Zastupitelka Bártová: Obávám se, že za evropské problémy nemůže islám, může si za ně Evropa.
My starší si pamatujeme ostře hlídané hranice s ostnatými dráty a s pohraničníky, kteří za zákrok ostrými náboji dostávali opušťák. Hranice se tehdy ovšem nehlídaly před vniknutím na naše území, ale hlavně proto, abychom se snad my nedostali „tam“. Pak jsme se radovali, že při výletu do Drážďan nemusíme vyplňovat celní a devizové prohlášení, že si bez průtahů zajedeme do Vídně nebo lyžovat do Alp. Začala se budovat společná Evropa a po těch nejbohatších evropských státech začala do svých řad přibírat další země. A tak další státy bývalého socialistického tábora stříhaly dráty a otevíraly hranice. A v té euforii se nějak zapomnělo na to, že my sice můžeme „ven“, ale že i každý může k nám. A taky, že země na východní hranici sjednocené Evropy mají své existenční starosti a že jejich hranice se otevřely celé…
Nevím, zda se někdo vážně zabýval ochranou schengenského prostoru, ale počítám, že starost o pomazánková másla, prohnutost banánů či pravidla označování korýšů zabraly evropským poslancům tolik času, že na ochranu Schengenu už prostě nezbývalo sil.
A tak si zbrojařské firmy z celého světa mnou ruce a lidstvu mocichtiví jedinci vymývají mozky. Ve snaze získat nové stoupence, nové bojovníky, nové voliče…
A víte co? Je mi z toho nanic. Nechci, aby „západní“ kulturu pohltila jiná, ale nechci ani polemizovat nad tím, jak jsme tu naši kulturu implementovali na Východ. Nechci se bát vyjít na ulici a je mi jedno, jestli by to měl být strach z neléčených psychicky nemocných, radikálních islamistů, bojovné a rozpínavé romské rodiny nebo ze sobeckého a necitelného ruského mafiána. Nebudu nikdy jásat nad fotografií utopeného dítěte (i kdyby to byla uměle nainscenovaná scéna) ani plivat síru nad fotografií paterčat. Chtěla bych, aby každé dítě mělo šťastné a spokojené dětství a aby se jejich rodiče živili prací a aby každý dělal svou práci poctivě a svědomitě. Nejen pekař či opravář praček, ale i politik. Nemyslím, že současné situaci pomůže nějaký celoevropský summit nebo demonstrace v ulicích. Chtělo by to přestat mluvit (nebo vykřikovat) a začít konat. Zatím je to tak, že část politiků je politicky korektní, pečlivě volí slova, aby se nikoho nedotkli a- nic neřeší. Druhá část politiků vykřikuje to, co chtějí právě lidé slyšet, ale neřeší také nic.
Obávám se, že za evropské problémy nemůže islám, může si za ně Evropa.
Musíme bránit svou Evropu, ale všeho s mírou. Aby se nám to zase nevymklo a nezůstali jsme zase zavření za ostnatým drátem a pohraničníci nemířili na nás…
Ing. Jitka Bártová, zastupitelka města Duchcov
