Sobotní příběh Reginy Ivany Sádlové Kupcové
Jednou ke mně přišla dáma tak kolem čtyřicítky. Upoutal mě její luxusní kostýmek, bezvadný make-up a pěstěné nehty. „Chtěla bych vyložit karty na rok,“ pravila dost odměřeně a bez vyzvání si energicky sedla. První co mě napadlo se jí zadívat do aury. Tóny jejího biopole byly mdlé a to mne trochu zarazilo. „Tak si prosím zamíchejte,“ podala jsem jí balíček karet. Míchala dlouho a důkladně. Po rozložení karet jsem viděla příběh, se kterým bych na první dojem nepočítala. „Jste žena hodně citlivá, vaše manželství se rozpadá a podle všeho je to už druhý manželský vztah.“ Chvilku zaváhala a pak kývla. „Vidím, že máte problémy se zaměstnáním, ale o práci nepřijdete.“ Trochu se přisunula ke stolku, její tvář změkla a oči se orosily. „No, to je pravda, a proč mám takovou smůlu, to tam nevidíte?“ zeptala se už přístupněji. „Podíváme se dál, a vaše dětství nebylo lehké a je tu touha po volnosti a to s vámi přešlo až v dospělosti. Utíkáte od problémů, a když vám něco nevychází, litujete se.“ Souhlasila se mnou, ale viděla jsem, že jí moje odhalení není příjemné. „Tak co mám dělat, nechci manžela ztratit, ale on mi nerozumí.“ Kapesníkem si lehce otřela oči. „Vidím, že váš muž má velmi dobré zaměstnání a hodně náročné. Potřebuje porozumění a není vám nevěrný, to mi věřte.“ Trochu se zklidnila a zhluboka vydechla. „Takže tu šance je? Ano, ale záleží na vás, jak vytvoříte domov. To, co vás mrzí, proberte s ním, a hlavně je vedle vás žena, která má na vás vliv, který manžel neschvaluje.“ Malinko se pousmála. „Moji nejlepší kamarádku tam vidíte taky?“ „Ano, ale já jí vidím v jiném světle.“ Cítila jsem, že se mnou nesouhlasí, ale já si stála na svém. „Zkuste víc pochopit muže, který vás zajistí, miluje vaše děti a má rád soukromí.“ Viděla jsem, že tato žena se nechává ovlivňovat svojí kolegyní, která jí rozvrací manželství a negativně ovlivňuje kolektiv v zaměstnání. Sama nebyla ve svém soukromí šťastná a nepřála to ani ostatním. „No, ozvěte se mi tak za půl roku, dřív ne,“ rozloučila jsem se s paní, která začala být svá. Suverénnost a arogance zmizely a to mě ujistilo, že chováním napodobuje kolegyni. Po čase se mi žena ozvala. Její hlas zněl v telefonu příjemně a vyrovnaně. Děkovala za radu z karet. S manželem se urovnali a její kolegyně sama po čase opustila zaměstnání. Vždy, když proběhne příběh s dobrým koncem, mám ohromnou radost. Vždyť rozvod nebo rozchod dvou lidí je až to poslední. To vlastně mohu říci z vlastní zkušenosti. Jsou ale chvíle, kdy osud pro klienty není vždy příznivý.
Regina Ivana Sádlová Kupcová
