Z deníku speciálního pedagoga: Příběh dívky, která překonala mentální anorexii.
Náš literární cyklus „Z deníku speciálního pedagoga“ jsme se rozhodli odstartovat na základě našich zkušeností v pedagogické a sociální sféře, kde takřka polovina našich redaktorů působí. Cyklus začneme jevem jménem anorexie.
Slovo anorexie znamená v pravém slovo smyslu nechutenství či odpor k jídlu. Může probíhat jako jediná epizoda nebo ve formě opakujících se epizod. Dochází u ní k úmyslnému snižování hmotnosti, které může mít negativní vliv na chod celého organismu, které může vyústit až ve ztrátu života. Vyskytuje se převážně u dívek na přelomu puberty až zhruba do třicátého roku života. Výjimečně se může vyskytovat i u mužů, kde je zhruba mezi všemi diagnostikovanými jedinci maximálně 13%. O mentální anorexii hovoříme tehdy, kdy je tělesná hmotnost minimálně o 15% pod optimální úrovní. Mezi rizikové faktory patří držení nerozumných diet, snížené sebevědomí, špatné rodinné zázemí či touha po dokonalosti.
Při mentální anorexii jedinec radikálně omezuje příjem veškeré potravy, někteří k tomu nadměrně cvičí a užívají léky na odvodnění. Ve svém počínání jedinec pokračuje, i když je nadměrně vyhublý. Je absolutně nekritický ke svému organismu a má zkreslené informace nejen o svém těle, ale i osobnosti. U lidí trpící mentální anorexií se mohou projevovat další sociálně-patologické jevy jako lhaní, podvody a vytváření konspiračních teorií. V důsledku podvýživy se projevují silné psychologické a tělesné změny. Po psychologické stránce dochází k prohloubení všech rysů, které byly přítomny ještě výskytem MA – zvýšení agresivity a nenávisti vůči vlastní osobě, ale i okolí, snížení sebevědomí a amorálnost. Nutno dodat, že je zde i zvýšené riziko sebevraždy. Po tělesné stránce jsou ohroženy takřka všechny soustavy v těle (kardiovaskulární komplikace, řídnutí kostí, vypadání vlasů, zástava menstruace, hypoglykémie aj.).
Lidé trpící potřebují nejen odbornou lékařskou, psychologickou a sociální pomoc, ale hlavně podporu svého okolí.
Před koncem minulého roku jsem se prostřednictvím sociální sítě seznámil s odvážnou dívkou Annemariou Kalliszovou, která překonala mentální anorexii a rozhodla se naší redakci poskytnout rozhovor.
Anne, co u Vás prvotně způsobilo nechuť k jídlo?
Už nedokážu říct, co přesně nechuť k jídlu způsobilo nebo, jak to úplně celé začalo. Nejspíš to způsobila šikana, kyberšikana a násilí, které jsem prožila.
Kdy jste začala vnímat, že nepřijímání stravy je za hranicí normálnosti?
Nevnímala jsem nic neobvyklého, že by něco bylo špatně. Jenže pak jsem si stoupla na váhu, na které bylo 31.130 kg. To číslo si budu pamatovat dodnes. Tehdy jsem si řekla že je asi něco špatně.
Jak na to reagovalo okolí?
Mé okolí to vidělo mnohem dřív. Moje rodina ze mě byla nešťastná. Nemohli do mne dostat ani půl rohlíku. Ale i přes to všechno byli mou oporou. Přátelé se snažili mi domluvit, ale já žádný problém ze začátku neviděla. A i přátelé pro mě byli oporou. Ale lidé na ulici si mě nechápavě prohlíželi.
Jak dlouho u Vás mentální anorexie probíhala a jak jste to řešila?
Řekla jsem si, že když jsem byla několikrát do měsíce v nemocnici, tak je čas začít s tím něco dělat. Doktoři nevěřili, že se z toho dostanu. Kdo mohl uškodit, škodil. A já už si taky občas nevěřila, ale byla to pro mě příležitost to změnit a tak jsem se na začátku prosince 2012 začala léčit s mentální anorexií a několikrát byla hospitalizována na psychiatrii v Bohnicích. I když kila šli nahoru pomaličku, tak 20.5. 2019 jsem byla prohlášena za vyléčenou.
S jakými zdravotními a psychickými problémy byla u Vás anorexie spojena?
Díky anorexii jsem si oslabila psychiku a a projevily se navenek deprese, slabá schizofrenie a sebenenávist. A já se kvůli tomu 3x pokusila si vzít život a skoro celou léčbu a i před léčbou jsem se sebepoškozovala.
Co byste vzkázala lidem, kteří touto poruchou trpí?
Aby si nepřestávali věřit, že to zvládnou. Neničte sebe a ani své tělo, nemá to cenu a dříve či později toho budete stejně litovat. Tak jako já. Neubližujte si, jste krásní všichni. Věřím vám, že to dáte a držím pěsti. Nemá cenu nejíst, nic to nevyřeší. Kdybych si to nenechala pro sebe, všechno mohlo být jinak. Nemuselo to být 6 let. Nikdy nepřestanu litovat toho, že jsem se dostala na psychiatrii a že jsem byla pod neustálým dohledem psychiatrů, ať už to bylo třeba ambulantně. Ale těch 6 let mi něco dalo. Uvědomila jsem si, že každý by se měl mít rád. A taky, že by měl koukat kolem sebe. Nenechat nikoho se utápět v tom, v čem už jsme si zaplavali. Nikdy prosím nezapomeňte že Ana (anorexie) je moc špatná kamarádka. A taky, že je mnohem lehčí těch pár kilo shodit (když budete opravdu při těle), než přibrat. Moje tělo mohlo být v pořádku a má psychika nedotknuta. Nikdy nebudu úplně zdravá, protože jsem si to nechala pro sebe. Mluvte o svých problémech, svěřte se někomu a řešte problémy v čas. Pokud o tom budete mluvit, dodáte odvahu promluvit i ostatním. Nemlčte, když můžete řvát. Dopřejte si vše, co chcete protože si to zasloužíte. Zasloužíte si být šťastná.
Bc. Ondřej Syrový, B.A. – speciální pedagog
