Sobota s Reginou: Mobilní telefon
Tento příběh se odehrál v době, kdy začínaly v naší vlasti mobilní telefony. Všichni víme, že to byl tak trochu přepych a mne přišla nabídka, abych si tento aparát pořídila. I pro mne to byla nákladná investice, ale, co si budeme povídat, bylo lákavé telefon mít. Po krátkém čase jsem koupi realizovala, i když se smíšenými pocity. Tenkrát se muselo několik hodin čekat na aktivaci. Moje netrpělivost se zvyšovala snad každou minutou. Konečně jsem se dočkala. Bylo krásné sobotní prázdninové dopoledne a já vyrazila na sběr bylinek, samozřejmě i se svým novým telefonem. Po cestě mě napadla myšlenka, které jsem se až lekla – „Tak a teď se ukáže, zda jsem koupila správně, nebo to byl jenom rozmar.“ Po chvíli jsem se, zabrána do práce a svých úvah, dostala až k objektu, kde bylo postaveno několik stanů. V té době jsem trávila prázdniny na Tachovsku. Opět přišla ona neodbytná myšlenka – „Aby se tady tak něco stalo…“ Prožívala jsem sice divný pocit, ale rychle jsem sama sobě vynadala – „Máš prázdniny a nedáš si pokoj.“ Pokračovala jsem ve sbírání bylinek, čas ubíhal a košíček už jsem měla skoro plný. V tom jsem uslyšela od stanů hluk. Byla jsem od nich už docela daleko, ale zvuky zmatku jsem rozeznala dokonale. Hlavou mi proběhlo, vrať se k nim a moje kroky mě automaticky vedly zpět. Na trávě ležel muž a bylo mu nevolno, lidé okolo se mu snažili pomoct, prý byl dlouho na sluníčku. V té chvíli přišla další myšlenka – „Nene, to není úpal ani úžeh, to je srdce!“ V té chvíli, což bych si jindy nedovolila, jsem se vložila do situace. „Kde Vás to bolí?“ Muž ztěžka dýchal a ukazoval na hruď. Vzala jsem mokrý ručník, který mu kamarádi přinesli, opatrně jsem mu ho položila na hrudník a rychle jsem se snažila vidět jeho auru. Ukázaly se mi tmavě fialové skvrny…sakra…to může být infarkt. Zvedla jsem oči od muže a ty zaostřily na starý modrý vůz. „Kdo tu má tu Škodovku?“ Promluvila sympatická žena kolem padesátky: „To je moje, mám ho odvézt?“ Jen jsem kývla, něco mi říkalo, že není moc času. Pomalu jsme muže posadily na zadní sedadlo a já ho začala podpírat. Ze všech sil jsem se snažila posílat svoji energii. A pak jsem si na „něj“ vzpomněla. Na svém sotva pár hodin funkčním mobilním telefonu jsem vytočila záchrannou službu. Popsala jsem příznaky 62 letého muže a kudy a kam jedeme. Během pár minut jsme se potkali se sanitkou, muže si přeložili a rychle odjížděli. Po opadnutí šoku, který se, naštěstí, dostavil, až když už bylo po všem, jsem pohladila svůj nový telefon. Po dvou měsících přišel dopis do místního konzumu. Bylo to poděkování od nemocného muže a jeho paní. Děkovali za rychlou pomoc neznámé blondýnce. Ukázalo se, že se jednalo o porušení zadní komory srdeční. Dnes věřím, že díky mobilnímu telefonu byl možná zachráněn lidský život. Takže až vám zase přijde, že všichni jenom čumí do displejů svých mobilů a neumí se snad ani mezi sebou normálně bavit, vzpomeňte si na tento příběh a odpusťte jim to, třeba taky jednou někomu zachrání život…
Regina Ivana Sádlová Kupcová
