Smrt Táni Fischerové: Odešla herečka, politička a dáma s velkým srdcem!

Po dlouhé a těžké nemoci zemřela 25.12.2019 Táňa Fischerová. Byla herečkou, političkou, dabérkou a aktivně se věnovala také charitě. Podle informací serveru Blesk.cz a SeznamTV, Táňa Fisherová bojovala s nádorovým onemocněním. Se svou chorobou i odchodem byla prý smířená, se spoustou kolegů se před pár dny stihla telefonicky rozloučit.

Pocházela z umělecké rodiny. Maminka byla baletkou a otec herec a divadelní režisér. Studovala na JAMU v Brně, následně nastoupila do Činoherního klubu. Zde působila ovšem velmi krátce, z politických důvodů ji byla spolupráce ukončena. První filmová role byla ve filmu „Kohout plaší smrt“. Následovala řada dalších rolí. Díky studiu na JAMU v Brně byla obsazena do muzikálového zpracování „Josefiny“, kde si dokonce zazpívala po boku Hany Zagorové a Václava Postráneckého. Po hostování v dalších divadlech přichází dlouhá umělecká pauza. Táně Fischerové se společně s Petrem Skoumalem narodil syn, který byl vážně nemocný a bylo nutné se o něj starat.
I zde byl pravděpodobně další impuls, který Táňu posiloval v boji za další znevýhodněné.

Před revolucí podepsala petici Několik vět, která jí další uměleckou činnost znemožnila. Po roce 1989 se začíná více angažovat v politických aktivitách a také charitativních činnostech. Dlouhá léta moderovala a připravovala společně s Martou Kubišovou, Janem Kačerem a Janem Potměšilem adventní koncerty. Angažovala se v mnoha charitativních organizacích – členka správní rady Vize 97, členka Amnesty International či hnutí DUHA , patronka domu Šance, dlouhodobá podporovatelka LGBT osob, členka a následná předsedkyně Českého helsinského výboru…

V roce 2013 se účastnila první přímé volby prezidenta. Skončila na sedmé místě. Důležité je podotknout, že celou prezidentskou kampaň vedla beznákladově. Nezadávala žádnou masivní reklamu ani kampaň nechala na svých příznivcích. Spoléhala na vlastní slušnost a pověst.

Po době porevoluční se zvolna vrací i k uměleckým aktivitám. Vystupuje v rozhlase, jezdí po besedách a znovu se objevuje před kamerou. Nejvýznamnější byla role v seriálu „Konec velkých prázdnin“. Její poslední televizní role byla v seriálu „Stopy života“. O jejím životě bylo natočeno několik dokumentů. Příkladem může být program Třináctá komnata nebo Neobyčejné životy.

A jak na ni vzpomínají kolegové?

Herečka Kateřina Macháčková: „V Táně Fischerové mi odešel hodně blízký člověk… těžko se mi to píše. Znaly jsme se z Činoheráku, kam jsem chodila za tátou, viděla jsem ji snad ve všem, pak byla u Wolkerů, kde byl můj první muž Petr Svojtka – začínali společně v dramaťáku… Fischerovi měli chalupu v Kytlici, kam jsme s tátou jezdili za babičkou, pak s druhým mužem Ivanem Zmatlíkem za jeho maminkou Helenou Zmatlíkovou, znali se s Tániným tátou, režisérem Janem Fischerem, bratrem Honzou, další kytlický osadník byl velký tátův kamarád, básník Lumír Čivrný. Jeho dceru si vzal bratr Táni, Honzova dcera Vali je nejbližší kamarádkou mé dcery Helenky… a nad tím byl náš celoživotní blízký vztah, který trval, i když jsme se poslední dobou nevídaly, to je něco v srdci..“

—

Socioložka Jiřina Šiklová: „Znala jsem Táňu Fischerovou ještě dávno před převratem 89, dokonce jsem znala i jejího otce. Obdivovala jsem, jak byla schopna přijímat rány od života. Starat se o svého těžce nemocného syna, nikdy si nestěžovat, brát to jako „úkol, který se jí dostal a který má splnit“. Vždy říkávala “ale on mne moc a moc potřebuje”. Pak jsem s ní byla v radách řady neziskových organizací. V Nadaci Vize 97, v Nadaci Charty 77.  Vždy se usmívala tak laskavě, ale asi dost trpěla. Pamatuji si, jak se otevírala tzv. Pražská křižovatka, V. Havlem rekonstruovaný chrám kdysi sv. Anny, naproti Divadlu na Zábradlí. Ještě to nebylo dostavěné, ale „otevíralo“ se to. Táňa tam v tom temném „rozbitém“ chrámu, kde jsme mohli být jen  doslova u stropu, a lezlo se tam po lešení, krásně recitovala  jako by byla v nějakém koncertním sále. Když jsem jí za to chválila, tak řekla „Chtěla jsem udělat radost těm, kdo tam přišli.“

—

Publicistka Marie Formáčková: „Je to už hodně let, kdy jsem si s ní povídala o tom, jaké to je mít postižené dítě. Dívala se na mě svým laskavým způsobem a řekla mi, že díky svému synovi Kryštofovi se možná stala lepším člověkem. Nevím, jestli by byla bez svého syna jiná, ale každopádně patřila k lidem, bez nichž by se všem žilo hůř. Lidé jako ona vyvažují hrubost a neomalenost jiných, dávají na druhou misku vah svou laskavost, ohleduplnost a vlídnost. O to je jejich odchod smutnější, protože jsou nesmírně vzácní.“

—

Režisér Tomáš Magnusek: „Byla to úžasná skromná moudrá žena, která si pevné stála za svým názorem, ale přitom si vyslechla i jiný názor. Byla čestná, milá a úžasná profesionálka.“

—

Člen předsednictva Českého helsinského výboru Jan Beer: „S Táňou Fischerovou jsem se v posledních třech letech setkával jednou měsíčně na předsednictvu Českého helsinského výboru, který řídila. Vždy se zajímala o pomoc potřebným a těm, kteří byli z jakéhokoliv důvodu v nesnázích. Vynechala jen jedenkrát, před dvěma týdny. O pár měsíců dříve jsme se potkali v lékárně motolské nemocnice. Já stál ve frontě na prášky proti bolesti při artróze a ona si šla vyzvednout léky úplně jiné. Šlo o nesmírně statečnou a inspirativní osobnost, která mezi námi bude chybět. Její tělesná schránka odešla, myšlenky zůstávají.“

—

Herečka Simona Prasková: „Táňu Fischerovou jsem osobně poznala jako kolegyni v Divadle Kačer a Venclík uvádějí, kde už několik let pravidelně pořádáme scénická čtení her. Byla to výjimečná žena a každý ji musel milovat za její ušlechtilost, empatii, kolegialitu a pozitivní myšlení. Vždy se snažila pomoct druhým lidem a přitom sama to neměla v životě vůbec lehké. Právě proto se věnovala i různým jiným aktivitám, nadační a charitativní činnosti. Podporovala jsem ji i v její kandidatuře na prezidentku ČR. Myslela jsem si, že tak pozitivně myslící člověk, jako byla Táňa Fischerová, nemůže nikdy onemocnět tak zákeřnou chorobou. O její nemoci jsem věděla téměř od počátku, stejně tak , jako většina mých kolegů. Přesto do Malostranské besedy přicházela vždy usměvavá a v dobré náladě. Pamatuju na jedno z posledních scénických čtení, kdy jsem si uvědomila, že se zřejmě blíží konec. Musela jsem odejít stranou a brečet na záchodě, aby to nikdo neviděl. Měla jsem Táňu nesmírně ráda, byl to nejen drahý člověk, ale i vynikající herečka. Vážím si toho, že chodila i na jiná představení jako divák, měla jsem z toho velkou radost, když ji zahlédla z jeviště v hledišti. Vidím ji před sebou s tím jejím neopakovatelným kouzelným úsměvěm. Táňo, budeš nám chybět. Přesto jsi tu s námi dál.“

—

Ondřej Spýťa Syrový, Jan Macháček

 

Komentáře