Zpěvačka Pavlína Jíšová: Mým celoživotním vzorem je Karel Gott!
Zpěvačka Pavlína Jíšová patří mezi nejvýraznější interpretky českého folku. Má za sebou řadu úspěšných hitů a nazpívala i několik duetů s Michalem Tučným. Do nedávna měla i své pořady v budějovickém Českém rozhlasu.
Jak jste se dostala ke zpěvu?
„Ke zpěvu jsem se dostala už jako malá holka, protože moje maminka, které je dnes osmdesát osm let, byla zanícená folkloristka. Působila ve folklórním souboru Úsvit v Českých Budějovicích, pak vedla na ZŠ Baarova svůj dětský soubor „Bárováček“. Na této základní škole mamka učila a já jsem tam chodila také už od první třídy. Jako dítě mě samozřejmě musela brát s sebou, zkoušky byly od sedmi od rána. V tělocvičně. No, při tom mamka zjistila, že mi jde docela dobře zpívání lidových dvojhlasů, když jsme zpívaly spolu. Od té doby už to tak nějak pokračovalo…“
Měla jste nějaký pěvecký vzor?
„Karla Gotta. Vždycky jenom Karel Gott… Vzpomínám, jak jsme už od čtvrté třídy s kamarádkami sbíraly staré láhve a šetřily jenom proto, abychom si mohly koupit Karlovy desky. Vystřihávaly jsme fotografie, sbíraly články. Když mi bylo deset, měla jsem povoleno se dívat večer na televizi, když Karel Gott účinkoval. Ten člověk mi zkrátka učaroval svým zpěvem a svou profesionalitou.“
Není bez zajímavosti, že jste vystudovaná pedagožka…
„Já jsem vždycky chtěla studovat psychologii, ale protože jsem maturovala v sedmnácti letech, tak se mě maminka bála poslat samotnou do Prahy. U nás v Českých Budějovicích byla tehdy varianta jedině „zemědělka“ nebo „pedák“. Bavila mě čeština a hrála jsem na housle, proto jsem si vybrala aprobaci ČJ- Hv. Tedy český jazyk a hudební výchova. Mimochodem s odkazem na výše uvedené, o dětském folklórním souboru Bárováček jsem pak napsala diplomovou práci. Na přijímací zkoušky jsem šla z humanitně zaměřeného gymnázia, maturovala jsem například z latiny /za jedna, ale už nic neumím – smích/, takže vlastně nebyl žádný problém.“
Začínala jste ve skupině SEM TAM…
„Mne zajímaly už od počátku všechny možné hudební žánry a všude, kde jsem byla a zpívalo se tam, snažila jsem se začlenit. Do sboru Pedagogické fakulty, do tanečního orchestru, do bigbítu Patent apod. Později jsem zpívala i v dechovce Vlachovka. Předtím však přišlo setkání s Petrem Henselem, který se přišel k nám domů přihlásit na studia kontrabasu, jelikož druhý manžel mé matky byl kontrabasista. A právě Petr Hensel mi představil žánr, který se jmenuje bluegrass. Pak jsme ještě s dalšími vytvořili úplně novou kapelu, která neměla jméno. To vzniklo náhodně jednoho dne po cestě domů ze zkoušky, když jsme v autobuse na dveřích viděli nápis: „SEM TAM“ a už nám to zůstalo. Začali jsme si říkat SEM TAM. A s touto kapelou jsme se pak přihlásili na Portu, kde jsme už získali nějaké zkušenosti. Uspěli jsme a pokračovali dál v hraní. V Českých Budějovicích byly pravidelné hudební pondělky v klubu Beseda. Střídaly se tam kapely a že jich bylo opravdu dost. Chodíval tam i člen profesionální skupiny Minnesengři Pavel Žalman Lohonka. Vyhlídl si mne, když mě slyšel zpívat se Semtamákama a vybral ještě Tondu Hlaváče od Nezmarů. Založil s námi trio Žalman a spol. Hrál se jeho původní autorský repertoár – mělo to úspěch. Mělo to vliv na mou budoucnost. Žalman řekl, nebudeš učit, budeme hrát. A tak se stalo a vydrželo mi to dodnes.
Nezmaři, Druhá tráva a československá kapela CS Band.
„Ano. Bylo toho více, ale v té době jsem chtěla mít dítě. Než jsem porodila, Žalman na mne nepočkal a vzal do kapely Lenku Slabou, která už narozenou dceru měla. Já jsem však dostala nabídku od Nezmarů a ráda jsem přijala. Nezmarkou jsem zůstala téměř dvanáct let. Točili jsme desky, ale přicházely i jiné výzvy. Vedle Nezmarů vznikla country kapela Weekend, se kterou jsme doprovázeli i Michala Tučného.
Druhá tráva má souvislost s Pavlem Malinou, který byl jejím kapelníkem a šlo o studiový projekt. Od Nezmarů jsem odcházela v roce 2002 a Pavel Malina mi pak vystavil kapelu, která se jmenovala CS Band a se kterou jsme nahráli jedno album, nazvané V proutěném křesle.
Jedna z významných písní je Jeruzalém ze zlata. Jak došlo k jejímu vzniku?
„Josef Prudil je autorem textu této písně a na píseň samotnou ho upozornila jeho žena Zuzana Prudilová, která má v sobě jistě část krve tohoto národa. Ona originál autorky Naomi Šemer přeložila do češtiny a její manžel Josef Prudil překlad zveršoval. Zajímavé u této písně je, že v originále měla původně jen tři sloky a poté, co se v Jeruzalémě mohlo přejít z jedné strany na druhou, tak Naomi Šemer prý dopsala sloku čtvrtou.“
Značnou část jiných textů jste si napsala sama, co vás motivuje při psaní?
„Teď na poslední desce, kterou jsem vydala, mám verš o zubech a krokodýlovi… Myslím, že člověk je tvor tvůrčí a když tvoříte, tak prostě jedete… (Smích).“
Také jste byla oceněna jako zpěvačka roku…
„Šlo o anketu v časopise Folk a country. Byla jsem držitelkou Zlatého klíče za zpěvačku roku, šestkrát po sobě. Tato anketa však i s časopisem zmizela v propadlišti dějin.“
Jak hodnotíte vývoj české hudební scény?
„Já si myslím, že je problém v tom, že si lidé zvykli, že je hudba zadarmo. Protože, když se podívám do historie, kdy nebyly žádné sdělovací prostředky, tak lidé za muzikou museli buď do hospody anebo si zazpívali a zahráli sami. Jenže od doby, co přišel internet, tak je všechno k mání. Hlavně každý člověk, který má nějaké hudební ambice, si může cokoliv nahrát, přestože třeba nemá talent, ale jsou už takové mašinky, které to za vás zařídí. Myslím si prostě, že je dnes všeho moc. Hlavně reprodukovaná hudba hraje všude. Zadarmo a nahlas. Více než česky se hraje anglicky! Já jsem názoru, že ticho léčí!
Máte nějakou vizi, kterou byste chtěla realizovat?
„Já bych chtěla být co nejdéle zdravá a tedy soběstačná, protože z toho se odvíjí úplně všechno.“
Ondřej Spýťa Syrový
Zdroj fotografií: facebook
