Zpěvák Petr Podhájecký: Plánuji pokračovat v charitativních koncertech pro handicapované.
Vzhledem výrazný zpěvák s hlasem jako zvon.
Jak a kdy jste se dostal ke zpěvu?
Moje první zkušenosti s hudbou byly v mých 14ti letech v souvislosti s tanečním orchestrem Music team v mém rodném městě Třemošnice. O dva roky později už jsem účinkoval v rockové skupině Lef de Bard. V té jsem setrval dodnes a k tomu v současnosti zpívám a hraji na baskytaru v kapele Wječná Žízeň.
Měl jste nějaký vzor?
Můj vzor byl v 17ti letech jednoznačně Freddie Mercury a s ním samozřejmě i skupina Queen. Pro naši generaci nebylo snadné získat alba zahraničních interpretů a o to větší dobrodružství a pocit rebelství bylo je poslouchat. Nedá se zapomenout na nášivky a odznáčky na ,,džískách“ s názvy našich oblíbených zahraničních kapel jako např. Judas Priest, Iron Maiden nebo Accept.
Je zpěv Vaše civilní zaměstnání?
Ano, živím se vyloženě jen hudbou a jsem rád, že mám jako jeden z mála to štěstí, že má práce je i mým velkým koníčkem.
Jakým hudebním žánrům se věnujete?
V rámci kapely Lef de Bard se jedná výhradně o rock. U Wječné Žízně už je repertoár pestřejší a upravuje se podle typu akce. V létě se na otevřených parketech hraje převážně rock a pop, v zimě, kdy nastane plesová sezóna, hrajeme průřez všemi žánry.
Spolupracoval jste léta s Bohušem Matušem. Jaká to pro Vás byla zkušenost?
S Bohušem Matušem jsem se seznámil díky mému kamarádovi Pavlu Malínskému, který mu v té době dělal manažera. Rozhodně to pro mě byl zajímavý pocit, stát a zazpívat si společně na pódiu s někým, kdo má za sebou v hudební branži tolik zkušeností. Pro mě je Bohuš Matuš umělcem s neobyčejnou barvou hlasu a velkým hlasovým rozsahem a naživo mě o tom několikrát přesvědčil.
Na konci roku 2016 jste s desítkami českých interpretů nazpíval píseň ,,Šťastná hvězda“ pro stejnojmennou nadaci. Jak na to vzpomínáte?
S Markétkou Maky Zdeňkovou, kterou momentálně zastupuji, jsme dostali společnou nabídku od manažera Petra Lovětínského zazpívat pro dobrou věc. Byla pro mě čest zazpívat si po boku Petra Koláře, Lucky Vondráčkové, Aničky Slováčkové, skupiny Maxíků a spousty dalších. Všichni byli úžasní, ale hlavní je, že se tolik intepretů dokázalo spojit za účelem pomoci těm, kteří to potřebují.
Máte nějakou vizi, kterou byste v brzké době chtěl realizovat?
V tomto směru bych navázal na předchozí otázku. Plánuji pokračovat v pomáhání nemocným a handicapovaným dětem a to různými způsoby, např. formou charitativních koncertů. Dále plánujeme natočit videoklip a nahrát další CD. V souvislosti s tím obměňujeme repertoár a chystáme další a další nové věci.
Jak hodnotíte vývoj české hudební scény?
Já osobně bych byl např. pro zrušení udělování cen Zlatého Slavíka, protože v posledních letech se Slavík prezentuje spíše jako soutěž popularity a čím dál častěji odráží negativní politické ladění v zemi.
Díky tomu, že vzniklo spoustu nových žánrů, si dnes každý může vybrat to své. Jsem příznivcem hudebních festivalů, kde se sejdou lidé různých kultur a zájmů a všichni stojí společně pod stejným pódiem. Líbilo by se mi, kdyby nás hudba i nadále spojovala, protože o tom by měla hudba být i v budoucnu.
Ondřej Spýťa Syrový
