Sociolog Petr Hampl: Musíme se smířit se zánikem evropského humanismu.
Petr Hampl je přední český sociolog, který se dlouhodobě věnuje problematice islámu a migrační krizi. Mimo jiné je také autorem několika knih a působil jako akademický pracovník.
Lidé, kteří protestují proti islamizaci Evropy, vás již znají. Mohl byste se představit i těm ostatním?
Jsem nezávislý sociolog. Plnou kvalifikaci včetně titulu Ph.D. (tzv. velký doktorát) jsem získal na univerzitě Karlově, kde jsem také několik let působil jako výzkumný pracovník. Soustředím se především na otázky moci v moderních společnostech, byrokracii a na třídní konflikty.
Co se týče občanských postojů, jsem vlastenec a věřím, že je správné a důležité chránit svobodný svět před probíhající islámskou invazí. Věřím také ve svobodu a demokracii, v právo obyčejných lidí žít si po svém bez ohledu na názory a elit a v právo obyčejných lidí rozhodovat o poměrech ve vlastní zemi. V současném konfliktu stojím jednoznačně na straně pracujících lidí proti globálním korporátním a politickým elitám, proti neziskovkám a velkým médiím.
Patřím k těm, kdo v Husákově období protestovali proti komunistické moci a teď s překvapením zjišťují, že jsme se ocitli v totalitním systému v mnoha ohledech ještě horším. Snad bude příliš naduté, když řeknu, že jsem jedním z hlasů českého vlasteneckého odporu proti Evropské unii, globálním elitám, politické korektnosti, feminismu, multikulturalismu a dalším ideologiím totalitního globalismu.
Kdy vám došlo, co se to vlastně v Evropě děje?
Po pádu komunismu mnozí věřili, že nastává dlouhá éra svobody a míru. I já jsem té iluzi podlehl. Dokonce jsem podporoval americkou invazi do Iráku a americkou agresi vůči Srbsku!
Ale postupně se ukazovalo stále jasně, že politická korektnost, globalizace a vláda korporací představují něco ještě horšího než pozdní komunismus. Bylo zřejmé, že postupně ztrácíme svobody a že demokracie je nahrazováno diktaturou globálních elit.
To všechno se ukazovalo postupně. Ale přelomový okamžik proběhl někdy v roce 2015, v předvečer migrační krize. Česká muslimská komunita začala vystupovat velmi sebevědomě a agresivně, mimo jiné přestala skrývat, že jejím cílem je zavedení islámského práva šaría v České republice. Neziskovky v tu dobu rozběhly kampaň proti „islamofobii“ a daly najevo, že jim není proti mysli ani násilný islámský extrémismus. Začala být tvrdě omezována svoboda slova, v některých redakcích proběhly čistky. Veřejnost o tom nebyla příliš informována, ale já jsem měl možnost to sledovat zblízka. Nebylo nejmenších pochyb o tom, že se totalita vrací.
Napsat knihu jistě není jednoduché. Kde jste čerpal informace a jak dlouho vám to trvalo?
Vlastní napsání trvalo asi čtyři měsíce po večerech po práci ve fabrice, ale připravoval jsem se asi pět let. Přečetl jsem snad stovky knihy a studií objasňujících různé aspekty posledního vývoje západních společností. Mnoho z nich končí konstatováním typu „Západ ztratil vůli k životu,“ „ztratili jsme víru ve vlastní hodnoty“ apod. Samozřejmě to je pravda. Ale pro mě jako sociologa to je hluboce neuspokojující. Pokládal jsem si otázky typu „jaké mechanismy vedou k tomu, že společnost opouští určité hodnoty?“ nebo „z jakého důvodu preferují bohatí a mocní lidé neomarxismus před jinými ideologiemi?“
Po nějaké době hledání jsem pochopil, že tu knihu musím napsat sám. Tak vzniklo Prolomení hradeb s podtitulem Proč západní civilizace tak snadno podléhá islámu a jaká je naděje na její záchranu. Kniha se stala velmi rychle bestsellerem, v některých týdnech se jí prodávalo více než třeba románů Dana Browna.
Chystáte další knihu. Jakému tématu ji chcete věnovat? Nebylo už vlastně skoro všechno řečeno?
Moje příští kniha bude mít podtitul Jak získat další generaci pro vlastenectví a obranu Západu. Rád bych ji uvedl na trh v roce 2020.
V tuto chvíli se ale snažím plně soustředit na propagaci knihy Prolomení hradeb a zejména na to, aby si co nejvíce lidí uvědomilo, v jaké jsme situaci. Že se přežití nebo zániku našeho národa a možná i celého svobodného světa rozhoduje právě v těchto letech. Vedle toho jsem místopředsedou Sdružení bílých heterosexuálních mužů a jejich fanynek a výkonným ředitelem České společnosti pro civilizační studia. To všechno dělám po práci. Můj čas je tedy omezený a věci nejdou dopředu tak rychle, jak bych třeba chtěl.
Psát knihy v cizím jazyce je velmi složité. Chystáte se psát knihu v angličtině. Co vás k tomu vede?
During my ordinary career, I wrote hundreds of articles about technologies and information Security issues in English. However, I prefer to write my sociological books in Czech to preserve Czech way of thinking. I believe that this mentality of a small nation connecting Slovanic mindset and German method.
The breaking of City Walls is currently translated into English. It would be available by the end of the Year.
Nemám problém s psaním v angličtině. Napsal jsem stovky anglických článků o technologiích a specifických aspektech informační bezpečnosti. Knihy a sociologické články ale píšu v češtině, protože chci zachovat českou mentalitu a český způsob myšlení.
Prolomení hradeb je momentálně překládáno do angličtiny. Anglická verze by měla být k dispozici do konce roku.
Vy jste sociolog. Máte pro Evropu alespoň trochu pozitivní prognózu?
To nejlepší, v co můžeme doufat, je rozdělení Evropy mezi islamizované regiony a regiony, kde přežije západní civilizace. Ale i tento scénář je podmínek tím, že dojde k radikální změně moci. Není vyloučeno, že bude mít podobu revoluce nebo občanské války.
V každém případě musíme akceptovat, že některé regiony jsou už navždy ztracené. Stejně jako jsou ztraceny kdysi křesťanské Sýrie, Egypt či území dnešního Turecka. Londýn je již muslimské město a neexistuje žádná možnost, jak to zvrátit. Totéž platí o některých dalších evropských regionech.
Musíme se také smířit se zánikem evropského humanismu. Dějiny nás učí, že ve střetu s islámem mohou přežít jen ti, kdo dorovnají jeho bezohlednost a krutost. Jak jsem napsal v knize: Když byl vstup do Evropy umožněn těm, kdo předtím řezali lidské hlavy, bylo rozhodnuto o tom, že jednou budou řezány hlavy i v Evropě. Dnes už se hraje jenom o to, čí hlavy budou uřezány a které zůstanou na krku.
Jana Yngland Hrušková
