Zpěvačka Zuzana Stirská zpívá zábavné gospely a zpívala dokonce i v Sýrii!

Už jako malá vystupovala v Semaforu u Jiřího Suchého. Nazpívala řadu hitů s různými zpěváky a kapelami, založila první gospelový soubor u nás. Zpěvačka Zuzana Stirská (63) procestovala celý svět, získala si přezdívku „malá dáma s velkým hlasem“, a dokonce si zahrála i v seriálu. Maminka čtyř dětí zpívá stále, jezdí s unikátním pořadem, kde je jen ona a klavír.

Kdy jste se dostala ke zpěvu?

„Od malička jsem zpívala. Pocházím z hudební rodiny, můj pradědeček zakládal v Litomyšli pěvecký spolek Vlastimil, který existuje dodnes a nedávno slavil výročí. Pozvali mě s tím, že jsem potomek jejich dirigenta i s celou mou zpívající rodinou. Tatínek hrál na klavír. Já jsem pěla, jak jsem mohla už od dětských let. Asi v deseti letech jsem napsala Jiřímu Suchému do Semaforu a tím to začlo.“

Co vám odpověděl?

„Abych přišla. Udělala jsem konkurz s panem Šlitrem u piána, vzali mě a od té doby jsem s různými přestávkami byla členkou Semaforu. Vystupovala jsem tam už jako dítě v různých hrách, jako je Ten pes je váš?, Čarodějky, Kytice, jezdili jsme na zájezdy. Potom jsem udělala zkoušky na Pražském kulturním středisku a stala se “oficiálně uznanou umělkyní” už v nějakých čtrnácti letech a byla tím oprávněna pobírat honorář 200Kč za vystoupení.“

Zpívala jste s různými kapelami. Na co nejraději vzpomínáte?

„Zpívala jsem například s Jaromírem Mayerem, velmi ráda jsem vystupovala se skvělým zpěvákem a kamarádem Jirkou Helekalem, jezdila jsem s Vladimírem a Darkem Vostřelovými, jeden čas i s Kroky Františka Janečka s Janou Kratochvílovou a Pavlem Sedláčkem. Různě se to střídalo. Potom jsem udělala znovu konkurz do Semaforu, do druhé party pana Šimka, odkud tehdy odešla Jana Robbová. Tam jsem ale moc dlouho nepobyla.“

Proč?

„Hledali náhradu včetně repertoáru Jany Robbové a to jsem nechtěla, být úplnou náhradou. Potom jsem dlouhý čas spolupracovala se skupinou Teskar, která hrála moderní country. To byla taková konkurence Country Beatu Jiřího Brabce. Delší čas jsem také zpívala s kapelou Maximum Petra Hanniga, který objevoval různé zpěváky, spolu s Víťou Vávrou, tehdejším oblíbeným zpívajícím bubeníkem. Spolu jsme také natočili hit Neutíkej lásko ze záběru, který vyhrál nějakou Hitšarádu u Karla Šípa. S Teskarem se zase dodnes hraje písnička Znám krásnou zem“

Jenže pak jste odešla do západního Německa…

„Ano, v roce 1981, kde jsem se zpočátku různě potloukala, zpívala s takovou na tři čtvrtiny českou kapelou Nashville Playboys, ve které hrálo pár Němců a tři Češi a vystupovali jsme hlavně v okolí Hannoveru. Po nějaké době jsem se začala prosazovat i jako sólistka pod jménem Susanna Prag, protože moje jméno tam různě komolili. Točila jsem různé televize a začala studovat v Göttigenu anglistiku a hudební vědu. Chtěla jsem ale poznávat svět, takže jsem se dostala do lodních agentur a zpívala na lodích. Sjezdila jsem prakticky celý svět od Antarktidy, Nové Guinei až po severní pól, a protože jsem na lodi mívala většinou jen jeden koncert, měla jsem dost času a možností si zadarmo prohlížet svět, což bylo super.“

Kdy jste se vrátila k nám?

„Až přišel rok 1989 a já zjistila, že se mi stýská. Mohla jsem jezdit po celém světě, ale nesměla jsem zpátky k nám, protože jsem byla odsouzena k dvěma letům nepodmíněně. A tak jsem v po revoluci přijela ještě na německý azylový pas. Nějaký čas jsem ještě pracovala v Německu, ale v roce 1993 jsem se vdala .”

Vzala jste si Čecha nebo Němce?

„Němce, zpočátku jsme střídavě pobývali tady a tam. Rodila jsem děti, máme čtyři. Po nějaké době mě pan Suchý vzal zpátky do Semaforua já začala opět zpívat. Moje nestarší dcera Viky vyhrála tehdy populární soutěž Carusoshow s písničkou Malé kotě, právě od Jiřího Suchého a on pro nás dvě napsal hru Zuzana se vrací, ve které také vystupoval. Poprosila jsem ho, jestli bych tam nemohla uplatnit sbor, protože se mi vždycky moc líbil vícehlasý zpěv, Semafor se tehdy nacházel v suterénu divadla v Karlíně a pan Suchý mi z důvodu tehdy malého prostoru divadla dovolil maximálně dvanáct lidí. Bylo to v roce 1999 , prohěhl konkurz a v listopadu měl pořad premiéru, ve které se poprvé představil můj Gospel Time.“

Proč právě tento název?

„Vznikl trošku zmatečně. Volali mi dva dny před premiérou kvůli programu, jak prý se bude sbor jmenovat. Narychlo jsem musela něco říct, a protože jsme tam měli takovou gospelovou medley, plácla jsem – Gospel Time. Na jednu stranu je to fajn, protože tím vznikl vůbec první gospelový soubor v České republice, až po roce 2000 se s dalšími roztrhl pytel. Na druhou stranu mám s tím názvem dodnes problém.“

Z jakého důvodu?

„Jsem ateista, nerada jsem házená do pytlů náboženských fanatiků. Moc se mi líbí gospely, protože se zpívají tělem i duší, mají náboj a není to statická hudba. Dá se v ní improvizovat a to miluju. Takže děláme takové posvětštěné gospely. Nechci se přimykat k těm fanatickým souborům, které vzývají pánaboha s kytarou u Palackého mostu. Já v něco věřím, ale není to přesně definovatelné a určitě to není starý pán na obláčku. Měli jsme štěstí, že jsme se seznámili se skvělým člověkem, Pepíkem Fouskem, který pro nás začal psát a stal se dvorním textařem. Píše texty s nadhledem, je to člověčí, nepatetické, přesně v mém duchu a má to humor. Několik písniček pro nás napsal i Ivan Mládek, takže už to samo o sobě svědčí o tom, že ti, co nás strkají do šuplíku čistě religiózního žánru nejsou tak úplně na správné cestě.“

Mrzí vás to?

„Docela mě to štve. I pan Suchý nám napsal krásný text na písničku s názvem Jó, když je mi nejhůř. Když se v roce 2002 zaplavil Semafor, konal se takový megapořad s názvem Hvězdy na Vltavě a tato písnička byla jeho hitem. Od té doby se snažím vysvětlovat posluchačům, že zpíváme pro zábavu a dobrou náladu a nehodíme se jenom do kostelů. S názvem se mi ale nechce příliš hýbat, protože Gospel Time se stal natolik známý, že mi bylo líto ho úplně změnit“

Dostali jste se i do zahraničí?

„Naším velkým příznivcem byl Pavel Dostál a my byli na zahraničním turné například v Rusku, Rakousku nebo v Sýrii – ještě před válkou. To je podstatné v tom, že zrovna v Sýrii nechtěli moc křesťanské symboly, a tak jsme tam nevystupovali pod jménem Gospel Time, ale Fine Time. Od té doby jsem si řekla, že slovo Fine přidám do názvu souboru a budeme Fine Gospel Time, To bude evokovat takovou tu naši zábavnost.“

Vystupujete nejen s kapelou, ale i sama…

„Ano, s pořadem Jen já a klavír. Protože gospel je omezený, máme problémy v rádiích, protože často říkají, že gospely nehrají. Přitom na našich CD máme úplně normální, samozřejmě “hratelné” písničky. Já vystupuju v Semaforu a po republice s myslím si docela unikátním dvouhodinovým pořadem, kde se sama doprovázím na klavír. Procházím tam svým hudebním životem od Semaforu přes country, německou éru, gospely, šansony a podporuje mě jen můj pejsek, čivava Wifi.”

Zahrála jste si také v jedné z epizod pořadu Stopy života, a to bývalou hvězdu naší pop music. Jak na to vzpomínáte?

„Známe se s režisérem Tomášem Magnuskem a on mě do seriálu prosadil. Nebyla to ale moje první role, hrála jsem už v Německu, jen u nás jsem jako herečka moc příležitostí nedostala a sama se také rozhodně pokládám hlavně za zpěvačku. Nicméně Tomáš mi řekl, že bych se mu tam hodila, námět byl koncipován volně jako část mého života. Bylo to zajímavé a měla jsme dobré odezvy, říkalo se, že jsem byla velmi autentická. Docela ráda bych si zase něco zahrála, ale zatím se nikdo neozval“

Můžeme Vás v brzké době vidět na nějakém vystoupení?

“Ano, chtěla bych všechny srdečně pozvat 25. března od 18 hodin do Divadla U Hasičů na Gospel Time Party, kde mimo jiné bude hostem i režisér Zdeněk Troška.”

Ondřej Spýťa Syrový, Monika Brabcová

Komentáře