Sobota s Reginou: Povídka Zrcadlo
Před časem mě navštívila žena tak kolem čtyřicítky. „Potřebuje pomoc, nebo se zblázním.“ Byla její věta místo pozdravu. Byla oblečená do černého koženého kompletu, který zdůrazňoval její štíhlou postavu. „Tak se, prosím, posaďte. Mám na Vás dost času, nemusíme chvátat,“ odpověděla jsem a nespustila oči z krásného modelu. „To bych já mít nemohla, diety na mě nazabírají.“ Hned jsem si uvědomila, co to plácám a zmlkla jsem. Tvář měla vkusně nalíčenou, ale oči ukazovaly vyčerpanost. „S čím Vám mohu pomoc?“ „Víte, trpím nespavostí. Když usnu, mám pocit, že mě pronásledují až příliš živé sny, kterým nerozumím. Dělám v obchodní firmě dost zodpovědnou práci a moje vyčerpanost je už neúnosná.“ Rukou si přejela tvář a trochu se zachvěla. „Zkusila jste se poradit s lékařem?“ Bylo mi jí líto, vypadala sympaticky a volání o pomoc z ní úplně křičelo. „Samozřejmě. Dostala jsem sedativa, ale zlepšení žádné. Pak jsem zkusila homeopatii, na chvilku se mi síla vrátila, ale pak se únava dostavila znovu, a hlavně, převládají ty chaotické sny.“ Zase si promnula obličej a čekala, co bude. „Víte, někdy sny mají svůj význam, až věštecký, někdy se jedná o nezpracované myšlenky a tato situace už je vážná.“ Na mojí první větu pouze přitakala a čekala, co bude dál. Vzala jsem do ruky kyvadlo a pomalu se začala ptát, co je příčinou tohoto problému. „Už se Vám něco ukázalo?“ Klasická reakce unaveného člověka – netrpělivost. „Chvilku počkejte, mám tu několik informací najednou….První, co se mi ukázalo, je, že máte špatnou životosprávu. Chybí Vám mnoho důležitých živin ve Vašem organismu. Asi na sebe nemáte moc času. Jste v neustálém stresu.“ Plně souhlasila. Opravdu žila pro firmu a na sebe neměla čas, i když na první pohled vypadala dost pěstěně. „Dále se mi ukazuje, že v prostředí, kde máte lůžko, Vás něco ruší, ale geopatogenní zóna to není.“ Chvíli zaváhala, pokrčila rameny. „A co by to mohlo být? Žiju sama a v ložnici ani netopím, nebo jen málo. Televizi tam taky nemám.“ Její odpověď mě moc neuspokojila, protože kyvadélko tvrdošíjně ukazovalo, že je v místnosti něco rušivého. „V té místnosti je něco, co na Vás ve spánku působí negativně. Jste hodně citlivá a tím silněji vše rušivé vnímáte. Zkuste mi popsat, jak máte zařízenou ložnici.“ Popisovala postupně, co kde je rozmístěno…skříně z dubu, letiště z česaného silonu. „To není ono. Popište mi doplňky, co kde máte rozmístěné.“ Pokračovala jsem tvrdohlavě v rozhovoru a pozorovala, co mi kyvadlo ukazuje. „Já tam zbytečnosti nemám, akorát starožitné zrcadlo z antiku. To se mi moc líbí. Visí u dveří naproti letišti.“ Po této větě jsem si byla jista, kde je problém. „To zrcadlo pro Vás není vhodné a do ložnice už vůbec nepatří. Jeho umístění proti lůžku Vám škodí v době spánku.“ Můj výrok žena nepřijala s nadšením. „Ale mně se tam líbí a víte, kolik stálo a jak je staré? Já nemám ráda v bytě cetky, ale tohle se mi líbí.“ Její zklamaný hlas mě neodradil. Intuice mi říkala, že to chce trpělivost. Kyvadélko stále ukazovalo stejnou odpověď. „Víte, zrcadla se někdy dají použít i k magii. Už jste o tom někdy slyšela?“ Moje otázka jí trochu zaskočila. „No, to jsou spíš pověry, ale v této době snad ne.“ Její unavené oči stále nevěřícně pozorovaly kyvadlo. „Ve dne Vám zrcadlo nevadí. V noci, kdy jste v jiné hladině vnímání, vznikají určité vibrace ve vašem podvědomí i vědomí a to se odráží na Vašich snech. Tam potom vzniká neklid a pochopitelně nejste odpočatá.“ Můj konečný závěr zněl pro ženu nezajímavě a vypadala zklamaně. „Takže se mám vzdát zrcadla a budu mít klid?“ „Nejen to, napíšu Vám
bylinkový čaj na vyčištění organismu a zrcadlo zkuste pověsit v jiné místnosti. Asi za pět týdnů mi zavolejte, jak se cítíte.“ Naše rozloučení bylo rychlé a já cítila, že žena z mého řešení není nadšená. Asi opravdu měla ke starožitnému zrcadlu vztah. Čas plynul a já, zavalená každodenní prací, jsem na příběh zapomněla. Až jednou zazvonil telefon a mladá žena mi děkovala. „Měla jste pravdu, jsem jak v novém světě. Za svoji nedůvěru se omlouvám.“
Regina Ivana Sádlová Kupcová
