Zpěvačka Petra Rézová: V některých polohách zní jako Jitka Zelenková!
Vystupuje s Karlem Kahovcem nebo Pavlem Skalickým. Výborně zpívá, hraje na saxofon, vidět ji můžete na zábavách, ale i charitativních akcích a festivalech. Talentovaná umělkyně Petra Rézová se rozhodně ve světě showbyznysu neztratí.
Jak jste se dostala ke zpěvu?
„Asi jako pětiletá jsem se coby samouk, bez učitele, naučila hrát několik písniček na zobcovou flétnu. Ouška mi tak nějak fungovala, že jsem pochopila, jak dát prstíčky tak, aby z toho vznikla kloudná melodie. Flétna se mi moc líbila! Dodneška neumím číst noty, přesto hraju i na alt saxofon. (směje se). V šesti letech jsem chodila do Lidušky, ale tam jsem tak zlobila, že mě asi za tři hodiny ze školičky vyhodili.“
Takže zpívat jste začala až později?
„Ano, na základní škole jsem zpívala ve školním sboru. To se mi taky moc líbilo. A později, v mých šestnácti letech, mě objevil a následně učil zpívat pan Ladislav Mejstřík, uznávaný kapelník, saxofonista a klarinetista, který měl několik desítek let „pod palcem“ zábavu v Praze a ve středních Čechách; odpolední čaje, taneční večery ve významných podnicích jako Palác kultury (dnes Kongresové Centrum Praha), pražský Mánes, kavárna Adria, kavárna Savarin, a mnoho dalších. S dechovkou Mejstříňankou, s dixielandem a s popovou skupinou Triton jezdil hrát do NDR, do zemí bývalé Jugoslávie, atd. Další zlom ale u mě přišel skoro o dva roky později.“
Co se stalo?
„Bylo mi osmnáct a jednoho hezkého dne, resp. už později večer, jsem jela meziměstským autobusem z Jílového u Prahy na pražskou Budějovickou z koncertu kapely Kryštof, která tehdy začala být hodně na výsluní. V tom autobuse seděli dva starší pánové, kteří vytáhli kytary, hráli a zpívali. Tento moment měl svou romantiku, někteří spolucestující se přidali. Já taky. A ten jeden pán říká: Holka, ty docela obstojně zpíváš, ty bys s tím měla něco dělat. Tady máš vizitku, zavolej někdy.“
Jak jste reagovala?
„Za dva dny jsem tomu pánovi, Milošovi Blažíčkovi (jeho strýc byl slavný malíř krajin Oldřich Blažíček) zavolala a stavila se. Ptal se, jestli bych se nechtěla naučit trochu hrát na kytaru a více zpívat, on že taky zpívá a hraje na klávesy, že bychom spolu mohli něco nacvičit a chodit hrát do hospod a restaurací. Tak jsem to zkusila, no, a dělali jsme spolu dvanáct let. To už jsme hráli za honoráře a dostala jsem se postupně do větších a „lepších“ podniků. Tehdy mně ještě pořád ale nenapadlo, že by mně to jednou mohlo živit.“
Měla jste nějaký vzor?
„Ze zahraničí se mi hodně líbí krásná country zpěvačka Shania Twain. Z českých interpretů obdivuji tvorbu a celkovou uměleckou činnost Richarda Krajča, skvělá je Věra Martinová, Jitka Zelenková, Bohuš Matuš má úžasný hlasový fond. Ale neumím vytyčit jednoho pro mě nejlepšího. Ctím každého umělce. Já se mám ještě hodně co učit. Dosti lidí připodobňuje mojí barvu hlasu právě k hlasu paní Zelenkové, občas k hlasu paní Evy Olmerové; to je pro mě velká čest.“
Co jste původně vystudovala?
„Střední obchodní školu v Praze, poté jsem studovala v Písku Filmovou akademii Miroslava Ondříčka, obor Organizace televizní, rozhlasové a filmové tvorby. Na krásný historický Písek moc ráda vzpomínám, na partu přátel na internátu, na to jak jsem tam pořádala soutěže, středeční promítání filmů v klubovně anebo diskotéky. Pak jsem udělala dva mimoškolní projekty v oblasti filmu, nějaké sestřihy na objednávku (svatba, cesta po africké Keni), několik hudebních prezentací muzikantům, a tím to skončilo. Filmu se už takřka vůbec nevěnuju, jen muzice.“
Chtěla byste se k filmu vrátit zpět a věnovat se třeba PR?
„Kdyby mě oslovil někdo z kamarádů, tak třeba okrajově ano. Ale otázka je, jestli bych to vůbec ještě uměla. Faktem je, že co se týká muziky, neobsahuje má činnost ´jen´ hraní jako takové. Řeším případnou administrativu, dojednávám podmínky akcí, zvučím, hostuji v programech jiných umělců, dosazuji muzikanty na jiné akce v případě duplicity termínů, moderuji, organizuji soukromé i veřejné programy na klíč, dělám diskotéky, vozím aparaturu, a podobné činnosti s muzikou spojené. Čili je to i částečně manažerská, organizační práce, mnohdy podobná filmové produkci. Ale muzikantská branže je mi rozhodně bližší, nežli filmová.“
Jakému žánru se nejvíc věnujete?
„Zábavovky, plesy, soukromé a firemní oslavy, Silvestrovské akce. Jak se říká: od Bacha po Vlacha. Hraju na klávesy, alt saxofon, zpívám. Country, rock, rock and rolly, pop, disco, lidovky, swing, latinu. Jsou to většinou převzaté hity, oldies, evergreeny, i novější hity.“
S kým vším spolupracujete?
„Z těch veřejně známých osobností je to Karel Kahovec, legenda bigbítu 60. a 70. let, zpěvák Bohuš Matuš, skladatel Pavel Skalický, díky kterému jsem nedávno v jeho studiu Jupiter natočila mou první desku ´Petra Rézová´, Petr Kadlček (skupina Natural, hit Já na to mám), Jožka Zeman, moderátor 80. let, který organizuje nebo spoluorganizuje velké projekty, jako je ´Srdce na dlani´, díky čemuž se pak ocitám na jednom pódiu třeba s Miluškou Voborníkovou, Heidi Janků, s Karlem Bláhou, nebo zmíněným Bohušem Matušem. A pak s mediálně téměř neznámými lidmi, ovšem s vynikajícími muzikanty a notaři, jako jsou jen pro příklad Jaroslav Jambor, saxofonista a klarinetista, který se živí muzikou skoro padesát let zejména jako hráč na zaoceánských, zámořských a říčních lodích, Ivan Mišurec, klavírista, zpěvák a kapelník skupiny Hvězdný Prach, anebo František Fošenbauer, člen Hvězdného Prachu a výborný trumpetista. A důležité je uvést mého nejaktuálnějšího kolegu, saxofonistu, klarinetistu, klavíristu, skladatele a zpěváka Vladimíra Koppa, kterého si rovněž velmi vážím. Jeho mělnická kapela nesla název Regent – tuto značku (název) a logo mu propůjčil stejnojmenný třeboňský pivovar za bývalou aktivní spolupráci. Spolu děláme především staré dobré duety a jmenujeme se Duo Regent.“
Nedávno jste vydala první CD, uspořádala jste křest. Jak ho hodnotíte?
„Moc se mi líbil. Na to, že jsem si ho organizovala sama, tak myslím, že se povedl. Řada přátel mi samozřejmě pomohla. Konal se v krásných prostorách Galerie Kritiků v Paláci Adria v Praze 1. Kdo má rád výtvarné umění, přišel si na své. Pánové Karel Kahovec a Pavel Skalický mi desku pokřtili, atmosféra byla výborná. Nečekala jsem tak hojnou účast. Lidi byli skvělí. Vážím si toho.“
Jak dlouho se muzikou naplno živíte?
„Skoro tři roky. Ale nejen tím, že bych chodila samostatně hrát do baru, na soukromé akce, plesy, ale i díky těm dalším činnostem, jak jsem prve uvedla. Včetně toho, že děláme i akce pro děti. Ale ty mé produkce a Duo Regent, to je v současné době moje největší práce.“
Co konkrétně děláte pro děti?
„Vladimír Manda (klaun Mireček), si mně někdy zve do svých programů, příležitostně se člověk setkává s Václavem Upírem Krejčím. Občas jsem oslovena, abych udělala sama dětskou zábavu. Hrávám dětem na saxofon, děláme interaktivní činnost, soutěže, zpívánky, tancujeme. Občas pořádáme dětské diskotéky.“
Máte nějakou vizi, kterou byste ještě chtěla realizovat?
„Vážím si toho, jak to teď je. Ale když se stane něco víc a něco dál, přijdou větší sály, honoráře a víc příjemných záležitostí, tak to samozřejmě jenom kvituju. Chtěla bych taky zkusit vydat desku autorských věcí. Na současné desce jsou převzaté věci, které už se proslavily ve světě i u nás doma, třeba i před půl stoletím. Jsem moc ráda, že deska vznikla a že je o ni zájem. Nazpívat autorské věci by však byla zase jiná, nová zkušenost. Přála bych si, aby všechno bylo tak v pohodě a bezkonfliktní, jako to je teď. Díky za ty dary.“
Ondřej Spýťa Syrový
