář, Kympl. Díky němu nabrala Tomášova kariéra prudce na obrátkách. „Tehdy mě začali oslovovat různí čeští interpreti a já jsem pro ně psal písničky,“ vzpomíná. Pro Hanu Zagorovou složil Krev a šroubky, pro Michaela Kocába Jsem strážný anděl tvůj, pro Helenu Vondráčkovou Karneval, pro Jitku Zelenkovou song To chce milovat a mnohé další. Dodnes napsal kolem tří set písniček. A tak není divu, že si je všechny ani nepamatuje. „Někdy se mi stane, že slyším písničku a říkám si, hele, to je dobrý! A pak mi dojde, že jsem ji napsal já,“ směje se.
Brzy po vydání prvního alba se v Praze otevřela pobočka Warner Bros. „Našli si moji desku a řekli mi: Pojď, budeš jezdit pracovat do Ameriky. Já o tom vždycky snil, můj táta tam totiž jezdil celej život s kapelama! Nevěřil jsem tomu, ale ono se to stalo,“ vypráví. Hudbu složil k patnácti filmům a dokumentům u nás i v zahraničí. Z těch českých ji můžete slyšet například ve snímcích Pravidla lži (2006) nebo Muži v říji (2009). Být skladatelem filmové hudby ale není Tomášův sen. „Snažím se koncentrovat na věci, které chci dělat. Filmovou hudbu jsem si zkusil, je to skvělý, ale není to můj cíl. Chci dělat hudbu, která jde ze mě a nemusí se ničím omezovat,“ svěřuje se.
Vyhrál jako jediný Čech
Díky svým četným cestám mezi Amerikou a Anglií se dozvěděl o prestižní skladatelské soutěži, která je otevřena pro komponisty z celého světa. To, že vyhraje, nečekal. Psal se rok 2015 a do soutěže UK Songwriting Contest přišlo kolem osmi tisíc přihlášek. Tomáš poslal sedm svých skladeb a podařilo se mu to, co žádnému jinému Čechovi předtím – vyhrál se skladbou Ave Maria v kategorii Open, která je otevřená všem žánrům. A aby to nebylo málo, o rok později přihlásil další tři skladby – a zvítězil znovu, tentokrát v kategorii Instrumental se skladbou New York. Ani jednou si však pro cenu do Londýna nejel. „Vždyť říkám, že jsem stydlivý. Co bych tam jezdil, když mi cenu pošlou domů,“ směje se. Vítězství v soutěži jej posunulo o další kus dál – otevřely se mu dveře do světa a chodí mu až sedm nabídek na práci denně, většina z nich ale ze zahraničí.
„Nejradši poslouchám vážnou hudbu, miluju Pucciniho. A čím jsem starší, tím víc se mi to líbí,“ svěřuje Tomáš, který aktuálně připravuje desku se světovými operními pěvci. „A myslím si, že to bude velké překvapení. Zatím víc nemůžu prozradit, ale jestli to klapne, bude to fantastický. Jsem totiž pověrčivej, a tak radši nikdy nic neříkám dopředu,“ doplňuje.
Co Tomáše čeká dál?
„Tento a následující rok mě čekají dva české projekty, na které se velmi těším. Jedním je sbírka hudebních koláží a reminiscencí, interpretovaná legendami naší hudební scény. Druhým je album zpěváka Honzy Jareše, který absolvoval pražskou konzervatoř jako jediný nevidomý student v historii školy. Souběžně pracuji i na projektech zahraničních. Chystám mezinárodní crossower album navazující na vítězství skladby Ave Maria pro operní pěvce. Symfonický cyklus Metropolis, navazující na úspěch skladby New York. Ve hře je také nabídka na vytvoření opery,“ svěřil Tomáš.
Monika BRABCOVÁ
Článek vyšel v Nedělním Aha! číslo 4, 29. 1. 2017
