Zpěvačka Hana Buštíková: Bez hitu Jako Robinson nemůžeme odejít z pódia…
Hana Buštíková se věnuje zpěvu již od svého dětství. Léta spolupracovala s Josefem Lauferem, Jiřím Kornem či se skupinou Bukanýři. Ve známost ovšem vstoupila nejvíce díky pěveckému tandemu DUO KAMELIE s Danou Vlkovou. Jejich evergreeny Jako Robinson, Formule či Hej, pane šenku jsou u posluchačů stále vyžadovány. Mimo jiné si zahrála v několika filmech a můžeme ji vidět i v muzikálu Popelka na ledě.
Jak a kdy jste se dostala ke zpěvu?
No, v raných dětských letech. (smích) Už od první třídy jsem chodila do pěveckého sboru, kam chodily malé děti, a tam mě objevil jeden pan učitel a asi viděl nějaký talent. Vždy mi říkal, protože jsem křtěná Anna: „Aničko, ty si stoupneš tady dopředu a odzpíváš sólíčko.“ Pak to došlo tak daleko, že jsem zpívala na svatbách, různých oslavách a zkrátka byla jsem jako dítě takto využívána. (smích)
Měla jste nějaký pěvecký vzor?
Milovala jsem Evu Pilarovou a zkrátka všechny naše zpěváky, protože k těm zahraničním jsem neměla takový přístup v té době. Nicméně tady byla škála obrovských zpěvaček, a právě Eva Pilarová patřila mezi ně. Opravdu byla zpěvačka number one pro mě.
Kdy začala Vaše profesní dráha?
Po základní škole jsem šla na stavební průmyslovku. Moc jsem toužila zpívat s kapelou. Shodou okolností se mi dostaly do rukou jedny noviny, kde byl inzerát „Hledáme zpěvačku do skupiny Elektron v Rožnově pod Radhoštěm“. Tak jsem to zkusila. Nechali mě zazpívat a řekli, že mě berou. Vystupovali jsme na odpoledních čajích, plesech, zábavách, a byl to takový můj profesní začátek.
Takovým výraznějším tělesem byla skupina Bukanýři…
Tam to zase bylo přes soutěž „Hledáme nové talenty“, kde jsem byla v krajském kole druhá. Přišel za mnou Richard Kovalčík ze skupiny Flamengo a řekl mi, že v ostravském rozhlase je natočen podklad k jedné písničce a zda bych tu písničku nechtěla nazpívat. Samozřejmě jsem souhlasila a natočila v Ostravě svou první nahrávku – Párek bílejch klokanů. Bohužel ta nahrávka už neexistuje, doslechla jsem se, že byla smazána. Nicméně postupně jsem tam natočila spoustu písniček, psal je pro mě např. Drahoslav Volejníček, něco mi otextoval i Jarek Nohavica a další. V té době jsem ukončila průmyslovku a pracovala v projekcích Tesly Rožnov. Zároveň mi nabídla spolupráci ostravská folkbeatová kapela Bukanýři. Chodit do práce a jezdit po koncertech nebylo možné zvládnout. Bylo to těžké rozhodování, ale nakonec jsem volila profesi zpěvačky a určitě nelituji. Se skupinou Bukanýři jsme koncertovali po celém Českoslovenku, často jsme hráli i v Polsku. Po třech letech spolupráce jsem se odstěhovala do Prahy. Přijala jsem nabídku Josefa Laufera a začala zpívat v jeho kapele. No a tam jsem se poprvé setkala s Danou Vlkovou.
A pak tedy vzniklo DUO KAMELIE?
To vzniklo až za pár let v roce 1980. Před tím jsme s Pepíkem Lauferem společně jezdili čtyři roky. Poté přišla nabídka od Jirky Korna, která se, jak se říká, neodmítá, a já jsem v jeho programu „Zpívat jako déšť“ strávila krásné tři roky koncertováním nejen u nás, ale po celé Evropě. Přišel rok 1980 a s ním i nápad, že bychom to s Danou mohly v pěveckému tandemu zkusit, protože jsme se znaly a přátelily. Navíc mě ovlivnilo, že v té době byla ABBA, Baccara a jiná ženská dua. A prostě jsme to zkusily. Naše první písničky Jako Robinson, Formule 1, Cukr, káva, limonáda a další z dílny Petra a Pavla ORM byly naprosto úspěšné.
A stále jsou na koncertech vyžadovány…
Na ty všichni čekají! My ale publikum do posledního momentu napínáme a obvykle je zařazujeme na závěr koncertu. Bez těch bychom nemohly z pódia odejít. (smích)
V roce 2015 jste vydaly nové album Trend. Jaký má ohlas u lidí?
Já si myslím, že skvělý. Přichází nám spoustu pozitivních reakcí. Právě proto písně z tohoto alba na koncertech zpíváme, protože chceme, aby lidé viděli, že i dál natáčíme nové hezké písničky.
Není bez zajímavosti i Vaše herectví. Jedním je film Trhák, kde jste si zahrála dceru hajného. Jak na to vzpomínáte?
Na to vzpomínám strašně ráda. Zkrátka báječné natáčení s Waldou a se všemi, co tam hráli. Tehdy mi to nepřišlo jako zas až taková bomba. Až posléze, když to člověk vidí, jaké jsou v tom legendární věci a hlášky. Jsem ráda, že jsem dostala nabídku v tom filmu hrát.
Dalším filmem byl Anděl s ďáblem v těle…
To bylo v době, když jsem vystupovala s Jirkou Kornem a mohla si zahrát po jeho boku. Také na to ráda vzpomínám, hezký dobový film. V něm mě moc bavily taneční scény. Choreografie se ujal velmi známý německý choreograf Walter Schumann.
Lákala Vás i herecká kariéra?
Spíš ne. Já si myslím, že nejsem žádná velká herečka. Na to jsou tady jiní, kteří to řemeslo umí. Když se vyskytne nějaká zpívaná rolička a říct dvě věty, tak ano, ale jinak to není jak se říká „moje parketa“. Já si strašně vážím hereckého povolání a obdivuji skvělé herce, které tady máme, a jsem nadšená, že i v mladé generaci.
Můžeme Vás vidět také v muzikálu Popelka na ledě. Jaká je to pro Vás zkušenost?
To bylo také náhodou. Oslovil mě režisér Jindřich Šimek, pozval mě na pohovor a já tu nabídku přijala. Hraji královnu, kterou alternuji s Danou Morávkovou, ale nevěděla jsem, že tam bude nějaké bruslení. Ačkoliv jsem jako dítě a teenager bruslila, tak jsem z toho měla velký respekt. Přesto jsem ale do toho šla a je tam moment, kdy princ přijede pro královnu a objede s ní celé kluziště. Na rozdíl od Dany Morávkové, která krasobruslila a pro kterou je to „levá zadní“, tak já se vždy zpotila. Ale nikdy jsem nespadla! (smích) Princ je vynikající bruslař, který mě vždy pevně držel a když jsem zabalancovala, tak to srovnal.
Ondřej Spýťa Syrový
Zdroj fotografií: facebook, csfd.cz, ceskatelevize.cz, archiv DISUK
